Stále více žít charisma, které nás uchvátilo

Drazí přátelé,

jak už jistě všichni víte, papež František vyhověl naší žádosti o audienci na náměstí sv. Petra u příležitosti výročí deseti let od úmrtí dona Giussaniho a šedesáti let od vzniku našeho hnutí. Vděčnost za toto gesto svatého otce, která zaplavuje náš život, je tak velká, že bychom nechtěli dorazit na toto setkání s ním bez adekvátní připravenosti. Vyzývám vás proto, abyste od nynějška společně prosili Ducha svatého, aby nás připravil na tuto velkou událost, aby každý z nás byl v co nejlepším stav, aby mohl vyslechnout, co nám papež bude chtít říci ohledně osobní a komunitární cesty, která nás očekává.

My všichni jsme byli vedeni k tomu, abychom v osobě Petra uznávali základ naší víry. «Tváří onoho muže [Ježíše] je dnes společenství věřících, tajemné Tělo nazývané také „Boží lid“ vedené živou osobou, která je zárukou, biskupem římským» (don Giussani). Jsme spokojeni, že můžeme nástupci apoštola vyjádřit veškerou oddanost a vděčnost za to, jak každý den podporuje naši víru svým trvalým svědectvím a skrze svůj učitelský úřad je tak pozorný k výzvám přítomnosti.

Bez jeho osoby, ve které se výrazným způsobem projevuje apoštolská posloupnost, by naše víra byla odsouzena k tomu, že bude podléhat mnoha různým intepretacím křesťanské události formulovaným lidmi. Jaká prostota je zapotřebí k tomu, abychom uznali a přijali skutečnost, že život každého z nás závisí na spojení s člověkem, ve kterém Kristus svědčí o své trvalé pravdě v každé chvíli dějin! A jak se zdá neúměrné, že vše čerpá svoji konzistenci z křehkosti jediné osoby vyvolené k tomuto poslání! A přece, potvrzení toho, že každý z nás má zkušenost, že jeho život rozkvétá do té míry, do jaké ho následuje, právě toto potvrzení je největším zdrojem našeho bezvýhradného přilnutí k papeži, které nemůže být vyjádřeno jinak než upřímnou a pokornou touhou po prostém následování, vždyť jsme přesvědčení, že následujeme-li jeho, následujeme Krista.

Čím více se nořím do těchto úvah, tím více mé myšlenky směřují k donu Giussanimu, který nás naučil dívat se na papeže pod zorným úhlem tohoto jeho jedinečného významu pro náš život. S léty roste vděčnost, kterou pociťujeme za dar jeho osoby, jeho svědectví a jeho totálního odevzdání se při doprovázení každého z nás k tomu, aby se jeho víra mohla stávat stále zralejší. A tak nás přiváděl ke Kristu tím, že ho činil stále přitažlivějším, až se On stal nejdražší Přítomností v našem životě. Čas, který plyne, historické okolnosti, kterým čelíme, naše ochota nechat se „vést“ donem Giussanim, to vše jej činí v našich očích stále větší autoritou. Tím, že intenzivně žil realitu, v níž byl ponořen, předjímal hodnocení a nabídl nám drahocenné informace o tom, jak čelit otázkám a okolnostem, které dnes vidíme všichni a které jsme si dříve neuměli představit. Jak neprožívat toto desetileté výročí jeho úmrtí jinak, než s překypující vděčností k němu za to, že nás uvedl do plnosti života, o které by se nám bez něho ani nesnilo!

K tomu, aby se v nás následování charismatu, které nás okouzlilo, stalo stále věrnějším, nás vede následování papeže a biskupů s jednocených s ním. Proto jedeme do Říma. Ne kvůli slavnostnímu setkání, ale jen kvůli touze naučit se od papeže Františka, jak být křesťany v tak rychle měnícím se světě. A jsme si jisti, že papežova znalost dona Giussaniho na základě jeho spisů mu umožní nabídnout nám podněty k hodnocení, ukazatele a doporučení v souladu s naší cestou.

Prosím Vás, abyste každý den prosili Pannu Marii za to, aby každý z nás byl připraven přijmout každý pokyn, který nám papež dá, abychom mohli stále více žít charisma, které nás uchvátilo, tak aby se mohl naplnit cíl, pro který je Duch svatý probudil v donu Giussanim: tj. zpřítomňovat na každé periferii, to jest v každém životním prostředí, kouzlo Kristovo, Jeho jedinečnou přitažlivost, a to skrze naši materiální existenci. «Kristus mne přitahuje celého, tak je krásný!» (Jacopone da Todi).

Prosím vás také, abyste se každý den modlili za papeže a za jeho úmysly.

V hlubokém přátelství
don Julián Carrón