Událost Krista je pravým zdrojem kritického postoje

Po soukromé audienci u papeže Františka
Julián Carrón

Drazí přátelé,

jak víte, 14. dubna se mi dostalo té milosti, že jsem byl přijat na audienci papežem Františkem, a to rok od setkání s ním na náměstí svatého Petra, které si všichni uchováváme v živé paměti.

Zatímco jsem cestoval do Říma, byl jsem zcela uchvácen dojetím z četby posynodní apoštolské exhortace Amoris laetitia, ve které nám Svatý otec ještě jednou nabídl vzácnou ukázku svého pohledu na těžkosti a rány naše i našich lidských bratří, v tomto případě rodin, ve světle radostné lásky, která k nám dospěla v Kristu.
Svatý otec dobře zná věrnost, se kterou následujeme jeho i Svatý stolec a za kterou mně, k mému velkému překvapení, poděkoval hned na začátku našeho rozhovoru.

Audience byla především příležitostí vyjádřit mu veškerou mou i naši vděčnost za neúnavnou snahu se kterou nám dosvědčuje starost o člověka a svět, plnou milosrdenství, která se rodí z víry v Krista. Ukázal jsem mu s radostným přesvědčením, že my všichni, já jako první, toužíme po tom, abychom se stále více učili jeho pohledu na člověka a realitu; dal jsem mu na srozuměnou, že jej budu neúnavně nabízet vám, moji přátelé, a to pokaždé, když se setkáme.

Řekl jsem papeži Františkovi, že toto něžné a vášnivé objetí života každého jednotlivého člověka v jeho konkrétní životní situaci je zvláště viditelné, mimo jeho všeobecně známá gesta, právě v jeho exhortaci Amoris laetitia. Informoval jsem ho tedy, že jsem vyzval zodpovědné z hnutí, aby se ponořili do četby tohoto dokumentu a tak se mohli co nejvíce ztotožnit s tímto jeho pohledem, aby nám byl stále bližší ve vztahu s přáteli a s kýmkoliv, koho potkáme. Využívám tohoto dopisu, abych svou výzvu rozšířil na vás všechny. Následně najdeme způsob, jak společně proniknout do jeho bohatství.

Během rozhovoru jsem měl možnost papežovi ukázat, kde se nacházíme na společné cestě zkušenosti hnutí ve světě, i směr a obtíže této cesty. Měl jsem radost, že jsem ho nalezl velmi dobře informovaného o cestě, kterou jsme v posledních letech urazili. Můžete si představit, jak jsem se já, vědom si své odpovědnosti za vedení komunity, která mi byla vámi všemi svěřena, cítil potěšen, když mne papež povzbudil, abych bez váhání pokračoval na cestě prohlubování charismatu, které jsme obdrželi od dona Giussaniho.

Když jsem ze setkání odcházel, byl jsem plný úžasu, protože jsem jasněji pocítil hluboký souzvuk mezi papežem Františkem a donem Giussanim. Proto věřím, že nic nám nemůže pomoci více, než trvalé úsilí o ztotožnění se se svědectvím, které nám papež František každý den nabízí.

Tento souzvuk nacházím v následujících, opravdu osvobozujících slovech dona Giussaniho, která jsou dominujícím motivem mých dnů; nabízím je i vám, neboť by mohla být pomocí v plnění vrcholné povinnosti svědectví, které papež František i církev očekávají od naší Fraternity, tedy od každého z nás:
«Událost Krista je pravým zdrojem kritického postoje, neboť neznamená nacházet limity věcí, ale objevovat jejich hodnotu. […] Právě událost Krista utváří novou kulturu a stojí na počátku opravdové kritiky. Zhodnocení toho dobrého, ať už mála či mnoha, co ve všech věcech je, zavazuje k vytváření nové společnosti, k lásce k ní: tak se rodí nová kultura, jako spojení všech útržků dobra, ve snaze o jejich zhodnocení a uvedení ve skutek. Zdůrazní se to pozitivní, přes jeho omezení, a vše ostatní se odevzdá milosrdenství Otcovu» (Generare tracce nella storia del mondo, Rizzoli, Milano 1998, str. 158-159).

Nezapomínejme se každý den modlit za papeže Františka, který je opravdovým darem Boha jeho církvi do této doby epochálních přeměn, jak to on sám vždy žádá od těch, s nimiž se setkává, vědom si této své potřeby. Ať se i pro nás tato modlitba stane povzbuzením k tomu, abychom uznali své nedostatky v tomto Svatém roce milosrdenství.

Váš přítel ve vzrušujícím dobrodružství víry

don Julián Carrón