Bono, žalmista naší doby (část I.)

Slavná irská rocková skupina U2 v čele frontmanem, zpěvákem a textařem Bono Voxem podle nedávno zveřejněné zprávy v červenci 2013 vystoupí na letišti v Mošnově na Novojičínsku, protože chce „podpořit mladé křesťany v Česku“ (1).

Její koncert bude jistě svátkem i pro mnoho křesťanů z okruhu Comunione e Liberazione, protože písně U2 mají ke spiritualitě hnutí v mnohém blízko. Název a celý text nejznámější z nich, „I Still Haven’t Found What I’m Looking for“, jako by představoval resumé Giussaniho knihy „Náboženský smysl“. Je výzvou k tomu, abychom si stále uvědomovali, že jsme ještě nenašli, co hledáme, abychom se nikdy nezastavili, abychom se nikdy nespokojili s poznáním, kterého už jsme dosáhli, ale abychom pořád pokračovali v hledání toho, po čem touží naše srdce, v hledání Toho, který nás nekonečně přesahuje:

I have climbed the highest mountains
I have run through the fields
Only to be with you
Only to be with you

I have run, I have crawled
I have scaled these city walls
These city walls
Only to be with you

But I still haven't found
What I'm looking for
But I still haven't found
What I'm looking for

I have kissed honey lips
Felt the healing in her fingertips
It burned like fire
This burning desire

I have spoke with the tongue of angels
I have held the hand of a devil
It was warm in the night
I was cold as a stone

But I still haven't found
What I'm looking for
But I still haven't found
What I'm looking for

I believe in the Kingdom Come
Then all the colours will bleed into one
Bleed into one
But yes, I'm still running

You broke the bonds and loosed the chains
Carried the cross and my shame
And my shame
You know I believe it

But I still haven't found
What I'm looking for
But I still haven't found
What I'm looking for

But I still haven't found
What I'm looking for
But I still haven't found
What I'm looking for

Je fascinující, že píseň, představující už pětadvacet let jeden z největších hitů populární hudby (2), je vlastně modlitbou ke Kristu. V jejím závěru Bono zpívá: „Ty jsi přetrhl moje pouta a uvolnil řetězy/ Ty jsi nesl kříž a moji hanbu/ Ty víš, že tomu věřím...“

Celou tuto píseň lze chápat jen v kontextu Bible a křesťanské víry. Autorovi jedné z křesťanských monografií o U2 připomíná slova apoštola Pavla, který „říká: ,Ne že bych již dosáhl anebo již byl dokonalý, ale ženu se vpřed, abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem… Zapomínaje na to, co je za mnou, a vztahuje se k tomu, co je přede mnou, ženu se k cíli’ (Filipenským 3:12–14). Pavel musel přijmout víru a pak jít tam, kam ho vedla.“ (3)

Podobně i Bono vypráví o tom, jak běží a jak slézá vysoké hory i městské hradby, jen aby mohl být s Kristem. Zároveň ovšem zpívá také o síle tělesnosti, upřímně dává najevo, že si je vědom svých rozporů i své duchovní slabosti, o tom, že „může mluvit jazykem anděla, ale natahovat se po ruce ďábla“. (4)

Nejde zde tedy o nějakou zbožnou pózu, ale o autorovo naprosto upřímné rozmlouvání s Pánem o Jeho velikosti i o vlastní slabosti. Upřímnost je pro písně Bona Voxe naprosto charakteristická a právě jí mohou být jejich texty pro duchovní život křesťanů velmi inspirativní.

Kateřina Lachmanová ve své knížce „Vězení s klíčem uvnitř“ zmiňuje knihu Job, v jejímž závěru Hospodin vytýká Jobovým přátelům, kteří v celé knize vedli zbožné řeči, že o Něm na rozdíl od reptajícího Joba nemluvili náležitě:

„Bůh tu nepochybně ukazuje na jednu věc: Líbí se mu, když je náš vztah k němu bezprostřední, bez falše (i bez sebesvatější falše), když si před ním dokážeme vylévat své srdce, nejenom hlavu či ústa (tolikrát plná zbožných frází, s kterými se neztotožňujeme). Ano, modlitba skutečných Božích přátel (proroků a žalmistů) nebyla nikdy tak strojená, jako bývá naše modlitba, jak upozorňuje Hans Buob: ,V našich modlitbách je často mnoho vyumělkované zbožnosti. S tím se v žalmech nesetkáme. Tam je člověk před Bohem poctivý a říká, co cítí. To není hned hádka s Bohem. Vyslovte to upřímně, když vám tak je. ,Pane Bože, mám na tebe zlost, protože jsi to neudělal podle mé vůle. Pane, vím, že to není správné, ale říkám ti to, abys mě uzdravil…’ Musíte před Bohem vyslovit, co máte na srdci.“ (5)

To je přesně to, co dělá Bono Vox ve svých písních. Bono by se dal označit za žalmistu naší doby, který hluboce souzní s biblickými žalmy, s modlitbami krále Davida, o kterém říká:

„Vždycky jsem uvažoval, proč Bůh Davida tak miloval. Myslím, že nejspíš kvůli upřímnosti. Protože v mnoha žalmech se David skutečně otevírá: ,Kde jsi, když tě volám? To si říkáš Bůh? Podívej, jsem obklíčený nepřáteli. Dostal jsi mě sem, tak mě taky dostaň odsud!’ Je to tak přímočarý. Myslím, že je velice důležitý, že lidi dokážou oslovit Boha v jakékoli situaci, ať už cítí oddanost, nebo vztek.“ (6)

Pro svůj všeobecně známý zájem o knihu Žalmů byl Bono koncem devadesátých let nakladatelstvím Canongate požádán, aby napsal předmluvu k jejímu vydání v edici Pocket Canons, v níž jednotlivé části Bible vycházely s předmluvami známých spisovatelů, básníků a skladatelů písní.

„Bonův příspěvek se objevil v druhé sérii vydaných knih. Jeho předmluva přitáhla nejvíc pozornosti. Bono v Davidovi viděl hodně ze sebe, ze své víry a svého umění. Psal o žalmech, pro něž měl obzvláštní pochopení: ,Moje oblíbené žalmy se zabývají opouštěním a vyháněním. Žaltář je bohatá hudební studnice, ale v zoufalství a beznaději vidím nejlépe zvláštní vztah k Bohu, který žalmista pěstuje. Upřímnost, která vede až ke vzteku. 'Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš?' (Žalm 89) nebo 'Když volám, vyslyš mne' (Žalm 4).’“ (7)

Ze Žalmů „se Bono naučil tomu, že debatovat s Bohem je v pořádku. Přicházejí chvíle, kdy se i křesťan cítí sklíčený jako kdokoliv jiný, ale místo aby sáhl po pistoli nebo láhvi, volá k Bohu s vědomím, že Bůh mívá ve zvyku odpovědět.“ (8)

Příkladem takovéhoto volání k Bohu může být píseň „Tomorrow“, jeden z raných textů Bona Voxe (9), v němž se hluboká víra prolíná s neméně hlubokou bolestí a frustrací. Bono zde vyzpíval bolestnou zkušenost, kterou prodělal, když mu ve věku čtrnácti let na krvácení do mozku zemřela matka. V textu této písně se nedospělý kluk v bolesti nad nepochopitelnou ztrátou ptá své zemřelé matky, zda se „nevrátí zítra“, ale tato otázka je zároveň voláním, kterým se křesťan obrací ke svému Pánu v očekávání Jeho návratu:

Won't you come back tomorrow
Won't you come back tomorrow
Won't you come back tomorrow
Can I sleep tonight

Outside
Somebody's outside
Somebody's knocking at the door
There's a black car parked
At the side of the road
Don't go to the door
Don't go to the door

I'm going out
I'm going outside mother
I'm going out there

Won't you be back tomorrow
Won't you be back tomorrow
Will you be back tomorrow

Who broke the window
Who broke down the door
Who tore the curtain
And who was it for

Who healed the wounds
Who heals the scars
Open the door
Open the door

Won't you come back tomorrow
Won't you be back tomorrow
Will you be back tomorrow
Can I sleep tonight
Cause I want you...I...I want you...
I really...I...I want...I...I...
I want you to be back tomorrow
I want you to be back tomorrow
Will you be back tomorrow
Won't you be back tomorrow
Won't you be back tomorrow
Will you be back tomorrow

Open up, open up
To the lamb of God
To the love of He who made
The light to see you
He's coming back
He's coming back
I believe it
Jesus coming

I'm gonna be there
I'm gonna be there mother
I'm gonna be there mother
I'm going out there
And you're gonna be there…

Naděje, že se znovu setkáme s našimi zemřelými, je v této písni spojena se zmrtvýchvstalým Kristem a s očekáváním Jeho druhého příchodu. V její závěrečné části se v refrénu slova „nevrátíš se zítra“ mění ve „vrátíš se zítra“, aby pak text vrcholil slovy: „Otevři, otevři/ Beránkovi Božímu/ Otevři lásce Toho, který učinil/ Světlo, abych tě mohl vidět/ Vrací se/ Vrací se/ Věřím tomu/ Ježíš přichází.“

V písni „Tomorrow“ stojí za zmínku i silný biblický obraz v podobě otázek „Kdo rozbil okno/ Kdo vyrazil dveře/ Kdo roztrhl oponu/ a kvůli komu?“ Bono zde zjevně naráží na roztržení chrámové opony v jeruzalémském chrámu ve chvíli Kristova ukřižování, přičemž poslední verš je možné chápat ve smyslu „Komu Ježíš zjednal přístup do velesvatyně /tj. přístup k Bohu/?“

Vít Machálek

Poznámky:
1) „Irská kapela U2 míří do Česka!“, Katolický týdeník, 15.–21. 5. 2012, roč. 23, č. 20, s. 8.
2) Píseň „I Still Haven’t Found What I’m Looking for“ vyšla na albu U2 „The Joshua Tree“, vydaném vydavatelstvím Island Records roku 1987.
3) Steve Stockman, U2 Dál a dál: Duchovní cesta, Praha: Volvox globator, 2006, s. 66.
4) Steve Turner, Imagine: Vize o křesťanství a umění, Praha: Návrat domů, 2009, s. 95.
5) Citováno podle „Vezmi a čti: Týden s Božím slovem“, biblický program brněnské diecéze 2010–2013, 7. neděle v mezidobí – cyklus B, 19. 2. 2012.
6) Neil McCormick, U2 o U2: Bono, The Edge, Adam Clayton, Larry Mullen Jr., Praha: Portál, 2007, s. 269.
7) Steve Stockman, U2 Dál a dál, s. 120.
8) Steve Turner, Imagine, s. 93.
9) Píseň „Tomorrow“ vyšla na albu U2 „October“, vydaném vydavatelstvím Island Records roku 1981.