V sobotu 4. ledna se náš pěvecký sbor sešel s vězni v Rýnovicích. Nejdříve jsme měli koncert, na kterém jsme zpívali vánoční i jiné písně. Po skončení koncertu následovalo prosté, ale štědré pohoštění, kdy jsme měli možnost se s vězni seznámit a více si popovídat. Poté se nám vězni představili jeden po druhém v rámci organizovaného kolečka a svá představení obohatili o zkušenosti s vírou. Příspěvky vězňů doplňovala a rozšiřovala jejich charizmatická kaplanka. Vše jsme zakončili mší. Celkově jsme ve vězení strávili asi šest nebo sedm intenzivních a bohatých hodin.
Ve středu 9. ledna na škole komunity mnoho z nás mluvilo o tom, co potkali ve vězení.
Milena mluvila o radosti, zápalu pro Krista, který doslova vyzařoval z Přemka, jednoho z vězňů, který se snažil dělat pro nás první poslední, jako bylo pohoštění, káva… věci, které ve vězení mají mnohem větší cenu než „venku“.
Lucka řekla, že ji vězni připadali svobodnější, což posléze Andrea zkorigoval slovy: „Je rozdíl mezi tím být svobodnější anebo osvobozený.“ A oni opravdu byli OSVOBOZENI díky události, která je potkala, díky společenství, které tam mají, díky touze svěřit vše do rukou Božích. To je příčinou jejich Osvobození, jejich obrácení.
Díky jejich obrácení, které jsme viděli, díky jejich upřímnému přátelství, díky gestům, jako když jeden vězeň chytil za rameno druhého, který mluvil o tom, že on sice ještě nevěří v Boha, ale přišel a chodí s ostatními, kteří věří… Díky pohledu na ně víme, jak řekla Lucka, že tam máme „bráchy“.
Bylo krásné dívat se na ně, jak uvedl další z nás, a vidět v nich tu touhu, touhu vrátit lidem něco dobrého, viděli jsme tu vděčnost za to nejcennější, co jim bylo dáno - za víru. Nezaslouženě, ale dostali!
Jak uvedl Andrea: „Jednota není souhlas, ale rodí se z následování Krista.“
Mohu říct, že tato událost setkání s vězni nás mění – dává nám do srdce novou touhu, touhu žít jednotu, kterou jsme viděli ve vězení, žít stejnou jednotu s každým a díky tomuto setkání máme jistotu, že ji můžeme žít s každým. S každým, kdo hledá stopy Krista!

Následují jednotlivé příspěvky, které zazněly během koncertu:


Mé setkání s hnutím.
Poprvé jsem se setkal s lidmi z hnutí Communione e Liberazione před asi pěti lety a bylo to večer při mši v rotundě na Vyšehradě. Vzpomínám si na Lucku. Když se mnou po mši mluvila, byl jsem najednou středem jejího zájmu, byl jsem středem jejího přátelství a to mě znala jen několik vteřin.
Její slova Byla plná pozornosti, přátelství a lásky. Ona byla první člověk, kterého jsem znal pár vteřin, a už mi dává vše – pozornost, přátelství, lásku.
Hned jsem nepoznal, co vše mi nabízí, ale viděl jsem tu naléhavost jejího pohledu. Naléhavost v tom nejlepším slova smyslu. Ne naléhavost jako když musím podat daňové přiznání, ale naléhavost krásy. Naléhavost že nemohu opustit tak krásného člověka. Tehdy jsem nerozuměl ničemu, jen jsem viděl tu krásu a cítil naléhavost. Náléhavost jít za ní, následovat Lucku.
Dnes vím, že když jsem se díval na Lucku, díval jsem se na Krista. Když vzpomínám na ten okamžik, kdy jsem potkal Lucku, kdy jsem potkal Hnutí skrze Lucku, vzpomínám na okamžik, kdy jsem potkal Krista. Je to tajemství potkat Krista skrze člověka. Je to tajemství potkat Boha skrze člověka. Je zázrak, že mě zhodnocení té události dovedlo znovu ke Kristu.
Proto mé setkání s Hnutím je pro mě v první řadě setkání s Kristem, smyslem mého života.
Michal Cambel


Sbor je pro mě především konkrétní příležitostí, jak se setkat s Bohem. Někdy bývám dost povrchní ve smyslu, že se mi nechce hodnotit to, jak žiju, nechce se mi hodnotit realitu kolem mě. Zůstávám jen na povrchu, protože je to pohodlné. Potom ale Boha v realitě nenacházím. Sbor je pro mě ale pevný bod, kam chodím s vědomím, že se tam setkám s Bohem, pokud tomu budu otevřená. Mnohokrát se mi stalo, že jsem šla na sbor naštvaná, nechtěla jsem nikoho z těch lidí vidět, ale během té zkoušky se to změnilo. Ale proč? Protože jsem se přestala dívat na sebe a soustředila jsem se na to, proč tam všichni jsme. Na to, že nejsme jen zájmový kroužek, protože nás spojuje něco většího. Jedna z věcí, kterou jsem zjistila, je, že texty písní, které zpíváme, mi často pomáhají chápat, co se děje v mém životě nebo co si vlastně připomínáme např. o Velikonocích nebo Vánocích. Nejdůležitější je pro mě to, že zpíváme společně - sdílená zkušenost, ze které může vzejít něco krásného.
Eva Chalupová


Milí přátelé,
mám obrovskou radost, že vám dnes mohu povědět o našem společenství Memores Domini (dále jen „MD“) a o své zkušenosti.
Kdo jsou tito Memores Domini? Jsou to osoby, které svůj život odevzdávají Bohu a přitom zůstávají v centru života. Pracují a žijí stejně jako všichni s cílem dát slávu Kristu Ježíši. Dodržují řeholní sliby – čistotu, chudobu a poslušnost.
A jak někoho z ČR, který nikdy předtím žádného MD neviděl, napadne tato cesta pro jeho život? Často jsem tuto otázku slyšela, a tak jsem „byla donucena“ si i sama odpovědět.
Vše pro mě začalo už v mém dětství a díky setkání s hnutím jsem si mohla i tato znamení ve svém životě a všechny okolnosti, které vedly k tomuto rozhodnutím, uvědomit.
Když jsem přemýšlela, jak vám říct v krátkosti o tom, co se stalo v mém nitru, tedy o své zkušenosti, v myšlenkách jsem se vracela stále dokola ke své touze po lásce, která byla v mém srdci o to větší, že mi chyběla láska ze strany mého tatínka.
A druhou mou obrovskou touhou v životě, kterou jsem cítila jako nenaplněnou, byla touha po společenství, tedy touha po tom, abych měla s kým sdílet víru, protože jsem si v jednom okamžiku v životě uvědomila, že pokud budu žít víru jen podle svých představ, nebude to už víra pravá. Moc dobře jsem si všimla toho, že jsem si časem vytvářela představy o Bohu, ale že vlastně nevím, jaký Bůh je a že Jej sama poznat ani nikdy nemohu.
A tyto dvě moje touhy byly naplněny právě při setkání s hnutím CL. Cítila a viděla jsem, že jsem lidmi z hnutí milována nezištně až tak, že si troufám tvrdit, že se ani sama nemám tolik ráda, a že jsem našla přátele, kteří se mnou chtějí kráčet k našemu společnému určení a že v tom chtějí pomoci i mně.
Bez setkání s hnutím bych nikdy svoji cestu nenašla a tím pádem ani své štěstí.
V dospívání jsem si kladla otázky, jak mám žít jako Kristus? Co to znamená, žít jako Kristus? Jak se mohu naučit milovat tak, jak miloval lidi Kristus, když chodil po této zemi? A i když jsem tyto otázky měla ve svém srdci, žila jsem svůj život podle příkladů ve svém okolí. A když děvčata v mém věku měla chlapce, také jsem si našla přítele, ale viděla jsem, že nejsem šťastnější a co horšího, že se mi vůbec nedaří odpovídat na mé otázky a naplňovat mé touhy. A protože jsem toužila po lásce, která naplní můj život, ptala jsem se v modlitbě Boha, co ode mě očekává, a abych byla upřímná, trošku to z mé strany byla i hra s Realitou, která však vyústila v jasné znamení pro můj život. Svůj poslední partnerský vztah jsem tak trošku „využila“ pro to, abych si ověřila, že své štěstí v manželství nenajdu. A vše dopadlo tak, že mě můj přítel podvedl, a i když mě to bolelo a já celou noc proplakala a promodlila se, bylo mi jasné, že toto je otcovský pohlavek za ty mé všechny vylomeniny.
Ve svém bolesti jsem ale našla i odpověď, a tak jsem mohla Bohu děkovat. A dopadlo to tak, že jsem se při každém setkání našeho společenství cítila šťastná a že jsem vnímala i fyzicky přítomnost Krista mezi námi, takže jsem se do Něj šíleně zamilovala. Po tři roku jsem spolu s otcem Andreou ověřovala, zda je to, co se mi stalo voláním našeho Pána nebo jen mým výmyslem. Po těchto krásných třech letech zamilovanosti jsem požádala o vstup do MD, protože jen při vyprávění o těchto lidech jsem vnímala, že tento způsob života je jasnou odpovědí jak na mé otázky, tak na moje touhy.
Lucie Vostálová


Škola komunity
Jde o výchovné gesto naší komunity, které má vést ke křesťanské dospělosti ve víře. Jde tedy o určitý druh katecheze. Naše společenství se schází jednou týdně v Praze ve středu od 19 h v aule Jaboku, kde čteme texty, jejichž autorem je většinou zakladatel hnutí Luigi Guisanni, nebo jiný kněz odpovědný za hnutí. Tyto texty mohou být pro lidi náročné, proto je dobré, když si je člověk přečte alespoň dvakrát. Potom si každý sám analyzuje, jak se ho text dotýká a jak koreluje s tím, co teď žije. Pak se dotyčný může o svoje zkušenosti podělit. Komunitu vede kněz nebo odpovědný laik, který příspěvky komentuje a shrnuje.
Pro mě osobně je škola komunity školou života. Toto setkání je pro mě setkáním s přáteli a s Kristem, který je přítomný v našich vztazích. Pomáháme si hodnotit okolnosti, které nás aktuálně zasahují. Tyto okolnosti můžou být radostné, ale i těžké - smrt, nemoc, ztráta práce, hledání práce. My se snažíme zhodnotit, jak nás tyto okolnosti mohou přiblížit k Bohu.
Druhý aspekt, proč jsou tato setkávání důležitá, je, že člověk potřebuje společenství, protože víra, když není sdílená, je mrtvá nebo brzy mrtvá bude. Já, než jsem poznala toto hnutí, jsem sice byla věřící, ale věřící podle sebe. Nechodila jsem ani ke zpovědi, ani ke svátostem. Kostel jsem sice v neděli navštěvovala, ale nikoho jsem tam neznala. Toto mi však nestačilo.
Třetím aspektem je, že mi společenství pomáhá nerozdělovat můj život na spirituální část a světskou. S tímto se musíme vypořádat všichni, abychom neměli oblast, která se týká pouze nás osobně a kam Boha nechceme pustit. Ale společenství mi pomáhá žít víru všude, v zaměstnání, kde je silně ateistické prostředí, ve své zábavě… Učím se nacházet Krista ve všedních věcech a tak se veškeré mé konání může stát modlitbou. Samozřejmě, stále selhávám, ale důležité je, že se snažím, nebo po tom aspoň toužím. Učím se milovat Krista.
Shrnu tedy, že pro mě je škola komunity druhou rodinou. V našich vztazích se mi zpřítomňuje Kristus. Důležité je, že pouze naše přátelství by byl malý důvod, proč být spolu. Důvodem je, že si vzájemně pomáháme jít za Kristem.
Milena Cambelová


Program koncertu
• Luntane, cchiù luntane
Honza – představení hnutí
Jana – úvod koncertu
• Andělé nám nad dědinou
• Kristus pán se narodil
Michal - Svědectví o setkání s hnutím
• Tebe Poem
• Čas radosti veselosti
Eva - Svědectví o sboru
• Vzhůru bratři milí
• Glory land
Lucie - Svědectví o Memores Domini
• Hoy Arriesgare
• Vánoční noc
• Bim bam
Barbora - Svědectví o charitativě
• Cantate Domino
• Byla cesta byla ušlapaná
Míla - Svědectví o škole komunity
• In questa notte splendida
• Co se stalo přihodilo na horách
Marco - zakončení
• Amen