Nechceme rodinu a její dynamiku pozorovat pod mikroskopem, ale nalézt prostor v rámci širší perspektivy, který jí umožní lépe dýchat. Rodina, křehká a nenahraditelná. Snaha, která přiměla Hannu Arendtovou k „ochraně lidských vztahů před jejich křehkostí“, je dnes nemyslitelná, protože dlouhá vlna pandemie je převrátila vzhůru nohama. V posledních měsících se mezi zdmi našich domovů odehrávalo všechno: práce, studium i soužití, na které jsme nebyli zvyklí. Bolesti i radosti. Odhalené vztahy, pohlcené ve vzájemném braní a dávání. Nejméně drsné jsou obrazy otců a matek vyřizujících pracovní telefonáty u sporáku s dítětem v náručí. Naopak ty nejtemnější zápasy nelze vždy vidět nebo se o nich nemluví. Zjistili jsme, že jsme „vysvlečeni“, „osekáni na dřeň“, jak o tom hovoří svědectví v tomto vydání časopisu, věnovaná místu, které je svou povahou v obyčejném životě neobyčejné.

Vidět dnes šťastnou rodinu je událost. Protože zejména nyní vyniká drsná realita všech dob: «Z přírody teror smrti. Z milosti odvaha “, jak se vyjádřil svatý Tomáš, se kterým se o šest set let později ztotožnil Charles Péguy: „Chcete-li doufat, musíte být velmi šťastní, musíte získat, dostat velkou milost“.

Milost, ve které není nic čarovného. Mluvíme-li o rodině, buď v ní je nebo není přítomna velmi konkrétní, neskrývaná a trpělivá milost. Příběhy, které budete číst, nejsou o hrdinských rodinách, ale o rodinách, které by samy o sobě nemohly existovat: utváří je právě ta perspektiva, která představuje ještě větší lásku, jíž zakoušíme v křesťanském společenství. A její dopady jsou patrné: lidé, kteří mají potřebnou důvěru k tomu, aby se rozhodli „založit rodinu“ - uzavřít manželství, přivést na svět děti či dokonce přijmout děti jiných - kteří mají odvahu nejen začít, ale především pokračovat, jít dál, i když dojdou peníze, chybí zdraví nebo se dusí všedností života. Příběhy zahrnují každodenní odpouštění i zkušenost dvojice mladých lidí, kteří nemohou mít děti, ale přesto jsou otevření životu a dokáží zasáhnout srdce i té nejpočetnější rodiny: „Spojení muže a ženy nelze vymezit výlučně účelem zplodit děti », říká Giussani: «Ale především tím, že se doprovázejí na cestě Osudu.

Pouze v této smělé perspektivě člověka na cestě k jeho naplnění se neúnavně rozehrává i zápas rodiny: člověk hledá společnost za hranicemi svého domova, aby mohl milovat; rány se nezacelují, ale otevírají opravdovějšímu životu. A to vše vzdoruje myšlenkám a obavám, protože to existuje a je to možné.

„Je rozumné riskovat? Záleží na tom, s čím se setkáte,“ řekl Otec Julián Carrón na duchovních cvičeních Fraternity (Bratrstva) hnutí CL, která právě skončila a na kterých hovořil o plnosti života, který roste, když všemu čelí: neskrýváte se a necenzurujete, protože se snažíte vypořádat s tím, co přijde. V takové situaci můžete ověřit užitečnost víry pro život. Neboť cítíte potřebu překročit rámec vnějšího dojmu.

Zakusit, „zda existuje prázdnota či bytí“.

Více v Magazínu Tracce.