CL nepotřebuje nepřítele ani nežije pro drobty moci

Nástupce dona Giussaniho: islámská otázka není ústřední

Uplynuly čtyři roky od prvního článku, ve kterém don Julián Carrón, nástupce dona Giussaniho, vyzýval hnutí Comunione e Liberazione, aby se osvobodilo od břemene usilování o hegemonii a znovu objevilo autentickou hodnotu svědectví. Psal se milostivý rok 2012 a hnutí prožívalo velmi těžké časy. Angažovanost (a úspěch) v politice se ukázala jako past a média spojovala CL s termíny jako „lobby“ a „korupce“. Mnoha pozorovatelům se jevil článek dokonce jako naivní a málo by si vsadilo na výsledek.

Mohu se vás po 50 měsících zeptat na zhodnocení?
Nevedl jsem kampaň proti hegemonii, pouze jsem se omezil na to, že jsem znovu nabídl krásu zkušenosti našeho zakladatele, dona Giussaniho, s tím, že jsem zdůraznil, že není potřeba ji potvrzovat žádnou přidanou mocí. Jediným způsobem vztahu k pravdě je svoboda, a proto je usilování o hegemonii s pravdou v rozporu.

Takto ale byl mimořádný politický stroj, kterým bylo CL ve zlatých letech
Naším cílem je přispívat ke společnému dobru; nechci ztrácet hodnotu zaujetí pro politiku, ale připomněl jsem, že naší motivací je něco mnohem přitažlivějšího než sbírat drobty moci.

Tímto způsobem jste se ale odzbrojili?
Ano. Vrátili jsme na první místo spojitost víry s požadavky života. Dávám přednost svědectví před politickou angažovaností. Bůh ostatně zaklepal na dveře našeho srdce tiše, nepoužil svou vnější moc, ale probouzel lásku.

Nebojíte se, že tímto jednáním CL riskuje ztrátu své identity?
Zbavit se moci neznamená ztratit identitu. Bůh to udělal a stal se tělem, takže i my můžeme udělat něco podobného, i když nekonečně menšího.

Mezitím se ale dějiny nezastavily (naopak!) a dochází tu k paradoxu. Bojovali jste proti sekularizaci a Šedesátému osmému a dnes, tváří v tvář hrozbě radikálního islamismu, se prohlašujete za odzbrojené.
Odpovím vám především, pokud jde o 70. léta. Don Giussani ex post vysvětlil, že jsme byli poháněni „existenciální nejistotou“, přijali jsme hru na stejném hřišti jako ti, které jsme kritizovali. Nakonec byla naše přítomnost reaktivní, místo aby byla originální. CL ke svému životu nepotřebovalo a nepotřebuje nepřítele. To platí i pro islám.

Tyto věci mají různou závažnost. Francouzský spisovatel Houellebecq mluví o podvolení se Západu kultuře islámu.
Riziko existuje, protože vše se odehrává ve svobodě a nic není samozřejmé. Goethe řekl: „Co jsi zdědil po svých otcích, zasluž si, abys vlastnil.“ Ale migrace a dokonce i atentáty mohou představovat pobídku k tomu, abychom znovu nabídli naši křesťanskou originalitu. Je to výzva nám samým dříve než ostatním. Ptejme se, co nacházejí migranti, když k nám přicházejí.

Nacházejí Západ s jeho přednostmi i nedostatky. Tyto poslední se ale nemohou stát alibi pro toho, kdo jej chce zničit ani pro toho, kdo jej nechce bránit.
Já chci bránit možnost žít křesťanství v prostoru svobody pro všechny.

… a Západ je proto nejlepší prostředí. Jestliže i křesťané používají chyby naší civilizace, aby ji delegitimizovali a přirovnávali „turbo kapitalismus“ k Isis, jsme vyřízeni.
Nechci ji delegitimizovat. To se rozumí, že hájím hodnoty svobody, osoby, práce a pokroku. Problém je v tom jak. Benedikt XVI připomněl, že osvícenství se snažilo zachránit základní hodnoty Západu tím, že je zbaví náboženského diskursu, ale udělalo chybu a teď neví, jak z toho ven.

Můžeme tedy říci, že krize Západu je krizí řešení a ne krizí legitimity.
Souhlasím. A my křesťané, když organizujeme školní družiny nebo pomáháme migrantům, k řešení přispíváme. Hodnoty osvícenců se zhroutily takřka setrvačností. V této chvíli je naléhavé „odvážně položit nové, pevně ukotvené základy“, jak řekl papež František, a my jdeme touto cestou. Proto, když se setkáme s určitou potřebou, neomezujeme se jen na materiální pomoc, odpovídáme také na otázku po smyslu. Nepřítelem je nicota. Nejsme tedy vůbec neutrální. Dáváme šanci naději.

Vy si tedy nemyslíte, že v Evropě je ústřední otázkou otázka islámská?
Ne. Myslím, že ústřední otázkou v Evropě je jak předávat lidem koncepce a hodnoty, které jim pomohou žít v této zmatečné fázi moderní doby.

S popravou otce Hamela v Rouenu se vrátilo na pořad dne téma mučednictví. Nezdá se vám to být dostatečným důkazem?
Mučednictví patří k rizikům křesťanské víry. Byli jsme pronásledováni už v době Římské říše. Nezačalo to islámem.

I liberálové, cituji deník The Economist, dospěli ke kritice globalizace a žádají její přehodnocení. Jaký je váš názor?
Realisticky si myslím, že globalizaci není možné zastavit. Je i příležitostí k setkání, protože padají zdi a je na lidech dobré vůle, aby vystoupili a sloužili dobru člověka. Jestliže byla možná rekonstrukce po Druhé světové válce, proč by nebyla možná i dnes? Proč nezopakovat to, co tehdy udělali De Gasperi, Adenauer, a nakonec i Togliatti, a obnovit příslušné instituce?

Závěrem se vás zeptám: za deset let, jak vidíte budoucnost CL?
Stále dokáže být nástrojem přispívání k dobru všech. Existence hnutí je prostředek, ne cíl.