Co je CL
Nabídka křesťanství jako dobrodružství života
Skutečné osvobození člověka spočívá ve víře prožívané v rámci společenství. Hnutí, které se zrodilo v Miláně v padesátých letech 20. století, nyní působí v devadesáti zemích světa.
Křesťanská skutečnost
Odkud pochází zkušenost typu CL a proč vzniká?
V roce 2004 napsal P. Giussani Janu Pavlu II.: „Nejenže jsem nikdy neměl v úmyslu nic „zakládat“, ale jsem přesvědčen, že duch hnutí, jehož zrození jsem byl svědkem, spočívá v pociťování naléhavé potřeby hlásat návrat k základům křesťanství, tj. v nadšení pro křesťanskou skutečnost jako takovou v jejím původním významu, v ničem jiném. A možná právě to podnítilo neočekávané možnosti setkávání se s osobnostmi židovského, muslimského, budhistického, protestantského a pravoslavného světa, od Spojených států až po Rusko, a to na základě přijetí a uznání všeho pravdivého, krásného, dobrého a spravedlivého, jež se nachází v těch, kteří prožívají pocit sounáležitosti.
Hlavní důvod
Tak tomu bylo v minulosti a je tomu tak i nyní. Otec Giussani, „pedagog křesťanství“, zahájil svou činnost v roce 1954, kdy jako učitel náboženství nastoupil na státní Berchetovo gymnázium v Miláně „se srdcem překypujícím přesvědčením, že Kristus je v životě člověka všechno“. Studenty udivoval svým pohledem zdůrazňujícím zejména rozum a svobodu, potřebu setkávat se s krásou, hudbou, poezií a přírodou, jakož i schopností dotknout se hlubin lidského srdce - základních potřeb, které ho tvoří.
Metoda hodnocení
Metoda hodnocení
Giussani shrnuje obsah a účel svých snah těmito slovy: „Od první chvíle svého působení ve škole jsem vždycky říkal: „Nejsem tady proto, abych vás přiměl osvojit si myšlenky, které vám předkládám, ale abych vás naučil skutečnou metodu správného zhodnocení toho, co vám řeknu. A to, co vám řeknu, je zkušenost, jež je výsledkem dlouhé historie: dvou tisíc let“.
Uplatňování této metody již od samého počátku provázelo naše úsilí vzdělávat, přičemž jasně určovalo účel tohoto vzdělávání: ukázat význam víry při naplňování potřeb života. Kvůli své předchozí formaci v rodině a v semináři a následným úvahám jsem byl hluboce přesvědčen, že víra, kterou nelze nalézt a objevit v současném prožívání a která jím není stvrzena a nepřispívá k naplňování jeho potřeb, je víra neschopná obstát ve světě, kde všechno, všechno, vypovídalo a vypovídá o opaku. (...) Vyvyšování důležitosti víry pro potřeby života, a tudíž (výraz „tudíž“ je pro mě důležitý) zdůrazňování racionality víry, přesně vyjadřuje samotný pojem racionality. Když říkáme, že víra vyvyšuje racionalitu, znamená to, že naplňuje základní a původní potřeby srdce každého člověka“ (L. Giussani, Riziko výchovy, Rizzoli, Miláno 2005, s. 20-21).
„Nejsem tady proto, abych vás přiměl osvojit si myšlenky, které vám předkládám, ale abych vás naučil skutečnou metodu správného zhodnocení toho, co vám řeknu. A to, co vám řeknu, je zkušenost, jež je výsledkem dlouhé historie: dvou tisíc let“
Aspekty výchovy
Giussaniho výchovnou metodu lze shrnout do pěti částí:
- Událost setkání: Setkání s Hnutím představuje životní zkušenost, která nás navrací k víře předávané v katolické církvi po staletí. Toto setkání předávané formou události, která tuto víru přenáší, vytváří pro člověka neočekávanou a těžko pochopitelnou zkušenost a souznění.
- Věrnost tradici: Při výchově je nutné zohledňovat odpovídajícím způsobem minulost. Bez znalosti minulosti nemá mladý člověk žádný srovnávací referenční bod.
- Autority: Minulost lze mladým lidem předkládat pouze tehdy, je-li předkládána v kontextu prožitku současnosti, který klade důraz na naplňování nejdůležitějších potřeb srdce. Tento úkol provádí autorita: lidé, kteří vědomě žijí a předkládají tradice a podkládají je argumenty.
- Vedení ke kritickému myšlení a osobnímu ověřování: takto koncipovaná nabídka musí být poté ověřena osobně, tedy porovnána s vlastními nejdůležitějšími potřebami a základními důkazy. Jedině na základě tohoto srovnávání, které se týká jak prostředí, ve kterém žijeme, tak i celé reality života, nám umožní neizolovat se ani nepřizpůsobit dominantní kultuře.
- Riziko, nezbytná podmínka svobody: konfrontace se světem vystavuje mladého člověka riziku, že bude volit cesty či směry odlišné od těch, které doporučují pedagogové. Toto riziko je nevyhnutelné a nezbytné pro dosažení skutečné vyspělosti a zajištění plné svobody člověka.
Působnost v devadesáti zemích
Kolem Otce Giussaniho vzniklo společenství mladých lidí, které používalo již existující název Gioventù Studentesca (GS) (Studentská mládež). Současný název Comunione e Liberazione (CL) se poprvé objevil v roce 1969. Vystihuje přesvědčení, že křesťanská událost prožívaná ve společenství je základem skutečného osvobození člověka.
V sedmdesátých letech 20. století se Hnutí rozšířilo do řady škol, univerzit i mezi dospělé, a to zejména v Itálii, ale i na různých místech v zahraničí - počínaje historickou misí studentů GS, kteří se již v předchozím desetiletí přestěhovali do Brazílie.
V osmdesátých a devadesátých letech 20. století, zčásti díky výzvě Jana Pavla II. adresované Hnutí: „jít do celého světa a přinášet pravdu, krásu a pokoj, které nalézáme u Krista Vykupitele“, vznikla řada společenství od Kazachstánu po Spojené státy americké, a od Ugandy po Irsko.
Hnutí CL působí v současné době v devadesáti zemích světa na všech kontinentech. Páter Giussani zemřel v roce 2005.
Po něm převzal vedení Hnutí Otec Julián Carrón, kterého sám Giussani označil za svého nástupce.
Škola komunity (společenství)
Základním nástrojem „výchovy“ členů Hnutí je Škola komunity, která spočívá ve čtení a osobním rozjímání nad textem, po nichž následují společná setkání. Konají se v malých i velkých skupinách, ve veřejných prostorách i v domácnostech.
Metoda spočívá v neustálém porovnávání křesťanské nabídky a skutečného života, s cílem neustále na základě zkušeností ověřovat její schopnost reagovat na potřeby člověka ve všech aspektech reálného života.
V posledních několika letech mohou jednotlivá společenství v Itálii i v zahraničí sledovat Školu komunity pořádanou každý měsíc Otcem Carrónem prostřednictvím audio či video spojení: tato možnost (včetně poznámek, které jsou k dispozici všem po celém světě) nabízejí cennou možnost osvojit si metodu tohoto způsobu výchovy a studia.
Jednoduchá struktura
Hnutí je nabídkou způsobu života a života. Kromě Školy společenství existují různé akce a nástroje zaměřené na prohlubování výchovy jedince i společenství: obnovení papežského magistéria, modlitba a čtení Bible, duchovní cvičení, zpěv, poutě a křížové cesty v postní době, charitativní činnost, setkání s výtvarným uměním , „plakáty" na Vánoce a Velikonoce, společný fond a společná dovolená.
To vše na základě svobodné účasti lidí („Sázím vše na svobodu,“ říkával často P. Giussani): žádné oficiální členství se nevyžaduje.
To se odráží i v organizaci Hnutí, která je velmi jednoduchá a přímočará. Hlavní rada - asi dvacet lidí - pomáhá Otci Carrónovi ve vedení na mezinárodní úrovni, zatímco na regionální úrovni existují „diakonie“ (termín, který pochází z křesťanství prvních století), složená z malé skupiny lidí, kteří bez nároku na honorář fungují jako styčný bod pro společenství. Otec Carrón pravidelně předsedá „shromážděním regionálních vedoucích“, které se konají na různých kontinentech, a každoročně pořádá mezinárodní setkání.
Společně s webovými stránkami v pěti jazykových mutacích s četnými národními variacemi, představuje oficiální časopis Hnutí nazvaný Tracce, který je vydáván v různých jazycích a formátech v papírové i elektronické podobě, základní nástroj, který vypráví o životě Hnutí a jeho působnosti ve světě.
Pro vaše vlastní povolání
Křesťanská zkušenost nás nutí uvědomit si, že každý z nás má na tomto světě odpovědět na „volání“, každý z nás má úkol, povolání, které v konkrétních situacích a událostech nabývá jasných obrysů. Z charismatu P. Giussaniho se tak v průběhu času zrodily různé formy sdružování, jejichž cílem bylo podpořit dospělé křesťany (laiky, členy řádů, diecézní a misijní kněze) v různých situacích jejich osobního povolání:.
Ze všech těchto forem je nejuniverzálnějším sdružením Fraternità di Comunione e Liberazione, které Církev uznala v roce 1982 jako místo, kde se členové zavazují žít víru jako cestu ke svatosti, a to podle metody Otce Giussaniho. Dá se říci, že Fraternità, kam je třeba se oficiálně zapsat a dodržovat stanovy, je způsob, jakým dospělý člověk potvrzuje svou vlastní odpovědnost a závazek ke způsobu života Hnutí.
V současné době existuje přibližně 60.000 zapsaných členů na celém světě.
Přínos pro „společné město“
Mnozí možná slyšeli o akci Meeting di Rimini nebo o potravinové bance. Jedná se o iniciativy členů Hnutí. Jsou to jen dva příklady udivující sociální kreativity, která vždy doprovázela historii hnutí CL. Je však třeba upřesnit, že takzvaná „díla hnutí CL“ jsou ve skutečnosti dílem „členů“ v tom smyslu, že jsou výsledkem svobodné a samostatné iniciativy jednotlivců nebo skupin osob. Co to znamená? Jediným cílem hnutí Comunione e Liberazione je svědčit o tom, že křesťanská událost je nejryzejší odpovědí na lidské potřeby. A proto člověk vzdělaný ve víře cítí povinnost vzít na sebe odpovědnost a sloužit společnosti. V tom tkví původ mnoha iniciativ ve všech možných oblastech činností, které v mnoha případech nabyly významných rozměrů, jak dokládá více než 100 tisíc dobrovolníků, kteří se každoročně účastní akce „Colletta" (sbírky potravin pro chudé organizované potravinovou bankou v samoobsluhách po celé Itálii) nebo mezinárodní prestižní Meeting di Rimini. Jsou plodem zapálení dospělých křesťanů pro práci ve všech oblastech společenského života, kteří s nadšením nabízejí svůj přínos k našemu „společnému městu“: v oblasti kultury, vzdělání, pomoci potřebným, podpory mladých lidí a rodin, podnikatelských aktivit či poskytování služeb v oblasti správní a politické.
