Lekce Františka o smyslu Vánoc
Dopis Juliána Carróna o smyslu Vánoc, vydaný v italském deníku La Repubblica 23. prosince 2013Milý pane řediteli,
tváří v tvář každodenní naléhavosti žití, která nás všechny spojuje a která se zdá nulovat každou naději, mají ještě Vánoce co říct? Je to jen vzpomínka, která vyvolává dobré pocity, nebo zpráva o faktu schopném vrýt se do reálného života?
„Důvod naší naděje je tento: Bůh je s námi. Ale je zde ještě něco překvapivějšího. Přítomnost Boha uprostřed lidstva se neuskutečnila v ideálním, idylickém světě, ale v tomto reálném světě. Vybral si přebývat v naší historii takové, jaká je, s veškerou tíhou jejích limitů a dramat, aby nás pozvedl z prachu našich běd, našich obtíží“ (František, generální audience, 18. prosince 2013). Abych se připravil na velkou událost Vánoc, často si v těchto dnech opakuji tato slova Svatého Otce.
Tajemství se líbí neustále nás vyzývat „v tomto reálném světě“, aniž by se nejistě chvělo v tom, co dělá! Proto Bůh vybírá ty okolnosti, které nám mohou postavit víc před oči, kdo je On a jakou ohromnou novost může ve světě vytvořit. A to by mělo rozveselit každého z nás, protože to znamená, že tedy neexistuje situace, okamžik života nebo historie, který by mohl Bohu zabránit, aby vytvořil něco nového. A jak nás vyzývá?
V očekávání Vánoc církev znovu čte o velkých záležitostech izraelského lidu a ukazuje nám, jak Bůh zasahuje v historii. Například, když nám před oči překládá dvě neplodné osoby, neschopné porodit: Soreova žena a Alžběta (které se stanou matkami Samsona, obránce židovského národa, a Jana Křtitele, Kristova předchůdce; srov. Sd 13,2-7.24-25a a Lk 1,5-25), dvě ženy, které nemůžou nějakým způsobem věci „spravit“, žádná jejich geniálnost je nemůže učinit matkami. Je to nemožné, je to cosi lidem nemožného. Tímto způsobem nám chce Pán dát pochopit, že Jemu je možné všechno, a že je tedy možné nezoufat, že nikdo o sobě nemůže říct, že je opuštěný, zapomenutý nebo uvězněný ve vlastní situaci, nacházeje v ní ospravedlnění pro to, že už nedoufá. Nic není nemožné Tomu, kdo koná věci, jako jsou tyto: učinit matkami dvě neplodné ženy. Jejich nepředvídatelné mateřství reprezentuje největší výzvu pro rozum a svobodu každého. Neexistuje situace, vztah nebo lidské soužití, které by se nemohly změnit. A jestliže se někdo smířil s myšlenkou na vlastní historii, dnes Pán znovu vyzývá jeho nedostatek naděje.
„Tvoje modlitba byla vyslyšena,“ říká anděl Zachariášovi, „tvoje žena Alžběta ti dá syna a ty mu dáš jméno Jan.“ Evangelium to definuje jako „radostnou zvěst“, protože nejsme odsouzeni ke skepticismu, nejsme zničeni rozpadem všech našich pokusů. A nejde jen o příslib, ale i o jeho naplnění, protože pak bude mít skutečně syna. Tyto skutečnosti zvěstují těm, kteří chovají i byť jen nitku něžnosti k sobě samým, že je možné se změnit, protože u Boha je možné všechno; stačí Mu nalézt v nás otevřenost a připravenost srdce.
Když necháme vstoupit Boží moc, náš život, tak jako ten Zachariášův, se naplní radostí: „Budeš mít radost a jásot.“ Která není jen pro nás; je nám dána i pro ostatní: „mnozí se rozveselí z jeho narození.“ A tato radost ukazuje, kdo je Bůh, kdo uprostřed nás koná své dílo. Jan „bude naplněn Duchem Svatým“ a začne měnit to, čeho se dotkne.
Tímto způsobem nás liturgie církve uvádí do pohledu na jinou ženu, tentokráte pannu jménem Maria, které se stalo něco ne méně tajemného než ostatním dvěma neplodným ženám: událost vtělení skrze Ducha Svatého, jemuž Maria jednoduše vyhověla, když řekla ano. S Vánocemi nám Pán přináší tuto radostnou zvěst. Přijmout ho závisí na každém z nás, na naší prosté disponibilitě nechat se Jím překvapit, Tím, který nás Svou iniciativou neustále dostihuje tady a teď, „v tomto reálném světě“.
Jestliže ho prosíme a stáváme se otevřenými a připravenými k tomu, co se Pán chystá učinit Vánocemi uprostřed nás, mnozí kolem nás se rozveselí „naším“ znovuzrozením. Jedině tato novost bude moct přesvědčit každého člověka o věrohodnosti křesťanské zvěsti, která ho dostihla. Stačí pomyslet, kolik lidí všeliké kultury se raduje dnes, až do té míry, že se cítí být vyzýváni jako nikdy, z existence někoho, jako je papež František, v němž Tajemství našlo tuto disponibilitu srdce.
Autor je prezidentem Fraternity Comunione e Liberazione