Naše víra znovu probuzena jejich svědectvím

Vážený pane řediteli,

„Jestliže jeden z údů trpí, všechny údy trpí s ním“ (1 Kor 12,26). Jak bychom mohli necítit všechnu tu trýznivou bolest našich pronásledovaných křesťanských bratří? Toto volání se zesiluje stále více tváří v tvář nelidské nespravedlnosti, kterou trpí tak mnoho křesťanů v různých částech světa, když jsou nuceni opustit všechno a utéci ze své země, a to z jediného důvodu, že jsou křesťané. Zdá se neuvěřitelné, že se v 21. století ještě může dít něco takového.

„Dnes je víc mučedníků než v prvních staletích existence církve; víc mučedníků! Jsou to naši bratři a sestry a trpí! Dovádějí svou víru až k mučednictví“ (18. května 2013). Jak můžeme vůči těmto slovům papeže Františka zůstávat lhostejní? Evidentně stojíme před novou výzvou, jak nám připomíná encyklika Evangelii Gaudium: „Někdy se [tyto výzvy] projevují skutečnými útoky na náboženskou svobodu nebo novým pronásledováním křesťanů, které v některých zemích dosáhlo znepokojivého stupně nenávisti a násilí“ (61).

Přestože se ale nacházejí uprostřed tohoto utrpení, přichází k nám svědectví jejich víry, jak řekl v nedávném interview arcibiskup z Mosulu: „Oni jsou to, kdo mi začal říkat, že potřebují více přilnout k naší víře. Oni to byli, kdo mi řekli, že se uprostřed mnohých těžkosti vrátili k životu. Říkali mi to slovy a já z jejich očí pochopil, že je to pravda. Pochopil jsem to ze způsobu, jakým mi to říkali“, protože „když jsem přišel, bylo to jiné. Byli to jiní lidé. Ale po šesti měsících, po roce, byla jejich proměna hmatatelná.“ (Tracce, červenec/srpen 2014). Přál bych si, abychom dokázali těžit z jejich svědectví, aby znovu probudili naši víru, abychom ji mohli žít a svědčit o ní jako oni v okolnostech, v nichž je každý povolán, aby víru žil.

„Jestliže jeden z údů trpí, všechny údy trpí s ním. […] Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jeho údy“ (1 Kor 26,27). Právě pro toto společné přináležení k tělu církve bychom i my měli nést trochu břemena nesnášenlivosti, nepochopení a násilí, které svět odmítající Krista nakládá na hřbet našich spolubratří.

Jak nepociťovat naléhavost toho, abychom projevili pronásledovaným křesťanům svou sounáležitost? Učiníme tak nejen tím, že se připojíme k volání všech těch, kdo pociťují tuto ránu, jako by jí byli zasaženi oni sami, tak aby tyto události neprošly nepovšimnuty, ale především tím, že se společně se všemi komunitami Comunione e Liberazione rozptýlenými v Itálii a s celou italskou církví spojíme v modlitbě za ně, která je vyhlášena Italskou biskupskou konferencí na 15. srpna. Děkuji.

Julián Carrón
Prezident Fraternity Comunione e Liberazione