"Papež čelí epochálním výzvám. Migranti – pohostinnost nestačí"

Předseda CL: musíme sdílet bolest druhých. Žádné zdi kolem svazků gayů, otázkou je, jak je uznat.

Don Julián Carrón, 65 let, syn rolníků z Extremadury, vyrůstající uprostřed třešňových sadů, vysvěcený na kněze v roce smrti diktátora Franka, dědic dona Giussaniho, vůdce hnutí Comunione e liberazione, staví CL po bok papeže Františka: «Mobilizujme se k přijímání migrantů. Ve věci rozvodů jsme s ním». A ohledně gay párů: «Žádné zdi, je třeba dialog».

Co znamená titul Vaší nové knihy, «Odzbrojená krása»?
«Krása je jasem pravdy,» říká svatý Tomáš, «pravda proto nepotřebuje k tomu, aby se sdělovala, žádnou pomoc zvnějšku; stačí přitažlivost, kterou vzbuzuje, právě díky své kráse. Zdál se mi to adekvátní titul pro příspěvek, který se obrací k rozumu a ke svobodě, aniž upřednostňoval jedno nebo druhé. Doba, kterou žijeme, nás nutí uznat, že jediný způsob, jak přistupovat k pravdě, je skrze svobodu».

Píšete, že pro Evropu je možný «nový začátek». Před třemi měsíci se Evropa zdála vyřízená. Nyní, od Řecka k migrantům, něco se hýbe. Stane se Evropa «prostorem svobody», o kterém mluvíte? Nebo převládne národní a materiální egoismus?
«Právě toto je výzva. Žádná předem daná odpověď neexistuje. Je to příležitost znovu se zamyslet nad způsobem života a překonat pokušení ustrnout ve formách minulosti. Hannah Arendtová řekla, že každá krize “nutí vrátit se k otázkám” a “vyžaduje nové odpovědi”. A my máme tuto příležitost využít».

Když píšete o nouzi ve výchově, tvrdíte, že «rodiče chtěli za každou cenu ušetřit svým dětem námahu života». Jsou naše dětí příliš rozmazlené?
«Problémem nejsou děti, ale dospělí. Můžeme jim nabídnout něco, co by bylo výzvou jejich rozumu a jejichj svobodě? Děti jsou hodnocením dospělých, platí za jejich spekticismus, jsou křehčí než předchozí generace kvůli slabosti vědomí, která se stává slabostí citovou».

Zdůrazňujete kontinuitu mezi Ratzingerem a Bergogliem, například ve vztahu mezi vírou a rozumem. Nezdá se Vám, že v jiných věcech František prosazuje v církvi obrat, který ne všichni přijímají?
«Jistě. Papež František čelí s obrovskou odvahou velkým výzvám přítomnosti v kontinuitě s Benediktem XVI. Udivuje mne, že není pochopeno jeho neustálé volání k podstatě. Myslím, že je to dáno obtížností v poznávání epochální proměny, která se děje a kterou si naopak papež dobře uvědomuje».

Jaký je Bergogliův vztah vůči vám? Byl při setkání s členy CL na vás přísný? Jistě víte, že někteří představitelé CL jsou vůči němu značně kritičtí.
«Stejně jako vůči všem i vůči nám papež neměl žádné zábrany v tom, aby nám připomněl, že máme být věrni charismatu, které jsme obdrželi. Kdo byl zvyklý na výtky dona Giussaniho v momentech, kdy jsme se vzdalovali od pravdy křesťanské zkušenosti, uzná, že papež byl až příliš mírný. Můžeme mu tedy jen poděkovat za takovýto otcovský postoj, který dospěl až k přesným pokynům, které má každý člen CL zachovávat, od sebestřednosti až k tomu, aby nezaměňoval věrnost charismatu s jeho “petrifikací”, aby neztrácel svobodu».

Jde o latinskoamerického papeže. Někteří u něho vidí populistickou notu. Mýlí se?
«Ano! Jedna věc je být citliví k problémům, které se týkají spravedlnosti vůči chudým, jejich potřebám a právům, a jiná věc je být populisty. Papežovi příliš leží na srdci důstojnost a určení každého jednotlivce než, aby jej zahrnul do nějaké masy, které je třeba se vlichotit».

Nevedou nové předpisy o neplatnosti manželství k jakémusi «katolickému rozvodu»? Nebojíte se, že bude oslaben svazek, zmírněna svátost?
«Nejsou to nové předpisy, co vede k oslabování, stejně jako staré předpisy toto oslabování nebrzdily. To, co bude vždy posilovat manželský svazek, je pouze zkušenost adekvátní víry, bez ní bude nerozlučitelnost utopií. Aniž by vstupoval na půdu učení, papež si uvědomuje hlubokou proměnu lidského prostředí, kdy muž a žena se rozhodují k přijetí svátosti v mnoha případech stále povrchněji».

Evropa vyzývá Itálii, aby uznala homosexuální svazky. Ve Španělsku se tak již stalo. Je to nezvratný jev? Nebo je třeba proti němu bojovat?
«Rozšíření homosexuálních svazků je jev zřejmý všem v pluralitní společnosti. Otázkou je jaký typ uznání jim přiznat, jejich vztah k rodinám založeným na vztahu muž-žena, děti, adopce. Všichni chápeme, že jsou to témata velkého osobního i společenského významu. Ani homosexuální páry se nemohou vyhnout určitým otázkám. Jednou se mne jeden z nich zeptal, když mluvil o adopci dětí: jaké důsledky pro ně bude mít chybějící ženský vzor? A jaký scénář otevírá pro důstojnost ženy pronajímání dělohy? Je zapotřebí svobodný prostor, který by nestavěl zdi, ale zahájil procesy, jak opakuje papež, i na úrovni kulturní a politické».

Je správné přijímat všechny migranty nebo jenom ty, kteří prchají před válkami? I Cl se zmobilizuje k jejich přijímání?
«Drama mnoha lidí nacházejících se v situaci extrémní nouze zasahuje svědomí všech. Nikdo nezůstává lhostejný tváří v tvář zprávám v televizi: myslím na nedávné iniciativy některých evropských lídrů i EU samotné, nebo na výzvu papeže k otevření farností. Uprchlíci mají bezpochyby přednost, ale nebude moci zastavit příliv jiných migrantů. Lidé z Cl, kteří se již dlouhý čas angažují v nejrůznějších iniciativách, najdou způsob, jak být připraveni na požadavky diecézí».

V Itálii ale mnozí představitelé církve, kněží i kardinálové, začali brzdit.
«Toto není jen stav nouze. Je to epochální změna. A naše odpověď nemůže být jen praktická, organizační. Je zapotřebí změna kultury, mentality. Jsme povoláni sdílet bolest druhých. Jsme povoláni k obrácení».

V jednom rozhovoru pro «Corriere», před třemi a půl lety, jste řekl, že neexistují «politici Comunione e liberazione», a že hnutí musí pozorně bránit tomu, aby nebylo využíváno. Myslíte, že se to podařilo?
«Myslím, že ano, navzdory tomu, že jsou ze setrvačnosti stále používány určité výrazy zděděné z minulosti. Dnes všichni odlišují hnutí od politiků patřících k hnutí, kteří jednají (a nemůže tomu být jinak) na svou osobní odpovědnost. Toto rozlišování je zásadní a Cl i politikům může jen prospět».

A přece je hnutí Comunione e liberazione stále obviňováno, že vybudovalo systém moci skrze sdružení Compagnia delle Opere. Co byste odpověděl?
«To se mi zdá naprosto falešné. Rozšířila se, mnohdy ne bez určitého kalkulu, představa, že Cdo je jakousi lobby ve skryté režii Cl. Cdo se rodí ze svobodné iniciativy jednotlivců za účelem vzájemné podpory v podnikání. Jako u každé aktivity jde vždy o «ironický pokus», jak říkal don Giussani, podléhající omylům. Každý ale ať posoudí, zda v dnešní krizi pokusy o vytváření pracovních míst a uspokojování potřeb jsou něčím, co bychom si měli vyčítat».

Jak vzpomínáte na dona Giussaniho?
«Vzpomínám na něho jako na osobu překypující vášní pro Krista a pro lidi. Proto věnoval celý život tomu, aby křesťanská víra mohla nabídnout významný příspěvek k životu všech v dnešní době, kdy není snadné nalézt orientační body. Cítím nezměrnou vděčnost, že jsem měl tu milost ho potkat; toto setkání znamenalo pro můj život obrat nemající srovnání».

Jaké je jeho dědictví?
«Vědomí křesťanství jako živé události, která je činí znovu zajímavým pro tisíce lidí na celém světě; myšlenka výchovy jako uvádění do reality až k objevu jejího významu, jako odpověď na nouzi ve výchově; důraz na svědectví s cílem ukázat víru jako schopnou odpovídat na požadavky života; otevřenost vůči všemu, co je v každém člověku pravdivého, krásného a dobrého; respekt vůči osobě a zhodnocení její svobody. Přeji si, abych tuto obdrženou milost nepromarnil».