Čas má nekonečnou hodnotu

Kázání na 31. prosince 2009 – vigilie slavnosti Matky Boží Panny Marie.

Dnes se uzavřel další rok a společně začneme rok nový. V naší moderní mentalitě má dnešní sváteční večer tento symbolický význam: skončíme s problémy a utrpeními uplynulého roku a začneme nový rok s nadějí, že bude lepší.
Nic není hloupějšího než tato věta, protože je to věta, která má svůj původ v současné mentalitě, která se vyznačuje fatalistickým a deterministickým pojetím života člověka i času.
Místo toho se ptejme: Jaký význam má čas v našem životě?
Kolikrát si během našich dní stěžujeme, že máme málo času.
Nikdy nemáme čas na to, abychom udělali všechno, co bychom chtěli, a tak děláme všechno co nejrychleji.
Anebo kolikrát si stěžujeme, že nemáme dostatek času na to, abychom byli s těmi, které máme rádi?
Nikdy nemáme dost času na manželku, na manžela, ba i děti. Chtěli bychom mít víc času na svou dívku, na svého chlapce, na své přátele. Rodiče by chtěli víc času strávit s námi.
A to nemluvíme o práci, nikdy nemáme dost času.
Nemám čas, jsem unavený, spěchám … to jsou naše nejčastější věty.
Problém však není jen v tomto, protože když se nám konečně podaří najít si čas, který bychom strávili s milovanou osobou, všimneme si, že ten čas ubíhá v prázdnotě a že se nám nedaří ho plně prožít. Když opouštíme někoho, koho jsme potkali, máme vždy dojem, že jsme mu neřekli to nejdůležitější, že jsme nemluvili o tom, o čem jsme mluvit opravdu chtěli. Ach… naštěstí dnes máme „esemesky“, prostřednictvím kterých si vždycky můžeme říct, co jsme si nestačili říct osobně!
Nemám nic proti esemeskám, jak víte, píšu je i já.
Vraťme se ale k počáteční otázce: Jaký význam má čas v našem životě?
Především je třeba říci, že čas nám nenáleží, čas není něco, co vlastníme.
Pouze Bůh má moc nad časem ve smyslu, že to byl Bůh sám, kdo čas již vykoupil.
Svou smrtí a Vzkříšením dal Ježíš Kristus pozemskému času člověka definitivní význam: čas, který je měřitelný a konečný, se s Kristem stal nekonečným.
Co to znamená?
Znamená to, že čas našeho života s příchodem Krista /znovu/ získal svou nekonečnost.
Čas je dar Boha, který /tak/ vyjadřuje veškeré své milosrdenství vůči nám, protože každá chvíle našeho času je pro nás jedinečnou a neopakovatelnou příležitostí, příležitostí prožít onu chvíli plně.
Každá chvíle má nekonečný význam, a tedy každá chvíle má nekonečnou hodnotu.
Zde je tedy důležitý bod: Čas má nekonečnou hodnotu.
Kdybychom si toto vždy uvědomovali, prožívali bychom vše jinak a nikdy bychom neměli pocit, že nemáme dost času.
Pomysleme kupříkladu na to, jak prožíváme vztahy mezi námi: Kolikrát špatně využíváme čas, který spolu trávíme, říkáme si pitomosti a marníme tak náš čas.
Na druhé straně jsou příležitosti, při kterých potkáme lidi, s nimiž se zdržíme pět minut, řekneme si pár slov, ale ta slova jsou tak pravdivá, že těch pět minut mělo hodnotu věčnou a my necítíme potřebu trávit s tím člověkem další čas, řekli jsme si všechno, co bylo třeba si říci.
Mně se například tohle stává pokaždé, když se setkám s donem Massimem, vidím ho dvakrát do roka, řekneme si pár vět, ale tyto věty mne provázejí měsíce.
Proč ale my marníme čas?
Protože nejdeme k podstatě věci, necítíme pravý význam slov, která si říkáme, protože často nejednáme s věcmi a nepoužíváme je s ohledem na jejich pravý význam.
I čas jediného pohledu může být promarněný, anebo to může být čas, který v sobě nese opravdový, nekonečný význam.
Vědomí /toho/, že všechno, každá chvíle má nekonečný význam, je to, co nám umožňuje již neztrácet čas, toto vědomí nám umožňuje rozlišovat hodnotu věcí, které máme, a situací, do kterých se dostáváme.
S tímto vědomím se učíme například dávat přednost věcem důležitým a opouštět věci, které by nás jen zatěžovaly.
Toto vědomí je nám dáno vírou, vyplývá z víry, tedy z uznání toho, že realita je vykoupena (zachráněna) přítomností Kristovou.
Ano, čas je zachráněn přítomností Kristovou.
Tak tomu bylo u Panny Marie, jejíž boží Mateřství v této liturgii slavíme.
Ona dávala správný význam každé chvíli svého života; mne vždy zasahuje Mariina schopnost být plně a zodpovědně přítomna v každé situaci, od té chvíle, kdy řekla své ano archandělu Gabrielovi, přes tu, kdy požádala Ježíše o první veřejný zázrak v Káně, až do chvíle, kdy ho následovala až pod kříž, a pak zejména role, kterou měla mezi apoštoly shromážděnými po Kristově Vzkříšení. To, co v Mariině životě určovalo čas a dávalo mu smysl, byla přítomnost jejího Syna.
I pro nás je tomu tak: Přítomnost Kristova osvěcuje náš čas, umožňuje nám ho lépe využívat a především plně si vychutnávat čas, který máme k dispozici.
Čas není něco, s čím musíme bojovat, je to naopak něco, co je nám dáno, je tu pro nás.
Čas je nám dán, abychom v něm mohli objevit smysl života a být šťastni