Benedikt XVI. nás vede k tomu, abychom pochopili realitu. Rozhovor s Jiřím Barošem v italském deníku Avvenire

Vstával dvě rána po sobě za rozbřesku, aby se mohl zúčastnit setkání s papežem. V neděli byl uprostřed velkého davu v Brně. A pak včera, spolu se skupinou přátel, nechtěl chybět na setkání ve Staré Boleslavi. Jiří Baroš je mladou tváří české církve, jež porušila stereotypy v nejvíc ateistické společnosti z celé Evropy a přijala Benedikta XVI. s velkým přesvědčením a nadšením. Jiří byl pokřtěn v době komunismu od tajně vysvěceného kněze, který se později stal jeho duchovním otcem.

Mluví Jiří Baroš, učitel křesťanství a politiky.

„Dal mi poznat krásu křesťanství, stejnou, o níž nám mluví papež“, říká. Církevní historik, právník a politik, Jiří Baroš vede kurz „o křesťanství a politice“ na universitě v Brně. Je to ta správná osoba, s kým zhodnotit efekt třídenního pobytu papeže Ratzingera v české zemi.

Jaký vliv mohou mít slova a gesta Benedikta XVI. na veřejné mínění této země?
Kolem postavy tohoto papeže je v naší společnosti bariéra velice silných předsudků. Nejedná se o nepřátelský přístup, ale o hmatatelnou lhostejnost, která je typická pro náš národní charakter. Češi jsou obecně jako „dobrý voják Švejk“, který se staví ke každodenním problémům s humorem a s výsměchem tím, že se vysmívá tomu, kdo nabízí velké ideály. Je to autoobranná forma, brnění, které je těžké poškodit. Ale může se stát i něco jiného. (Ale je možné, že se stane i něco jiného)

Co Vás přivádí k této myšlence?
Dám Vám jeden příklad. Na univerzitě mám skupinu studentů, kteří se zajímají o historii církve a o její vztahy k politice. Když jsem jim jednou nabídl, aby prohloubili jedno téma tím, že si přečtou projev papeže Ratzingera v Ratisboně, polovina z nich protestovala. Ale pak někdo, i když s nechutí, začal číst text a byl zasažen jeho hloubkou, faktem, že nebyl moralistický a že jde ke kořenům věcí. V tom vidím potvrzení toho, co nám řekl papež ve Staré Boleslavi ve svém překrásném poselství: „Když se srdce mladého člověka otevře božím plánům, nebude se muset moc namáhat, aby poznalo a následovalo jeho hlas“.

Ve Staré Boleslavi byly desetitisíce mladých, v Brně čekal na papeže stejně početný dav. Takže víra v České republice není mrtvá…
Jistě, že ne! Církev je minoritní, ale je velice aktivní, co se týče institucí výchovných, charitativních a asistenčních. Slabým bodem je obtíž, jak oslovit společnost, většinu obyvatel, kteří nejsou věřící.

K Vaší připomínce, jaké jsou důvody této slabosti?
Katolická církev byla z historických důvodů hluboce ovlivněna protestantskou mentalitou. Mezi věřícími, i těmi věrnými papežovi, převládá individualismus a sentimentální mysticismus. Oslabil se proud katolické tradice, která existovala v době První republiky, založené v r. 1918, a nějakým způsobem přežila nacistickou okupaci. Ale po r. 1948 byla smazána komunistickým útlakem, biskupové, kněží a intelektuálové končili ve vězení. Trošku se znovu se zrodila s Chartou 77 a s nesouhlasem intelektuálů, ale musíme bohužel uznat, že během posledních 20 letech se církev ocitla na pokraji kulturní a sociální diskuze.

Mohla by návštěva Benedikta XVI. znamenat zlom pro církev této země?
Doufám, že ano. Moc se mi líbil papežův výraz, když poukázal na nutnost, aby církev vystupovala jako „kreativní menšina“. Povzbudil nás, abychom se stali podobnou realitou, znamením, které podle mého názoru budou muset brát věřící velice vážně. Vyprávěl nám o životě plném hodnot a štěstí. Mnozí z nás v těchto třech dnech učinili zkušenost setkání. Papež Ratzinger není pouze velkým intelektuálem, jak všichni říkají tak trošku omezujícím způsobem. Je především velkým mistrem, který nás vychovává, abychom pochopili realitu (k pochopení reality).


LUIGI GENINAZZI
(přejato z italského deníku Avvenire)