Brianza v Paraguayi

Díky jednomu tesaři, kterým pohnulo to, co viděl, vznikl ve vězení pro mladistvé podnik. Z Itálie už dorazily dva kontejnery se stroji a tesařským nářadím.

Mladí, kteří opouští vězení. Díky novému přátelství, které potkali v těchto letech, si začínají na živobytí vydělávat prací v tesařské dílně. Vyrábí dekorace, nábytek a židle. Nejsou to sice žádné designérské kousky, ale dobře udělané kusy nábytku. Nacházíme se v Asuncioně, hlavním městě Paraguaye. Giovanna Tagliabue, Memores Domini, zde žije od roku 1987 a pracuje jako zdravotní sestra a vychovatelka. V roce 1994 začala v Asuncióně charitativa ve vězení pro mladistvé bez rodin ve věku 13 až 17 let. Každý týden v neděli se sejde skupina mladých pracujících z CL, mezi nimi Pedro, aby společně udělali katechezi nad knihou dona Giussaniho Cesty křesťanské zkušenosti. Rodí se přátelství. Neděli za nedělí roste potřeba vychovávat tyto mladé, aby se zabránilo tomu, že až opustí vězení, budou pokračovat v krádežích a jiných trestných činech. Je rozhodnuto o spuštění rehabilitačního projektu. Takto se zrodilo útočiště pro problematické mladistvé, které je zasvěceno Madoně z Caacupé. „V domě jsme jim poskytli útočiště a poté jsme jim hledali práci, např. jako zahradník nebo zásobovač v supermarketu. Důležité bylo, aby pracovali. V současné době žije v domě dvanáct mladých“, vypráví Giovanna. Byl to nesnadný úkol postavit tento dům, hlavně kvůli ekonomickým problémům. Nejdřív bylo potřeba zajistit plat pro Pedra, který koordinuje celý projekt. Po dlouhém naléhání jsme dosáhli toho, že Ministerstvo zdravotnictví uznalo hodnotu jeho práce pro společnost a rozhodlo se financovat jeho měsíční plat.

Práce v tesařské dílně. Příběh pokračuje. Rozhodli jsme se, že zlepšíme kvalitu práce a budeme hledat další pracovní místa pro kluky. Postupně se tak otevřela cesta k myšlence, že založíme tesařskou školu zde v San Lorenzu, v centru města. Giovanna pokračuje ve vyprávění: „Koupila jsem nějaké nářadí na výrobu nábytku a poprosila jsem svého bratra Luigiho, který pracoval celý život jako tesař v italské oblasti Brianza, aby mě přijel navštívit a poradil mi, jak máme pracovat.“ To bylo v červnu 2006. Luigi přiletěl do Paraguaye a zůstal u své sestry dva měsíce. „Giovanna mě poprosila, abych ji navštívil. Pomohl jsem těmto mladým při jejich počátcích v práci, dohlížel jsem na bezpečnost práce a dával jim cenné rady při výrobě. Chtěl jsem po klucích, aby dělali drobné práce, ale nástroje, které měli k dispozici, byly příliš zastaralé. Dokonce ani můj dědeček takové nepoužíval…“ Po návratu do Itálie se rozhodl, že věnuje část vybavení rodinného podniku na tento projekt. „ S nářadím jakým disponovali, akorát riskovali, že si ublíží a hlavně s ním nemohli vyrobit nic pěkného. Poslal jsem jim do Paraguaye kontejner nářadí, které pro ně představovalo velmi moderní pomůcky.“ Kluci je hned využili. Jen je rozbalili, pustili se do díla. Dohled nad touto neobvyklou tesařskou dílnou, která nese jméno „Brianza“ vykonává architekta Carolina Esteche. Kladivo nebo hoblík udávají rytmus dne. „Viděl jsem pár fotek práce kluků a musím říct, že začínají vyrábět některé opravdu pěkné kousky. S postupem času se vážně zlepšují“, dokládá Luigi. Chráněný dům, pečlivě postavený třicet kilometrů od osídlení, je oplocený a leží uprostřed lesů. „Samozřejmě i zde se může stát, že některý z mladistvých uteče a pak je to problém, neboť musí být navrácen do rukou spravedlnosti“, sděluje nám tesař z Brianzy.

Další náklad. Dojatě mi vykládá o dnech, které strávil v Paraguayi: „Je poznat, že tito kluci tam našli naději. Navíc poslouchají Pedra neuvěřitelným způsobem. Když jim navrhne, že se budou modlit, tak se modlí, a když je pozve na mši, následují ho bez ceknutí. Párkrát jsme vzali dodávku pro šest osob a zajeli do svatostánku Panny Marie z Caacupé se pomodlit. Hrozně mě to překvapilo. Tito mladí, kteří dokonce zabili, se s Pedrem mění.“ Tento příběh změnil i Luigiho. Přichází důchodový věk a je na čase zavřít firmu. Co dělat? Má prodat stroje a vybavení jinému podniku? Rozhodl se zabalit všechny stroje a poslat je v druhém kontejneru do Paraguaye. „Poslal jsem jim i hydraulický lis, který je pro ně možná příliš, ale nevadí… Začnou tak pracovat skutečně dobře, jak se sluší a patří.“