Co je správné?

Kázání Stefana Pasquera, 25. září 2008 – Praha, Vyšehrad


Věta z prvního čtení, kterou jsme slyšeli: “Žít spravedlivě a čestně je nad oběť milejší Hospodinu” může být přirovnána k obdobné větě svatého Pavla: “A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje”.
Chtěl bych zde uvést paralelu mezi spravedlností Starého Zákona a láskou Nového Zákona.

Co je správné? Správné je dát každému to, co mu náleží , to, co je mu vlastní. Jinými slovy bychom mohli říci, že je správné nazvat věci svými jmény. Opakem spravedlnosti je vlastně faleš (lživost).

Ale jestliže na jednu stranu rozumíme tomu, že spravedlnost je uznání toho, co je pravda, jsme si také vědomi faktu, že člověk sám nedokáže konat spravedlnost, protože s dědičným hříchem vstoupila do našeho života lež (faleš).

A tak nejrozumnější postoj, který člověk může mít, je postoj žebráka, postoj toho, kdo uzná, že potřebuje druhé, že závisí na někom Jiném, na Pánu. Toto je láska.

Láska vlastně není nějaká pomoc, kterou někomu poskytuji, láska je především můj postoj prosby, láska je především to, že se uznám být potřebným, protože nemůžu dát nic, jestliže nejdřív nepřijmu.

Láska vstoupila na svět prostřednictvím totálního Kristova darování se Otci, ale dřív než se daroval na kříži, musel Ježíš přiznat své synovství tím, že přiznal otcovství Boží.

Pak tedy můžeme rozumět Ježíšovým slovům z evangelia, které jsme dnes slyšeli. Těmito slovy nám Ježíš chce říci, že to, co nás činí opravdovými syny a opravdovými bratry, je přiznání si naší závislosti na Otci, na Bohu.

Láska je pro nás realizovatelná pouze v totálním darování se Kristu, to je ta opravdová spravedlnost.