Co je to láska?

Homílie Andrey Barbera, 5. ledna 2009

V dnešním prvním čtení převzatém z prvního Janova listu se mluví o lásce. Svatý Jan nás vybízí, abychom se milovali navzájem. Láska je tak krásné slovo, ale tak málo mu rozumíme. Noviny jsou plné tohoto slova, naše rozhovory jsou plné tohoto slova. Kdybychom se každého zeptali, co je to láska, dostali bychom nekonečné množství odpovědí. Láska znamená mít rád druhé, láska znamená nebýt egoistický atd. Takže každý z nás „ví“, co znamená milovat, nebo lépe řečeno, myslí si, že to ví. To je tragický omyl, do kterého neustále padáme, tedy že se láska shoduje (se rovná, kryje) s citem, s tím, co cítíme. Ale to není láska. Omyl, do kterého neustále padáme, je myslet na lásku přirozeným způsobem jako na něco, co je v nás a co nepotřebuje být vychováváno. Je základní chybou myslet si, že si vystačíme sami, abychom pochopili, co to znamená milovat. Milovat je nejkrásnější a nejdůležitější věcí v životě, ale právě proto je také věcí, která má nejvíce zapotřebí být vychovávána.

Ve svém listě sv. Jan v určitém okamžiku říká: „…z toho jsme poznali lásku. On dal svůj život za nás“. Je potřeba věnovat hodně pozornosti této větě, kterou říká sv. Jan. Jan říká: „z toho jsme poznali lásku“. Jan tedy říká, že poznal lásku. Říká, že láska se poznává, že má co do činění s poznáním, tedy s aktem rozumu člověka. Láska není jen nějakým vágním citem, který máme v srdci, to je právě cit a ne ještě láska.

My všichni toužíme milovat, ale jestliže budeme upřímní sami k sobě, uvědomíme si, že uvnitř nás je touha, která je ještě opravdovější (pravdivější), a to je být milováni. První láska v našem životě by tedy měla být touto touhou nechat se milovat. Jak jsme dnes slyšeli v prvním čtení: „On dal svůj život za nás“.Ale proč často tuto lásku neuznáváme? Často ji neuznáváme, protože chceme být hodni této lásky. V hloubi si myslíme, že musíme něco udělat, abychom si tuto lásku zasloužili. Tady je znovu stejná chyba: počítat pouze s vlastními silami, a tak pak být zklamáni sami ze sebe, protože nedokážeme milovat tak, jak bychom chtěli.

Každý z nás poznal lásku, protože každý z nás potkal Krista. Veškeré naše štěstí a veškerá schopnost milovat bude záviset na jedné jediné věci, tedy jestli zůstaneme s těmi, kdo nám dali poznat lásku. Jestli si budeme přát patřit ke společenství přátel, které nás den za dnem učí milovat. Jestli pokorně akceptujeme to, že budeme následovat.

Následovat je to, co jsme slyšeli v dnešní evangeliu: Ježíš potkal Filipa a řekl mu: „Následuj mě!“ a Filip to řekl dalším. Následovat znamená náležet nějakému konkrétnímu přátelství, které tě učí nejkrásnější a největší věci. Učí tě milovat.

Preferujeme milovat nebo žít z nějakých pocitů (citů) a stavů duše? Na tuto otázku Kristus neodpověděl nějakými teoriemi. Odpověděl tím, že ti postavil poblíž osoby, od kterých se učíš milovat, tím, že ti postavil po boku osoby, které preferuješ. Jestliže neakceptuješ toto společenství, do kterého tě Bůh postavil a kde se můžeš naučit lásce, pak prožiješ celý život jako otrok tvých citů a místo lásce se naučíš egoismu.

Prosme Boha, abychom mu byli věrní, abychom náleželi (patřili) Jemu skrze přátele, kteří nám Ho dali poznat.