Co znamená odpustit?

Odpustit znamená potvrdit, že hodnota toho druhého nesouvisí s jeho chybou (hříchem). Hodnota života druhého je mnohem větší než jeho slabost, než jeho omyl.
Stefano Pasquero

Kázání Stefana Pasquera v pondělí 10. listopadu 2008, Praha


Ježíš říká, že zlo, které můžeme konat, je těžké. A ještě horší je zlo, které my činíme a které u druhých budí pohoršení, především jestliže ti druzí jsou menší, to znamená ti slabší.
To je náš hřích, který má vždy své následky na nás a na lidech, které potkáváme. V dnešním evangeliu je však ještě jiné slovo, které je důležitější než slovo hřích, protože toto slovo poukazuje na jediný čin, který poráží hřích. Tímto slovem je: odpuštění.

Odpuštění je nejvyšším činem Božím. Odpuštění je především Božím činem, protože je činem tvůrčím. Boží odpuštění je totiž činem, který znovu tvoří, činem, který vytváří život. Odpuštění nechává znovunarodit člověka, kterému bylo odpuštěno.

Ježíš říká: „Když tvůj bratr zhřeší, domluv mu, a bude-li toho litovat, odpusť mu! A když se proti tobě prohřeší sedmkrát za den a sedmkrát se na tebe obrátí a řekne: „Je mi to líto“, odpusť mu!“

Ježíš říká tato slova svým učedníkům a vybízí je, aby napodobovali Boha. Odpuštění, nejvyšší čin Boží lásky může být námi lidmi napodobován.

Položme si otázku: Co znamená odpustit?

Odpustit znamená přijmout druhého takového, jaký je. Přijmout ho, i když vím, že není dokonalý, ale přijmout ho a milovat jej, protože nám ho Bůh postavil po boku.

Odpustit znamená potvrdit, že hodnota toho druhého nesouvisí s jeho chybou (hříchem). Hodnota života druhého je mnohem větší než jeho slabost, než jeho omyl.

Odpuštění není nějaká prémie (odměna), která se dává tomu, kdo je lepší (hodnější). Odpuštění je činem lásky, který se dává tomu, kdo je slabý, a protože si to uvědomuje, tak lituje vlastní chyby.

Odpuštění, které si my lidé vyměňujeme, je aktem (činem), který obnovuje, je činem, který činí vztahy mezi námi novými

Odpustit ale není činem, kterého my lidé můžeme dosáhnout sami. Pramenem odpuštění je vždy Bůh, pramenem odpuštění, které my dáváme, je odpuštění, které my sami obdržíme od Boha.

V tomto smyslu je ještě více srozmumitelná důležitost svátosti smíření v našem životě.