Další ano, které po nás Bůh žádal

Naivně jsem myslela na radosti a bolesti všech manželství: dar dětí, lítost z některých nepochopení, úžas z neočekávané zprávy, rozpaky vůči tomu, co neodpovídá.

Giacomo Cornara, osmnáct let, z milánského venkova, zemřel před několika dny na sněhu Macugnaga, v Piemontu. V září zemřel jeho otec. Tady jsou slova jeho maminky Moniky. 7.1.2013

29. prosince přišel o život Giacomo, 18 let, první z šesti dětí, student vědeckého gymnázia Leonardo da Vinci v Miláně, zatímco jel na snowboardu, v horách Macugnaga. V září zemřel na infarkt jeho otec, Gianni Cornara. Zveřejňujeme dopis jeho maminky Moniky, který četl don Beppe během pohřbu, kterého se zúčastnily stovky mladých lidí.

V den naší svatby jsem napsala tuto modlitbu věřících: „Maria, pomáhej nám poznávat a přijímat Tajemství tvého Syna, abychom každý den s vášní objímali okolnosti našeho života. Abychom poznávali a milovali dobré určení, které nám Pán připravil. A pomáhej nám říkat v každém okamžiku, ať se mi stane podle tvého slova.“
Naivně jsem myslela na radosti a bolesti všech manželství: dar dětí, lítost z některých nepochopení, úžas z neočekávané zprávy, rozpaky vůči tomu, co neodpovídá.
Bod po bodu všechna tato malá ano doprovázela našich 19 let manželství, tak že budovala život náš i našich dětí.
Před třemi měsíci k sobě pán zavolal Gianniho: tajemství smrti se stalo přítomným, živým, řízným. Prosila jsem každý den Pannu Marii, aby podpírala můj den, aby nabídla Bohu mojí únavu a moji dezorientaci, abych nadále svým dětem komunikovala, že vše je darem, že dobro, ke kterému je povolán Gianni, je nekonečně větší než to, které by si užíval, kdyby byl s námi. A jistota Jeho milosti se v nás stala tělem, zakusili jsme to skrze všechny lidi, kteří nás podporovali a doprovázeli v každém okamžiku.
Pak, ó Bože, jsi po nás žádal další ano. Otevřená rána v mém srdci se stala propastí, protože jsi chtěl k sobě povolat i Giacoma, i jemu jsi daroval plné štěstí, to, které v neklidu svého 18ti letého srdce hledal za každou cenu, doma, ve škole s přáteli, ve studiu a v zábavě.
Jaký nekonečný pokoj musí zakoušet dnes, když se na nás dívá spolu se svým tatínkem.
Díky, ó Bože, že jsi Giacomovi dal tento velký dar a odevzdávám ti všechnu mou lidskou bolest, obnovujíc „mé ať se mi stane podle tvého slova“.
Ať je naše rána otevřená, neustále krvácející, abychom mohli žít každý okamžik našeho života s vědomím, že jsme stvořeni pro dobro, pro štěstí, které Giacomo a Gianni již nazírají.

Monica