Dobročinnost a politika

Ano, dobročinnost je skutečně realita z jiného světa. Je to "nadpřirozená" božská realita. Ale nám, kdo věříme ve Vtělení, nebrání "nadpozemskost" dobročinnosti budovat nový způsob života, novou kulturu, "civilizaci lásky" v tomto světě.

Když mluvíme o "dobročinné práci","dobročinné organizaci" nebo "dobročinném spolku", je důležité pamatovat si, že dobročinnost je zpřítomnění Boha. Dobročinnost je Boží láska, Láska, která je Bůh. Dobročinná práce je motivována sdílením života Božího, Boží reality. Můžeme tedy vůbec mluvit o "politice dobročinnosti"?

Dobročinnost nemůže být nikdy svázána s jakýmkoli politickým systémem. Politika jako taková má za cíl spravedlnost, ne dobročinnost.

Vzpomeňme si na slova papeže Benedikta XVI v Deus Caritas Est (28): "Láska-dobročinnost-vůle se vždy ukazují být nezbytnými, i v té nejspravedlivější společnosti. Není zde žádných příkazů od Státu, což eliminuje nutnost služby lásky. Kdokoli chce eliminovat lásku, připravuje zničení člověka jako takového... Stát, který by poskytoval všechno, všechno do sebe vstřebal, by se nakonec stal pouhou byrokracií, neschopnou garantovat právě tu věc, která je pro trpícího člověka - každého člověka - nejpotřebnější: tedy láskyplnou osobní účast. Nepotřebujeme Stát, který reguluje a kontroluje vše, ale Stát, podle principu podřízenosti, velkoryse uznává a podporuje iniciativy, vzešlé z různých sociálních sil a kombinuje spontánnost s blízkostí k těm potřebným... Konečně, tvrzení, že by samotné sociální struktury učinily dobročinnost zbytečnou, skrývá materialistický pohled na člověka: chybný dojem, že 'jen chlebem živ je člověk.'“

Během let "Teologie osvobození" mnoho katolíků takovéto pozici nedůvěřovalo. Oddělení dobročinnosti od politiky se zdálo být záminkou pro bohaté a mocné katolíky, aby se nemuseli svými zdroji a mocí podílet na boji o sociální spravedlnost. Zastánci Teologie osvobození argumentovali, že stále rostoucí a skandální rozdíl mezi bohatými a chudými v mnohých takzvaně "katolických zemích" v Latinské Americe je příkladem toho, co se stane, když je dobročinnost ponechána "soukromé iniciativě." Opozice Magisteria k Teologii osvobození byla vnímána jako příklad jakési "nadpozemské" teologie která připravila křesťanství o schopnost provést tak potřebné revoluční změny ve společnosti.

Co v tomto sporu chybělo, bylo skutečné porozumění, jak se ono "nadpozemské" zpřítomňuje ve světě. To je v podstatě to, co nám nabízel papež Benedikt XVI svým upozorňováním na vztah rozumu a víry.

Giussani často vyprávěl příběh o tom, jak mu jeho přítel ze semináře, Enrico Manfredini, jednoho dne řekl, že ten fakt, že Bůh se stal jedním z nás ve Vtělení, bylo něco "nadpozemského." Giussani souhlasil, ale dodal: "Ano, nadpozemského na Zemi."

Ano, dobročinnost je skutečně realita z jiného světa. Je to "nadpřirozená" božská realita. Ale nám, kdo věříme ve Vtělení, nebrání "nadpozemskost" dobročinnosti budovat nový způsob života, novou kulturu, "civilizaci lásky" v tomto světě. K pochopení, jak se to může stát, je nutné pochopit, jak se to již dříve stalo, a být věrný tomuto nepředstavitelnému, naprosto výjimečnému a jedinečnému styčnému bodu mezi tímto a božím světem. Styčný bod mezi dobročinností a politikou nemůže být odvozen z teologie, filosofie, dokonce ani z politických ideologií. Nemůže být vyroben lidským myšlením, rozumem. Může být pouze objeven vírou. Styčný bod mezi dobročinností a politikou je Někdo, Člověk, který je "Bůh z Boha." Styčný bod v tomto světě s "jiným světem" je Ježíš Kristus.

Základem pro přispění křesťanů do boje za svobodu a sociální spravedlnost může být jen víra v Ježíše Krista. Nicméně, víra je neoddělitelná od rozumu. Politika je cvičením lidského rozumu. Fakt, že víra v Ježíše Krista - ne jen "v Boha," ale v tohoto Člověka, Krista - zpřítomňuje lásku (dobročinnost) v tomto světě je tu protože víra ovlivňuje rozum. nezávisí to na nás; není to tak, že nás víra inspiruje či na nás klade morální nároky. Víra mění způsob vidění reality, způsob, jak o ní přemýšlíme a podle toho jednáme. Papež Benedikt to řekl velmi jasně v Aparecidě v Brazílii: "Když nepoznáme Boha v Kristu a s Kristem, celá realita se změní v nerozluštitelnou hádanku."

Bez Krista není cesty, protože tu není naděje dost silná, aby přemohla zákon rozkladu a smrti. Jen láska (dobročinnost) může přemoci smrt a již ji přemohla v Kristu. Bez Krista tedy dobročinnosti ve světě není.