Dopis Tomáše Chalupy Juliánu Carrónovi

Drahý Carróne,

Je to právě dva roky, kdy jsem v Brně potkal společenství Communione e Liberazione. Zprvu jsem nechápal, s čím jsem se setkal. Neočekával jsem od tohoto setkání žádné zázraky, vzhledem k tomu jak jsem do té doby vnímal církev. Přesto setkání s Hnutím pro mě bylo od první chvíle něčím novým a vyjíměčným, něčím, s čím jsem se nikdy a nikde předtím tak intenzivně nesetkal. Přes všechny moje tehdejší pochybnosti, předsudky a výhrady k církvi, zde byla obrovská a neznámá přitažlivost, kterou jsem zřetelně vnímal, ale nechápal jsem, co to může být a odkud to pochází. Později, když jsem se pravidelně účastnil školy komunity a života Hnutí, pochopil jsem, že skrze tu přitažlivost, kterou jsem prožíval uvnitř společenství, se mě sděluje živý Kristus. Byl jsem jako slepec, který nikdy neviděl slunce, ale smysly a srdcem je schopen vnímat, že slunce hřeje, je krásné, a že je zdrojem života. Ta přitažlivost, kterou jsem poprvé nejintenzivněji prožil právě uvnitř Hnutí, je Kristus sám a skrze ni se mně dává poznat. Pochopení významu tohoto setkání mě absolutně ohromilo, protože jsem si konečně uvědomil, že Bůh je živým Bohem, který s námi chce sdílet naše životy, a chce nám být na blízku. Předtím jsem hledal Boha spíše ve svých představách. Setkáním s Hnutím jsem potkal živého Boha - Krista, tedy vše, co jsem do té doby v životě neustále hledal. V Hnutí jsem našel vše, po čem jsem vždy toužil. Hnutí je mým domovem, je vlastní mému srdci, zde se učím být sám sebou. Předtím jsem byl více otrokem sebe sama a mého okolí. Setkáním s Hnutím, Kristovou tváří, jsem se stal svobodnějším a šťastnějším člověkem. Po všem krásném, co jsem v tomto společenství dostal, tolik lásky a milostí, cítím obrovskou vděčnost a odpovědnost za můj budoucí život a za všechny okolnosti, ve kterých žiji, a které mě obklopují. Součástí mé odpovědnosti je i odpovědnost za materiální zajištění mého domova – Hnutí. Vážený Příteli, přijmi prosím tento dopis jako výraz mojí touhy stát se členem Fraternity, neboť cestu, po které nyní kráčím (Comunione e Liberazione), vnímám jako moji životní cestu, na kterou mě pozval osobně Kristus. Hnutí je pro mě vším, po čem jsem kdy toužil, formou mého přináležení k velké rodině církve. Chci následovat Krista právě touto formou, po této cestě, prostřednictvím společenství Comunione e Liberazione.

V Praze dne 18.10. 2008

Tomáš Chalupa

(vydáno ve Stopách 11/2008)