Gaudí udělil Obamovi lekci

Zatímco byl prezident Obama v Jakartě a představoval návrhy jak nastolit světový mír, poukazoval papež Benedikt XVI. na katedrálu La Sagrada Familia v Barceloně jako příklad toho, jak může křesťanská víra dovést lidi k novému začátku. K dosažení stejného cíle se tak nabízí dvě cesty.

Desátého listopadu 2010 mluvil americký prezident Barack Obama v indonéské Jakartě o úloze náboženství coby konstitutivního činitele amerického života a americké zahraniční politiky, zvláště pak jejího vztahu k národům s islámskou vírou a tradicí.
Náboženství, říká Obama, je stejně důležitou součástí amerického života jako demokracie a hospodářský rozvoj. Prezident zdůraznil, že náboženství, především islám, je pro Indonésii zásadní. (Indonésie má největší muslimskou populaci na světě.)“ Nicméně“, poznamenává prezident, ,,jednotlivci nejsou určováni svou vírou.“ V podobném duchu pak dále dodává, ,,Indonésie je něco víc než jen její muslimské obyvatelstvo.“ Podle prezidenta je úlohou náboženství v současné době poskytnout ,,spiritualitu“ otevřenou rozmanitým náboženským přesvědčením a vyhnout se tak sporům nebo dokonce násilí způsobenému požadavky těch, podle nichž víra skutečně určuje jednotlivce i celé země.
Obama volá po ,,novém začátku“, který nás povede cestou překlenující naše rozdíly, tedy jakýsi druh obsahově libovolné spirituality.
Obama pevně věří, že existuje ,,společná půda“ pro různá náboženská přesvědčení a spirituality. Můžeme si vybrat mezi těmito možnostmi: buď být určováni našimi rozdíly a směřovat tak k podezírání a nedůvěře, ,,nebo můžeme tvrdě pracovat na vytvoření společné půdy a přispívat tím k pokroku.“ V Obamově myšlení jsou Spojené státy charakterizovány ,,oddaností pokroku“, podporovaného živou všeobsažnou spiritualitou. ,,To je to, co jsme,“ prohlásil prezident. ,,To je to, co jsme vytvořili. To je to, co budeme vytvářet.“
To, co má na mysli, ilustroval na příkladu mešity, již právě navštívil: ,,Obdivoval jsem její vzpínající se minaret, úžasnou kopuli a příjemný prostor. Ba co víc, tento dům modlitby pro mnoho tisíc muslimů byl navržen křesťanským architektem.“
Je zajímavé, že zhruba ve stejné době poukázal papež Benedikt XVI. na budovu kostela jako příklad křesťanského (katolického) pohledu na víru a kulturu. Tím kostelem je basilika Sagrada Familia v Barceloně ve Španělsku. Řekl o ní následující: ,,Spojil tak [Antoni Gaudi] realitu světa a dějiny spásy, jak nám je podává Bible a zpřítomňuje liturgie. Dovnitř sakrální stavby vnesl kameny, stromy i lidský život, aby se celé stvoření sbíhalo ve chvále Boží, ale zároveň umístil ven retábly (oltářní stěny), aby před lidi postavil tajemství Boha zjevené narozením, umučením, smrtí a vzkříšením Ježíše Krista… A uskutečnil to, co je dnes jedním z nejdůležitějších úkolů: překonat rozkol mezi lidským a křesťanským vědomím… Zasvětili jsme tento sakrální prostor Bohu, který se nám v Kristu zjevil a daroval, aby byl navždy Bohem s lidmi. Zjevené Slovo, Kristovo lidství a jeho církev jsou tři nejvyšší výrazy toho, jak se ukázal a daroval lidem… Pán Ježíš je kamenem, který nese tíhu světa, který uchovává soudržnost církve a spojuje všechny výdobytky lidstva v definitivní jednotě… On je skálou, na níž spočívá naše víra. Neseni touto vírou, snažme se společně ukazovat světu tvář Boha, který je láska. Jedině On je odpovědí na lidskou touhu po plnosti.“
Zvažte rozdíly mezi těmito dvěma pohledy. Jejich cíl je stejný: vybudovat svět, v němž náboženství hraje zásadní úlohu při šíření míru, svobody, a harmonie navzdory pluralismu náboženských přesvědčení. Cenou, již musíme podle prezidenta zaplatit, je odmítnutí víry jako určujícího faktoru, alespoň v našem veřejném životě, a zvláště na politické scéně.
Z pohledu papeže Benedikta není práce pro mír, harmonii, spravedlnost a svobodu výsledkem odložení naší katolické víry. Právě naopak – je výsledkem toho, že víře umožníme, aby definovala všechno, čím jsme a co děláme. Důvodem tohoto přesvědčení je samozřejmě víra v osobu Ježíše jako zjevení Boha, který je absolutní, bezpodmínečnou láskou a milostí.
Cíl prezidenta Obamy je chvályhodný, ale není možné ho dosáhnout stanovením hranic pro naši víru. To by si po nás žádalo potlačení tužeb, které nás činí lidskými. ,,Společnou půdou“ všech lidských bytostí je srdce toužící po nekonečném štěstí, které, setká-li se se vzkříšeným Kristem, rozpoznává Jej jako Jediného, který může naplnit tyto touhy. Nemusíme hledat střed mezi sekulárním relativismem a fundamentalistickou intolerancí. Obojí jsou strany téže mince.
Snaha prezidenta Obamy je pochopitelná. Tragické je však to, že mnoho katolíků neví, jak nabídnout našemu světu svědectví skutečného nového začátku – nového stvoření – umožněného Kristem.