Hic sunt dragones

Tento film je nejnovějším dílem britského režiséra Rolanda Joffého, mezi jehož režisérské počiny patří také Vražedná pole (1984), odehrávající se během občanské války v Kambodži, nebo Misie (1986) z období rušení jezuitských redukcí v Jižní Americe.

Příběh vypráví o Robertovi Torresovi, který přijíždí do Španělska za svým umírajícím otcem Manolem, aby od něj získal informace pro svou knihu o Josemariovi Escriva de Balaguerovi, zakladateli personální prelatury Opus Dei (Dílo Boží), jenž byl Manolovým přítelem, a je to právě paralela životního příběhu Josemarii a Manola, která tvoří hlavní dějovou kostru filmu.
Oba muži, vyrůstající ve stejném městě, jsou již od dětství přáteli a oba jsou už v dětství postaveni před otázku po smyslu utrpení a smrti, kdy jsou Manolo i Josemaria konfrontování se smrtí svých malých sourozenců. Oba vstupují do semináře, avšak právě zde se jejich cesty rozdělují. Zatímco Josemaria se stává knězem, Manolo seminář opouští, aby, jak později řekne svému příteli, žil v „reálném světě,“ a postupně přebírá vedení otcova podniku. Mezitím se kolem Josemarii utváří malá komunita jako zárodek budoucího díla. Postupně však také u obou mužů krystalizuje rozdílný přístup k „reálnému světu“. Josemaria si stále více uvědomuje svou závislost na Jiném, ale je to právě tato závislost, díky níž se snaží svůj úkol svěřený Kristem brát vážně, být angažovaný v každodenní realitě a umožňuje mu nazírat pozitivně na lidskou osobu, což se nejvýrazněji projeví během pozdějších válečných let. Oproti tomu Manolo, který v touze žít v reálném světě opustil seminář, se spoléhá na vlastní síly a život i smrt pro něj postrádají smysl, čas mezi narozením a smrtí je pouze bitva, již „je třeba vyhrát“.
Největší zkouškou však oba procházejí během období občanské války, která sužovala Španělsko v letech 1936-1939. V této části postupně také se sílící intenzitou začíná rezonovat hlavní myšlenka filmu – odpuštění. Pro Josemariu znamená toto období skrývání, utajování, utrpení a oběti, kdy si však i přes nenávist nepřátel uchovává skrze odpuštění a lásku své lidství. Naopak Manolo se po smrti svého otce, již přičítá levicovým odborům, nechává strhnout svým hněvem a nenávistí, a přidává se k vojenskému povstání vedenému Franciscem Francem, namířenému proti republikánům, a stává se špionem v nepřátelských řadách. Díky Manolovi a jeho setkání s oběma znepřátelenými stranami se však odhaluje totožnost obou ve způsobu, jímž chtějí dosáhnout svého cíle, tedy dobra člověka a společnosti. Tímto způsobem je uchopení vlády a následné přetvoření společnosti „shora“ dle představ držitelů moci. Josemaria však volí jinou cestu: působení na konkrétní jednotlivce a vytváření malých komunit, tedy změna vycházející „zdola“.
Později je Josemaria nucen i se svými přáteli z komunity odejít do bezpečí přes Pyreneje, kdy ale během přechodu přes pohoří musí projít procesem odpuštění, ne však vůči nepřátelům, ale vůči sobě samému. Na tomto místě se výrazně ukazuje důležitá úloha společenství, i díky němuž dochází ke smíření se sebou samým. Do Pyrenejí se ovšem dostává i Manolo, který i navzdory úkolu, s nímž je do oblasti vyslán, nezapomíná na svého dávného přítele a zachraňuje jej před jistou smrtí. Na rozdíl od Josemarii však nedochází odpuštění. Zde se děj filmu vrací opět k jeho synovi Robertovi (a o několik desítek let dále), čekajícího u svého umírajícího otce. Postava Roberta, přestože má ve filmu menší prostor, nežli hlavní protagonisté příběhu, není o nic méně důležitá. Je to on, díky němuž může jeho otec Manolo nejen dojít odpuštění, ale o něj vůbec žádat, čímž prokazuje i pokoru, která je takové žádosti předpokladem. Na druhé straně je jeho syn skrze poznání minulosti svého otce, o níž nic nevěděl, a tím i své vlastní, skrze poznání pravdy, veden k pravé svobodě a odpuštění jak vůči svému otci, tak, jako u něj, i smíření vůči sobě.


Film
Hic sunt dragones (angl. There be dragons)
Režisér: Roland Joffé
Stopáž: 122 min.