Historie hnutí CL prezentovaná Tomášem Chalupou na Noci kostelů 2013

1. Stručná historie a charisma CL

(1) CL se zrodilo v roce 1954 v Itálii, když katolický kněz Luigi Giussani začal vyučovat náboženství na gymnáziu „Berchet“ v Miláně. (2) Giussani tuto událost okomentoval slovy: „Byla to stejná náhoda jako ještě jiná událost. Krátce předtím jsem jel vlakem a bavil jsem se během cesty s mladými a v souvislosti s tím jsem se rozhodl nechat své docentury v semináři, abych mohl nastoupit na gymnázium jako učitel náboženství. Neboť jsem si uvědomil, že dnešní mladí nemají zdání o tom, o co v křesťanství jde. Bylo to právě Berchet-gymnázium, kam jsem byl přiřazen.“

Samotné začátky působení na škole pak Giussani hodnotil takto: (3) „Především jsem kladl důraz na to, abych zprostředkoval žákům víru, kterou jsem sám získal uvnitř a prostřednictvím křesťanského lidu. Tím jsem je chtěl nadchnout pro víru. Nebo jsem si to alespoň v ten první den školy dal jako předsevzetí. A mladí se začali hned o mě zajímat. (4) Někteří byli dokonce celí zapálení. Když mě takto slyšeli mluvit ve vyučování, uvědomili si, že náboženství má překvapivě mnoho společného s veškerými otázkami týkající se života a lidského bytí.“

(5) Můžeme tak s jistotou říci, že to byla především přitažlivost Guissaniho osoby, co činilo křesťanskou zvěst současnou pro mladé lidi, s nimiž se setkával.

(6) Od roku 1953 je Giussani zván k účasti na radě hnutí Gioventù Studentesca (Studentská mládež), které shromažďuje studenty gymnázií milánské Katolické akce. V roce 1955 je jmenován diecézním asistentem hnutí Gioventù Studentesca (GS). Rozšíření GS vyvolá v milánské diecézi nepochopení a potíže, především ze strany vedoucích představitelů FUCI (Italská federace katolických univerzitních studentů). (7) V roce 1965, ve světle této situace a po několika měsících strávených ve Spojených státech, opouští vedení GS. V GS se začínají projevovat příznaky určité krize, která vyvrcholí v roce 1968, kdy mnozí členové opustí GS, aby se připojili k Studentskému hnutí inspirovanému marxismem, které se postaví do čela protestů na italských školách a univerzitách. (8) Tato situace pokračuje i v 70. letech, kdy Giussani apeluje, že: „je třeba vytvářet Událost, ne vymýšlet organizaci“ a to ve smyslu přilnutí k události přítomného Krista v církvi.

(9) Uskutečnění této idey, které se Giussani držel celý život, potvrdil dne 11. února 2002 Jan Pavel II. u příležitosti dvacátého výročí papežského uznání Fraternity CL (o níž se ještě zmíníme) v dopise zaslaném Giussanimu, ve kterém mimo jiné píše: „Hnutí chtělo a chce ukázat ne nějakou cestu, ale konkrétní, určitou cestu jak dospět k řešení tohoto existenciálního dramatu. (10) Křesťanství je, spíše než soubor nauk nebo pravidel pro získání spásy, událost setkání. Touto cestou, jak jste mnohokrát potvrdil, je Kristus.“

Nynější název Comunione e Liberazione se poprvé objevil v roce 1969 v manifestu několika studentů ze Státní univerzity v Miláně. Vyjadřuje osobní zkušenost těchto studentů, že ve společenství žitém v přítomnosti vtěleného Krista dochází k objevení a růstu svobody a víry člověka.

(20) Dne 11. února 1982 Papežská rada pro laiky oficiálně uznává Fraternitu CL (o níž se ještě zmíníme), jíž Giussani byl předsedou (nyní Julián Carrón).

(7) Později v roce 2004 při příležitosti 50. výročí založení CL Giussani k existenci hnutí řekl: (11) „Nejenže jsem neměl záměr cokoliv ,,založit”, ale věřím, že Duch Hnutí, který jsem viděl rodit se, spočívá v tom, (12) že si uvědomilo naléhavost prohlásit potřebu návratu k základním aspektům křesťanství, tím chci říct, v nadšení z křesťanské události jako takové ve svých původních základech a nic víc.“ (13) Co v nás převládá, je vděčnost za objevené, že Církev je život, který se setkává s naším životem: není to nějaká debata o životě.“
(14) Dne 22. února 2005 Giussani umírá ve svém Milánském bytě. Pohřební slavnosti konané v Milánském Dómu předsedá tehdejší kardinál a prefekt Kongregace pro nauku víry Joseph Ratzinger, který v pohřebním kázání uvedl: (15) „Don Giussani nechtěl mít svůj život pro sebe, ale dal svůj život, a díky tomu nalezl svůj život, nejen pro sebe, ale i pro mnohé ostatní. Nechtěl být pánem, ale chtěl sloužit; byl věrným služebníkem evangelia. Rozdával všechno bohatství svého srdce, všechno božské bohatství Evangelií, které jím pronikalo. A touto službou, tím, že rozdával svůj život, tento život přinesl bohaté ovoce. (16) Stal se opravdovým otcem mnohých a tím, že vedl lidi ne k sobě, ale ke Kristu, získal srdce mnohých a pomohl udělat svět lepším.“

2. Ovoce chrismatu CL

A) (17) Základním nástrojem výchovy příznivců CL je každotýdenní katecheze zvaná Škola komunity a nejen zvaná, protože Škola komunity je opravdovou školou, tzn. místem, kde se učíme a metodou, skrze niž se učíme. (18) Giussani říká o škole komunity: „Učit se znamená, zvětšovat vědomí reality. Učit se vyžaduje, abychom rozuměli textu a jeho významu, tzn. jeho vztahu k realitě. K porozumění patří neodlučitelně také opakování: rozšiřování pozornosti. Teprve skrz pozorné opakování vidíme. (19) Kdy člověk rozumí? Když činní vlastní zkušenost s tím, co čte a co žije. Tímto způsobem se realita stává epifanií (pozn. zjevením) vlastního vědomí.“
B) (20) Fraternita Comunione e Liberazione uznaná 11. února 1982 Papežskou radou pro laiky. (21) Sdružuje dospělé, kteří se svobodně angažují v následování Krista a církve (22) podle metody předané zakladatelem na cestě ke svatosti, uznané jako cíl existence a vzájemného přátelství.
C) (23) Kněžská fraternita misionářů svatého Karla Boromejského byla založena v září 1985 donem Massimem Camisascou, povzbuzeným donem Giussanim. (24) Fraternita byla v roce 1989 uznána kardinálem Ugo Polettim jako Společnost apoštolského života a v roce 1999 Janem Pavlem II. jako Institut papežského práva. (25) Programovými hesly této mladé komunity, jak napsal zakladatel a první generální představený don Massimo Camisasca, (26) jsou především bratrství a misie: sloužit lidem s ochotou jít kamkoliv, kde potřeby církve a života hnutí žádají přítomnost kněží, a přinášet tak do celého hnutí zkušenost CL skrze kněžskou misionářskou energii. (27) A dále také žít společenství (komunitu), které je vzájemnou pomocí a zároveň metodou misionářské přítomnosti v různých prostředích: (28) farnostech, školách, univerzitách.
D) Meeting pro přátelství mezi národy (Meeting Rimini). Meeting usiluje neustále o to, aby byl místem, kde křesťanská víra křičí do celého světa vášeň pro lidství, které je jí vlastní, v otevřeném setkání, v dialogu a ve zhodnocení lidského a uměleckého vyjádření pocházejícího z různých kultur a tradic. Je letní festival setkání, kultury, hudby a divadla na světě. Meeting Rimini se koná od roku 1980 každý rok v druhé polovině srpna a navštěvuje ho v průměru 800.000 účastníků. V průběhu let se zde odehrály různé události, výstavy, divadelní představení a koncerty na vynikající úrovni a dále pak svědectví historických postav: Jana Pavla II., Matky Terezy z Kalkaty, Potoka, či Dalailamy.
E) Compagnia delle Opere. Vznikla v roce 1986 díky iniciativě Giorge Vittadiniho. Compagnia delle Opere (CdO) je nezisková podnikatelská asociace mezinárodního významu, která zamýšlí podněcovat ducha vzájemné spolupráce a asistence mezi podnikatelskými subjekty, aby byly lépe zhodnoceny lidské a ekonomické zdroje.
F) AVSI. Společnost AVSI je nevládní nezisková organizace založená v roce 1972, zapojená ve stovkách rozvojových projektů ve zhruba čtyřiceti zemích světa (Afrika, Latinská Amerika, Východní Evropa, Blízký východ, Asie). Pracuje v různých odvětvích: zdravotnictví, hygiena, péče o děti v obtížných podmínkách, vzdělávání, profesní formace, obnovování městských periferií, zemědělství, životní prostředí, mikropodnikání, potravinové a humanitární služby. Misie AVSI je podporovat lidský rozvoj v nejchudších zemích světa ve světle sociální nauky církve, se zvláštní pozorností věnované vzdělávání a pozvedávání hodnoty lidské osoby ve všech jejích vyjádřeních. V roce 1996 byla akreditována u Ekonomické a sociální rady Spojených národů v New Yorku (Ecosoc).

3. Tradice CL pokračuje i dnes…

V současné době CL působí asi v osmdesáti zemích světa na všech kontinentech. (20) Je vedeno prezidentem Fraternity CL, Juliánem Carrónem nástupcem Giussaniho.

(29) Svědectví bych chtěl zakončit jednou z nejvýstižnějších charakteristik hnutí Comunione e Liberazione, která odpovídá mojí současné zkušenosti, (29) a kterou nabídl Julián Carrón v roce 2009 pro italský deník Corriere della Sera: (31) „V těchto měsících, kdy mluvím o křesťanství před nejrůznějšími lidmi jak v Itálii, tak v zahraničí, mě provází jedna fráze od Dostojevského: (32) Může vzdělaný člověk, Evropan dneška, opravdově uvěřit v božství Ježíše Krista, syna Božího? Tato otázka je výzvou pro nás všechny. (33) Nejpřesvědčivějším znamením, že Kristus je Bůh, jeho největším zázrakem, který ohromoval všechny více než uzdravené nemoci nebo vyléčená slepota, byl jeho nesrovnatelný lidský pohled. (34) Znamením, že Kristus není teorií nebo souborem pravidel, je tento pohled, kterým jsou naplněna Evangelia: (35) jeho způsob jednání s každým člověkem, navazování vztahů se všemi, se kterými se setkal. (36) Pomysleme na Zachea nebo Marii Magdalenu – nežádal je, aby byli jiní, ale objal je takové, jací byli, s jejich poraněnou, krvácející a vše potřebující lidskostí. (37) A jejich životy, když se viděly objaté, znovu získaly svou originální velikost. (38) Kdo by si nepřál být viděn tímto způsobem? Nemůžeme setrvat v lásce k sobě samým, nebude-li Kristus přítomen tak, jako je matka přítomna pro své dítě. (39) Není-li Kristus přítomen teď – teď! – nemohu milovat sebe teď a nemohu milovat tebe teď (don Giussani). Toto je jediný způsob, jak kriticky a racionálně, tj. jako lidé dnešní doby, odpovědět na otázku Dostojevského.“

Post scriptum:
(4) Dne 22. února 2012, na mši svaté slavené v milánském Dómu u příležitosti třicátého výročí papežského uznání Fraternity CL a sedmého výročí úmrtí Giussaniho oznamuje Julián Carrón, prezident Fraternity CL, že podal žádost o zahájení procesu blahořečení a svatořečení Giussaniho. Žádost přijal milánský arcibiskup, kardinál Angelo Scola.