„Into the Wild“ (v českých kinech pod názvem "Útěk do divočiny"), poslední film Seana Penna

Raději než lásku, než peníze, než víru, než slávu, než slušnost, mi dejte Pravdu.
(Christopher McCandless parafrázujíc Henryho Davida Thoreaua)

Poslední film Seana Penna vypráví skutečný příběh Christophera McCandlesse, mladého muže z bohaté, ale nefungující rodiny. Po skončení univerzity Chris daroval své celoživotní úspory charitě, vše opustil a vydal se na samotářskou cestu, která se nešťastně skončila v aljašské divočině. Jak říká Penn, Chrisova pouť je hledáním svobody, pravdy a štěstí. Chris znechucený materialismem svých rodičů a celé společnosti je pevně rozhodnutý začít znovu. Mění si jméno na Alexander Supertramp, maže všechny stopy své minulé existence a odmítá se spojit se svojí rodinou, včetně jeho mladší sestry, se kterou měl velice blízký vztah. Emile Hirsch reprezentuje Christophera způsobem, kterým mu získává naše sympatie, ale neusnadňuje nám pochopení jeho osobnosti. Na konci filmu zůstáváme bez odpovědi na otázku, co vlastně Chris chtěl dosáhnout svou cestou. Chtěl utéct z civilizace, chtěl se vrátit do „skutečné“ reality? Pokoušel se nalézt sám sebe tím, že se vzdal všeho, jako novodobý František z Assisi? Nebo bylo Chrisovo dobrodružství pouhou rebélií proti jeho privilegovanému zázemí? Jaká byla svoboda, kterou hledal? Jak definoval štěstí? Jeho zmatení může být nalezeno i v knihách, které čte a učí se nazpaměť, každá z nich přichází se svou vlastní definici štěstí a smyslu života. Od Thoreaua převzal myšlenku, že Pravda může být nalezena v Přírodě. V některých ruských románech nachází volání po žití radikálně morálního života, který odmítá vše, co je falešné. Chris také hltá knihy Jacka Londona a rozhoduje se, že se může nalézt jedině tehdy, když projde extrémy života.

Výsledkem je pracovní hypotéza, která je směsí zmatených a protikladných myšlenek. Je něco jiného obdivovat Přírodu ve Walden Pond a něco jiného vydat se sám do ledové divočiny s puškou a kilem rýže. Než, aby se Chris přibližoval realitě, tak se jí vzdaluje. Tím, že ignoruje přání, zabíjí duši, ale cena, kterou člověk zaplatí, pokud ignoruje znamení reality, je mnohem vyšší. „Vrať se! Tentokrát zacházíš až příliš daleko!“ Chris si nevšímá těchto znamení a jeho pouť se končí nešťastně.

Avšak největší Chrisovou chybou je asi rozhodnutí absolvovat cestu sám. „Nepotřebuješ jiné lidi k tomu, abys byl štastný“, prohlašuje v jedné části filmu. Navzdory své strhující osobnosti se Chris řídí tím, co hlásá. Nejzajímavějšími částmi filmu „Into the Wild“ jsou scény, kdy Chris odmítá bližší kontakt s lidmi, které potkává a kterým záleží na jeho osudu (Film je plný dobrých hereckých výkonů, vyniká zejména Hal Holbrook.). Tváře těchto lidí jsou jasně nejpřesvědčivějšími znameními reality. Tím, že je Chris odmítá kvůli svému snu, tak se dopouští násilného činu vůči realitě a vůči sobě.

V samotě na konci cesty si Chris konečně začíná uvědomovat chybu, které se dopustil. Ale je už příliš pozdě. „Štěstí je skutečné pouze tehdy, pokud je sdílené“, píše umírající muž mezi řádky jedné ze svých knih.

Jednou ze silných stránek filmu je, že nám režisér nechává prostor, abychom si zformulovali svůj vlastní názor. Celý film je jednou dlouhou otázkou. Byla cesta Chrise McCandlesse do divočiny obdivuhodným a odvážným činem, nebo tragickou chybou? Jen málo filmů, které vyšly v poslední době, si žádalo tak jasně náš úsudek. „Into the Wild“ stojí za to vidět a vzít vážně.

Napsal John Touhey

www.intothewild.com