Je to otec. Článek ze Stop o českém CL

“Obrátil se na mladé se slovy, že jestliže je jejich srdce otevřené, pak není těžké následovat Krista”, vypráví Stefano . “ Jeden z nich mi řekl: “Chová se k nám jako k dospělým”.

V Brně bylo víc než 100 000 lidí, kteří čekali na Benedikta XVI. Spousta mladých, z větší části Češi. Ale také Slováci, protože Bratislava, hlavní město Slovenska, není tak vzdálená od druhého největšího města České republiky ležícího v srdci Moravy.Mezi nimi byla skupina asi stovky lidí z hnutí, kolem 4O z Prahy a Brna a 60 těch, kteří přijeli z blízkého Slovenska. Byli spolu, aby vyslechli to, co jim papež chtěl říci, a aby ho doprovodili na jeho apoštolské návštěvě v České republice. “Byla to pro nás pouť. Podíleli jsme se na veřejných gestech, naplánovaných během třídenní návštěvy. Byl to náš zahajovací den” říká don Stefano Pasquero, kněz fraternity sv. Karla Boromejského. S dalším knězem a jáhnem žije v Praze v domě “fraternity”, který byl otevřen před 7 lety. Okolo tohoto domu se znovu zrodil život hnutí v hlavním městě Čech. A tak se stalo, že 20 Pražanů, z větší části studenti nebo mladí pracující, ale také pár rodin, se sešlo v neděli 27. září ve 4 hodiny ráno, aby se dostali do Brna, kde na ně v 7 hodin čekalo kolem 20 místních mladých z CLU. Připojili se ke slovenským kamarádům, aby šli společně na mši s papežem. Den poté byla řada na lidech z Brna, aby se přesunuli do Prahy. Benedikt XVI. sloužil mši sv. na volném prostranství ve Staré Boleslavi v den výročí sv. Václava, patrona Čech a šiřitele evangelia. “Obrátil se na mladé se slovy, že jestliže je jejich srdce otevřené, pak není těžké následovat Krista”, vypráví Stefano . “ Jeden z nich mi řekl: “Chová se k nám jako k dospělým”.Nebyla to jediná věc, která zasáhla mladé. Ještě před papežovým příjezdem si neuvědomovali, jak málo znamení očekávání návštěvy Benedikta XVI. bylo ve městě”, pokračuje Pasquero: “Panovala všude lhostejnost”. Možná se to dalo čekat, že v zemi, symbolu středoevropského ateismu, “nejen vinou komunismu, ale také vlivem protestantismu, vyrostl skeptický a individualistický národ” pokračuje Pasquero: “Jsme v zemi, která si jako první v Evropě přivlastnila zákon o potratu a kde se ani nepřipouštěla možnost diskutovat o etických otázkách… Možná proto jsme nejnavštěvovanější zemí Petrovými nástupci. Za posledních 20 let je to již počtvrté”. A tak nás překvapí, když slyšíme Janu, univerzitní studentku, mluvit o papežovi jako o autoritě pro její život: „Je to otec“. Jak je těžké v této zemi použít to slovo? „Většina mladých Čechů pochází z rozvrácených rodin, někteří již nemají rodiče“, říká ještě don Stefano. „Mluvit o otcovství a autoritě není jednoduché. Jsou to slova, která v této kultuře stále zní jako něco, co popírá svobodu“. Ale ještě je tu papežova výzva řečená zvláštním způsobem. „Když nás žádal, abychom byli svědky, abychom měli živou víru a abychom měli odvahu ji žít každodenně“ říká ještě kněz. A vypráví pak o tom, jak jsou tato slova potvrzena mnoha fakty, jež se neustále zázračně dějí. Např. jako plakát, který vlastnoručně napsal Tomáš, aby pozval všechny z univerzity na školu komunity. Je to stejné pozvání, které směřuje Jana všem lidem, které potkává: „Protože tady je to, jako kdybych je přivedla k sobě domů“.