Kázání k 10. výročí kněžství

První věc, kterou bych vám dnes chtěl říci, je věta, kterou nám před mnoha lety řekl don Massimo při jednom setkání v semináři: Pro nás kněze z Kněžského bratrstva misionářů svatého Karla slovo “Bratrstvo” předchází slovo “kněžské”.
Během těchto let kněžství, které se shodují i s léty zdejší misie spolu s Andreou a Markem, jsem pochopil význam slov dona Massima.
Není možné být Kristovými kněžími jinak než v Bratrstvu, tedy v pravém a živém společenství, které není jenom sdílením života, modlitby a úkolů, které jsou nám svěřeny, protože žít ve společenství znamená v pravém slova smyslu žít! Společenství je cílem našeho života, protože společenství s Bohem není možno žít jinak než skrze společenství mezi námi a naopak, společenství mezi námi není možno žít jinak než skrze společenství s Bohem.
Všechno, co jsem se v těchto letech naučil, jsem se naučil díky společenství, které jsem žil s Andreou a Markem, s ostatními spolubratry a s vámi.
Druhou věc ukážu na příkladu:
Na začátku mé misie tady v Praze, několik málo měsíců po mém vysvěcení na kněze, jsem učinil výjimečné setkání s jedním velmi starým knězem. Jmenoval se Jan Machač a byl farářem v Dejvicích.
Ten den právě slavil 90 (devadesáté) narozeniny a já jsem ho šel pozdravit. Řekl jsem mu, že na něm vůbec není znát námaha a únava všech těch let, a on mi odpověděl, že Pán mu dává ještě zdraví a energii, aby měl čas nahradit dobu, kterou během svého života strávil na dovolené.
Užasle jsem se ho ptal, o jaké dovolené to mluví, a on mi řekl, že se jedná o 7 let strávených v komunistickém vězení. Pro něho ty roky byly něčím, co je třeba nahradit.
Tato jeho slova se mi vtiskla do srdce a nesl jsem je s sebou po všechny roky kněžství, protože byla pro mne svědectvím toho, co znamená dát vlastní život zcela Kristu.
Ten kněz dobře věděl, že čas strávený ve vězení nebyl ztracený, protože v těch letech určitě vyrostl ve své víře a jeho oběť následně tajemným způsobem přinesla nesčíslné plody dobra, ale těmito svými slovy vyjádřil své hluboké pojetí života: do centra všeho nestavěl sama sebe, své utrpení, své oběti, do centra všeho postavil Krista. Ústředním bodem života toho kněze byl Kristus a to do té míry, že nepovažoval 7 let nespravedlivého věznění za důvod vlastních zásluh, na který by měl být pyšný, ale za dobu, kdy se nemohl plně věnovat službě svému Pánu.
Aby ústředním bodem života člověka byl Kristus je pravda pro všechny, je to objektivní pravda pro každého člověka, který ho potkal. Nám kněžím ale Bůh dal velký dar, dal nám milost svátosti, která nás zvlášť přibližuje jeho Synu. Mnohokrát když zpovídám nebo pronáším slova proměňování chleba a vína, pociťuji závrať nad tím, že v té chvíli skrze mne mluví a působí sám Kristus.
Tváří v tvář velikosti daru, který jsem obdržel v kněžství, se mi jako první vybaví pocit, že toho nejsem hoden, že si nezasloužím něco tak velkého. Tento pocit ale, byť je na jedné straně pravdivý, na straně druhé nesmí zatemnit to nejdůležitější, a sice, že já nejsem knězem, protože jsem si to zasloužil, ale protože mne vybral On. Kristus vybral mne, aby byl přítomen ve světě, aby odpouštěl lidem, aby se jim dával v Eucharistii, aby lidem radil a provázel je v těžkostech života. Vybral si mne a chce mne použít k tomu, abych konal Jeho misii mezi lidmi. Toto platí pro každého z nás, byť jsou naše úkoly i naše povolání různá: Kristus volí, preferuje každého z nás, aby /skrze nás/ byl přítomen ve světě.
V tomto smyslu je kněz prorokem, v objektivitě svého povolání ukazuje nám všem ideál, k němuž jsme povoláni: dát život Kristu, aby Ho lidé poznali. /svět poznal/
Mimo zkušenost toho, že jsem byl vybrán, povolán, ne pro své zásluhy, ale protože mne chtěl Bůh, další úžasnou zkušeností pro mne v těchto letech bylo posílení vědomí toho, že každý detail života je součástí většího plánu. Člověk, kterého potkám, umělecké dílo, výlet do hor, to vše v sobě nese ozvěnu nekonečna. Realita tak už není rozdrobena do spousty detailů, ale naopak, každý detail odkazuje na význam veškeré reality. Tomuto mne učí každý den Kristus, pokaždé, když sloužím mši. On, který je významem /smyslem/ všeho, se zpřítomňuje v malém a křehkém kousku chleba. Nepatrný zlomek reality, který může být ve vteřině zničen, v sobě nese nekonečno.
To mne učí, že není žádná část mne a mého života, která by neměla velký význam a která by nemohla být cestou k mému určení.