Kde žije naděje

V sibiřském Novosibirsku zachraňuje AVSI mladé matky a jejich děti ze zoufalství prostřednictvím opravdového pochopení jejich nejhlubších potřeb.

Leninova čtvrť je staré dělnické předměstí. Za komunismu byl Novosibirsk velké průmyslové město Sovětského svazu. Dnes jsou budovy, jež byly domovem tisíců dělníků, většinou zchátralé. Pád berlínské zdi byl spojen s prudkým zvyšováním nezaměstnanosti a úpadkem oblasti, která je dnes obývána především imigranty z někdejších republik Sovětského svazu. Mnoho z nich musí pracovat ve více zaměstnáních, aby přežili. Děti opouštějí brzy školu a vidíte je, jak si hrají na ulici mezi ilegálními stánky stojícími na každém rohu.
Před třemi nebo čtyřmi roky jste mohli v okolních ulicích potkat dívku jménem Íemilya s lístkem v ruce, jak se ztracená dívá kolem. Byla už několik měsíců těhotná a chtěla mít dítě. Adresa na lístku byla její poslední naděje před interrupcí. Narodila se ve vesnici na severu Sibiře do problémové rodiny alkoholiků. Ve věku pěti let byla poslána do sirotčince a v šestnácti se přestěhovala do Novosibirsku. Na učňovské škole se vyučila štukatérkou a našla si práci. Za své peníze si pronajala bydlení. A pak potkala muže, jenž byl zřejmě otcem jejího dítěte, který s ní sdílel bydlení, protože by ho nedokázala sama platit. Ale když otěhotněla, muž zmizel. V poradně jí řekli o jednom místě a předali lístek s adresou – dům Golubka. Uprostřed čtvrti se nachází cihlová budova. V ní je ubytování, kde žije několik mladých matek společně – Dům matek Golubka - do něhož byla Íemilya uvítána. O málo později se narodila Vanya a po nějakém čase zde stráveném si našla, jak se v Novosibirsku říká, „svého prince“ a rozhodla se vdát. Svou svatební oslavu uspořádala v Domě matek, protože jej skutečně považovala za svůj domov.

Květina v poušti
Domov Golubka je květinou v poušti. Je cílovým bodem naděje, inovace v Novosibirsku, nejen pro Íemilyu, ale pro kohokoliv. Jak může být místo tak hluboce lidské ve městě jako toto? Domov je jedním z projektů organizace Maksora, která od roku 2000 pracuje v tomto sibiřském městě. Maksora je nevládní organizace z větší části podporující sociální a vzdělávací projekty ve spolupráci s AVSI. Příběh Golubky začal zhruba před deseti lety. V roce 1995 františkánský misionář, otec Guido, nalézal velký počet těhotných mladých žen, osamocených a chudých, které se rozhodly postoupit potrat. Otec Guido koupil dům, přivítal mladé matky, ale uvědomil si, že jim nestačí dát střechu nad hlavou. Požádal proto o pomoc AVSI prostřednictvím Rosalby, dobrovolnice Italské asociace, jež poté začala pracovat ve městě. Tak vznikla Maksora a projekt domova Golubka hned potom následoval. V posledních letech se domov stal útočištěm pro více než 50 žen s dětmi. Jeho účelem je navrátit mladé matky do společnosti prostřednictvím podpory jak materiální, tak vzdělávací díky tomu, že jim umožňuje navštěvovat kurzy odborného vzdělávání a získat práci. ,,Úzce spolupracujeme s novosibirskými sociálními službami“, říká Rosalba. ,,Obvykle k nám posílají svobodné matky v těžkostech, které potřebují ubytování a pomoc. Alternativou je jít na potrat nebo se dítěte vzdát.“ Rosalba je ředitelkou projektu. Pracuje s ní psycholožka a specialistka na vzdělávání Anastasie, jež se stará o chod domova, a administrátor Vladimír,který pomáhá ženám s papírováním a vyřizováním úředních záležitostí. Pak jsou zde Marya a Lena, pečující o děti. Marya má na starost jesle. Úkolem Leny je zavést děti do školky a, nyní když první hosté vyrostli, do základní školy. Je tu i Evghenya, která učí matky vařit, starat se o domácnost, nakupovat a šít. A nakonec tři bábušky, babičky dobrovolnice, jež v domově na střídačku spí, hrají si s dětmi a pomáhají jejich matkám. Dívky můžou zůstat v domově 18 měsíců, během nichž je jim poskytována pomoc v péči o děti, hledání stálého zaměstnání a ubytování. Děti jsou umístěny ve školkách, jež mají smlouvu s domovem zatímco jejich matky navštěvují odborně-vzdělávací kurzy.
Příběhy těchto dívek z Golubky jsou plné těžkostí: jednu vyhnala z domova rodina, druhou opustil její partner, na některých bylo pácháno fyzické násilí, některé ztratily práci nebo byly vyhozeny z ubytovny kvůli těhotenství. Jsou zde příběhy o alkoholu, o domácím násilí... Natalie má 24 let. Ocitla se v jiném stavu, bez peněz a připadala si donucena odložit svého chlapečka, Petia, do sirotčince. Zamýšlela najít si práci a získat potom své dítě zpět. Ale při svém návratu se dozvěděla, že chlapečka už slíbili jiným rodičům... Natalia se obrátila na socialní službu, kde jí řekli, že v domě Golubka jí mohou pomoct. «Podařilo se nám přivést toho malého domů – vypráví Anastasia-. Měl už 4 nebo 5 měsíců. Natalie s námi zůstala rok. Během té doby navštěvovala po večerech kurzy, našla si práci a podařilo se jí zorganizovat si život. » Teď žije s Petim sama, ale často se setkává s pracovníky, částečně v rámci státní školky s kterou spolupracuje asociace Maksora a kam chodí její syn. Bylo by dostatečné nabídnout Natalii střechu nad hlavou? « Domov Golubka není myšlena jako útulek – vysvětlují zaměstnanci. Reálný problém, kterým se zabývají, je výchovné podstaty. Pokud mluvíme o skutečné pomoci, nestačí jen domovní zdi. » Je to milý pohled, který je objímá až do podstaty jejich potřeby. Je to pohled, který se rodí z křesťanské nabídky: « Nevím jak to říct jinak- prohlašuje Rosalba- : je to vášeň, vášnivá láska k člověku, která se rodí z nekonečné lásky, kterou měl On pro mě». Jedna věc je jistá: v Novosibirsku neexistuje nic podobného.

“Sveta” a ty ostatní
Ale ne vždy jdou věci tak dobře. Často je třeba mnoho trpělivosti při práci s těmito dívkami. Svetlana, která pochází z velmi komplikovaných rodinných poměrů, opustila Vladivostock když jí bylo dvacet šest let. Přišla do Novosibirska a ocitla se na ulici. Našla si místo v bytě, který byl přeplněný lidmi, neboť to tak vyšlo levněji. Mezi nájemníky se nachází jeden muž pocházející z Tádžikistánu, s nímž má dítě, Omara. Její situace se zkomplikovala, poté co zatkli tohoto muže. Svetlana přichází do domovu Golubka, kde jí pomohou. Ovšem její pobyt je velmi delikátní kvůli problémům s otcem dítěte. Podaří se jí složit přijímací zkoušku na kadeřnickou akademii. Hodně to pro ni znamená, což dokáže i tím, že vytvoří účes Anastasii na svatbu. Opustí domov, ale po krátké době se zase vrátí a tentokrát potřebuje pomoc: nepodařilo se jí sehnat ubytování a hrozí, že se opět ocitne na ulici... Dnes je Sveta nezávislá, žije sama s Omarem, který chodí přes den do mateřské školky. Mohlo by se pokračovat s příběhy Elie, Valie, Katie, Olie, Tamary... Dojímavé příběhy, které poukazují na to, jak opravdu potřebným místem, v tomto městě s milionem a čtyřmi sty tisíci obyvateli, je domov Golubka. Novosibirsk je místem, kde žije třicet pět tisíc svobodných matek a kde se od devadesátých let zdvojnásobil počet opuštěných dětí. Podle některých statistik zkončí v Rusku 70% otěhotnění potratem, což znamená celkově na šest milionů nenarozených dětí.

Opravdová odpověď
«Chceme, aby pomoc, kterou nabízíme, byla skutečnou odpovědí na potřeby s kterými se setkáváme – upřesňují Rosalba y Anastasia–. «Žít v tomto domě nemá být šťastnou chvilkou uprostřed zoufalství všedního života». Proto aktivity pracovníků Golubky pokračují i mimo dům v podobě poradenství (mají kolem tisíce kontaktů) nebo jako setkávání s dívkama, které Golubku už opustily. Dívky nám vykládají: « Pracovníci setrvávají nablízko matkám v jejich nových životech poté co zkončí doba jejich pobytu v Golubce, pravidelně je navštěvují, aby je mohli podpořit při konfrontaci s každodenním životem». Kromě toho, všechny děti které prošly domovem Golubka patří do programu “Podpora na dálku” od AVSI. Často se také stává, že bývalé obyvatelky domova se podělí o svou zkušenost s nově příchozími ženami. «Příběhy z jiného světa...», zní název Vánoční kampaně AVSI 2007. Výsledky jsou natolik viditelné, že dokonce i radnice uznala hodnotu díla jakou představuje domov Golubka a podporuje je ekonomicky, tím že převzala některé náklady, nebo také tím, že zařídila dohodu s mateřskými školkami, která zajištuje všem dětem z Golubky místo v některé z nich. Radnice též projevila vůli ( dosud probíhají jednání) nabídnout asociaci správu nového domu pro azyl: « nová budova, větší než stávající, se zahradou, domov Golubka by se tam měl přemístit. ». Zdá se to málo, ale pro Novosibirsk je to nová příležitost pro setkání se s odlišnou lidskostí, “lidštější”.