Náležet Bohu znamená náležet lidem

Když čteme toto evangelium povrchním způsobem, tak se nám Ježíšova slova zdají nespravedlivá. Vztah, který má k vlastním příbuzným, a dokonce k vlastní matce, by se nám mohl zdát odtažitý, chladný.Ve světě, jako je ten, v němž žijeme, kde se klade důraz na dobré pocity a na zdání, by nás tato slova mohla dokonce pohoršovat.

Když ale jdeme do hloubky toho, co říká Ježíš, jasně vidíme, že On se, jako vždy, nezajímá o zdání (zevnějšek), ale jde k jádru, jde k původu, jde k tomu, co je podstatou života člověka.
Když jsem vstoupil do semináře, jeden příbuzný řekl mému otci: „Uvidíš, že Stefano, stejně jako všichni, kteří dají svůj život Bohu, se od Vás odtrhne, protože pro něj je důležitý pouze Bůh, a na Vás už nebude mít čas.”
Můj táta mi o tom řekl a já jsem se hodně rozčílil, protože jsem věděl, že je to lež, že to je proti tomu, po čem já sám toužím, protože jestliže milovat Krista znamená milovat méně lidi, kteří mi jsou blízcí, pak ani nechci Kristovu lásku, není to nic pro mě, není to lidské, je to nespravedlivé.
Zkušenost, kterou já činím, je toho pravým opakem: Tím, že náležím Kristu, ještě více miluji lidi, které mi On dává.
Co tedy znamená dnešní evangelium?
Každý z nás si položme otázku:
Dobro, které si přeji pro lidi, a hlavně pro členy své rodiny, je něco, co vlastním? Jsem já sám schopný mít rád ty, které mám nablízku?
Tato otázka je důležitá, protože bez této otázky, bez toho, aniž bychom se dívali na vlastní zkušenost, nemůžeme pochopit Ježíšova slova.
Kolikrát si uvědomuji, že i když mám rád, chci, aby ten druhý odpovídal na nějakou mojí představu. Přeji si, aby ten druhý byl takový, jaký si myslím, že by měl být, a v hloubi nemiluji tohoto člověka takového, jaký je, ale miluji představu, kterou jsem si utvořil.
Co mi tedy dovolí opravdu mít rád toho druhého? A to platí ještě více pro naše rodiny. To, co mi dovolí mít rád, je následovat Toho, kdo mi ukazuje, co je dobrem pro tyto lidi. Jestliže náležím Tomu, kdo mě vychovává, abych viděl, abych pochopil, co je smyslem života člověka mně blízkého. Jestliže náležím Tomu, kdo je mým dobrem a dobrem života člověka, který je mi blízký, pak ho budu moci začít milovat.
Jsou zde jasné příklady mezi vámi, kteří jste tady. Mnozí z vás jste pozvali do naší komunity své bratry nebo sestry. Proč?
Protože jste pochopili, že Ten, kdo změnil vaše životy, může změnit život i vlastním sourozencům:
„Dobro, které jsem potkal, si přeji i pro mou rodinu.”
Rozumíte tedy, že Bůh po nás rozhodně nechce, abychom si vybrali mezi Ním a lidmi, které máme rádi, to by bylo tak nelidské, že by to Bůh ani nikdy nemohl chtít.
Náležet Bohu naopak znamená opravdově náležet lidem, které nám dává On sám.
Před Vánocemi jsem dostal dopis od mé maminky, která mluvila o Vás o všech s velkou láskou, psala mi, že je velmi spokojená ze mě, a přála si, abych byl naplněn v povolání, které mi Bůh dal.
Je to 12 let, co jsem odjel daleko od své rodiny, abych následoval Boží vůli, a nikdy jsem neměl takovou jistotu jako teď, že já a moje rodina jsme sjednoceni, sjednoceni Kristem.