Následuj mě
V setkání s Kristem a v jeho následování nesmíme mít strach, že něco ztratíme, jeho volání (povolání) naopak oslavuje (povyšuje, pozvedá) a maximálně rozvíjí naše lidství.Homílie Stefana Pasquera, 12. ledna 2009
Po vánočním čase, během kterého jsme rozjímali nad Ježíšovým narozením, nad jeho zjevením a křtem, nám dnešní evangelium pomáhá se ztotožnit se začátkem jeho veřejného života, s okamžikem, kdy Ježíš povolává 12 apoštolů. „Uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“
V knize měsíce “O počátcích církve” papež Benedikt XVI. zevrubně komentuje tuto větu z Markova evangelia. Já bych se chtěl zastavit u jedné zvláštnosti. Ježíšovo volání je volání, které objímá člověka.
Když tě Ježíš volá, chce tvé štěstí.
To, co po tobě žádá, a také, jakým způsobem tě o to žádá, úplně respektuje tvoji lidskost (lidství) i tvé vlastnosti.
Ježíš povolává rybáře a říká jim: “Budete i nadále rybáři, ale rybáři lidí.“ Úkol, který ti Ježíš dává, je něco, co respektuje, ale ve stejném okamžiku překonává (převyšuje) a zhodnocuje to, co (čím) ty sám jsi a co si přeješ v životě dělat.
V setkání s Kristem a v jeho následování nesmíme mít strach, že něco ztratíme, jeho volání (povolání) naopak oslavuje (povyšuje, pozvedá) a maximálně rozvíjí naše lidství.
Nemusíme nic opouštět, abychom Ho následovali. Nebo ještě lépe, musíme opustit vše, abychom dosáhli stokrát více , než co jsme opustili.
Ježíš tě nevolá pouze jedenkrát v životě, volá tě v každém okamžiku.
Volá tě například prostřednictvím obtíží, nějaké bolesti. Volá tě také skrze nějaké zjištění o tobě samém, tím, že zjistíš, že jsi unavený, nebo že reaguješ tak, jak nechceš.
Ježíš tě volá a říká ti: „Vzbuď se! Já jsem tady, následuj mě!“
Je zajímavé to, že ti Ježíš neříká: „Změň se, polepši se a pak mě následuj.“ Říká ti jednoduše: „Následuj mě!“