Nechte Krásu zvítězit (abyste byli skutečně svobodní)

V poslední době, kdy vzplanul spor kvůli antikoncepci, bychom měli znovu nahlédnout do encykliky Humanae Vitae, v níž papež Pavel VI. čelil rodící se kultuře kontroly porodnosti mocnou zbraní: pravdou o lidské osobě – pravdou, která je přístupná i těm nejprostším z nás.

V roce 1968, uprostřed sporů o encykliku Humanae Vitae, odcestoval papež Pavel VI. do Bogoty v Kolumbii – byla to první návštěva papeže v Latinské Americe. Můj přítel, jenž dostal lístky od kněze, v jehož farnosti jsme měli pobývat jako hosté, mě pozval, abych jej doprovázel. V té době jsem pracoval jako vědec a možnost povolání ke kněžství se v mém srdci vynořovala jen zvolna. Myslel jsem si, že zkušenost blízkosti papeže, jehož jsem nesmírně obdivoval, mi pomůže vyřešit sílící zápas, týkající se mého povolání, jenž v mém srdci a mysli propukl. A tak jsem se vydal do Bogoty.
Zavržení umělé antikoncepce v encyklice Humanae vitae ovlivnilo mnoho kněží, kteří byli zároveň mými přáteli. Kvůli svému kázání a doporučením, aby farníci upřednostnili své svědomí nad učením obsaženým v encyklice, byli suspendováni ze všech nebo části svých kněžských povinností. Někteří byli vypuzeni ze svých farností. Nastalo období veřejných polemik, demonstrací, okupačních akcí (sit-ins), školení (teach-ins) atd.
Sám jsem tématu antikoncepce mnoho pozornosti nevěnoval. Přemýšlel jsem o manželství, ale byl jsem přesvědčený, že bychom to všechno vyřešili, až by se nás to začalo týkat. Upřímně řečeno, od papeže jsem očekával, že přizpůsobí učení církve o antikoncepci „ve světle“ mnoha změn, k nimž ve společnosti a ve světě od té doby došlo a které on sám v prvních odstavcích encykliky uznává.
Po přečtení celého dokumentu se můj pohled začal měnit. Ano, některé části jsem díky svým sebevědomým vědeckým předsudkům považoval za přežitek, ty byly ovšem více než překonány něčím jiným: ten dokument byl krásný! Učení církve o antikoncepci bylo krásné – velmi krásné. Její nazírání lidské osoby je ušlechtilejší než v kterékoli jiné deklaraci lidské důstojnosti a práv.
Toto se mi potvrdilo i v Bogotě. Během odpoledne před příjezdem papeže jsem pročítal místní noviny, vítající papeže jako obránce lidských práv ve Vietnamu a Sověty okupovaném Československu a žádali jej, aby udělal to samé v Latinské Americe.
V té chvíli vešla do farní obývací místnosti paní, která zřejmě patřila mezi ty chudé s potřebou „osvobození,“ a požádala mě, abych ji vyzpovídal. Vysvětlil jsem jí, že nejsem kněz, nýbrž pouze přítel kněze, který měl právě přijít a bezpochyby ji vyzpovídá. Paní si sedla a během čekání se tiše dívala na obrázky papeže v novinách, které jsem dal stranou.
Po chvíli se na mě podívala a řekla, že je velmi napjatá, protože snad bude mít možnost vidět papeže. „Miluje chudé a my milujeme jeho,“ řekla. Zeptal jsem se, zda není alespoň trochu zklamaná, že papež zavrhl antikoncepci. Byla hodně vyvedená z míry a řekla: „Ne, ne, ne. Musíte to pochopit! On nechce, aby děti mohli mít jen bohatí!“
Přemýšlel jsem o této ženě z Bogoty během sporů o antikoncepci, jež nyní znovu vzplanuly. Naléhám na vás, abyste si encykliku Humanae vitae přečetli. Uvažujte nad jejím nazíráním lidských práv a pohlédněte na tu krásu. Myslete na Ježíše a Marii… a nechte Krásu zvítězit.