Neustávající stvoření
eho přítomnost je neustálé společenství v našem životě, je to blízkost, která nás v našem životě za všech okolností doprovází.Homílie Stefana Pasquera, 9. února 2009
Co nás v dnešních čteních oslovuje? Chtěl bych zdůraznit jednu věc: závislost všech stvořených věcí na samotném Stvořiteli. Bůh stvořil svět, ale to se nestalo jen jedenkrát a pro vždy. Bůh neustále tvoří a koná prostřednictvím Syna, prostřednictvím Krista. Evangelium mluví přímo o tomto neustálém tvoření, o uzdravení, které Ježíš dává lidem, kteří touží po tom se ho dotknout.
Jak říká don Giussani, naše naděje se zakládá na přítomnosti Krista v našem životě. Jeho přítomnost je neustálé společenství v našem životě, je to blízkost, která nás v našem životě za všech okolností doprovází. Jestli se necháme doprovodit Kristem, budeme od Něho neustále tvořeni. Co ale znamená, že jsme neustále tvořeni?
Znamená to, že jsme od Něho neustále obnovování. Znamená to, že nejsme konzumováni obtížemi reality. Znamená to, že zůstaneme mladými, tedy že zůstaneme plni naděje týkající se reality.
Nejsme mladými, když máme zdravé, krásné a zdatné tělo. Nejsme mladými podle našeho věku. Jsme mladými, jestliže máme naději, tedy jestli si jsme jisti, že realita (skutečnost) je v každém případě pozitivní, protože realita má smysl, protože realita má příslib, který je Božím příslibem. Příslib, že vše má své naplnění.
Evangelium ne náhodou končí touto větou: „Prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.”