Orissa, jeden a půl roku poté

Pokračující výhružky, násilné obracení na víru a persekuce nedovolují příměří, ačkoli se tyto aktivity dějí skrytě v porovnání s vlnou násilí ze září 2008. Indický biskup nám vypráví, jak žijí křesťané ve státě, kde mít víru, znamená brát na sebe riziko.

Tělo otce Thomase Pandippallyily bylo nalezeno v příkopě v indickém státě Andhra Pradesh. Měl utržené ruce i nohy. Vydloubnuté oči. Byl zavražděn, když jel na motorce slavit mši svatou.
Několik dní poté vypukla hrozivá vlna násilí namířená proti křesťanům, především v indickém státě Orrisa, která vzbudila pozornost celého světa. Jeden rok po tomto zamlčovaném pronásledování, při kterém byly zničeny stovky kostelů, desítky lidí byly zabity, tisíce lidí zraněno a věřící byly donuceni uprchnout ze svých domovů a ukrýt se v džungli nebo v táborech pro uprchlíky, mluvíme s monsiňorem Thomasem Chakiathem, generálním vikářem indické arcidiecéze v Ernakulam-Angamaly, abychom se dozvěděli, jaká je současná situace a co se událo v oněch měsících. „Dva měsíce po propuknutí násilí jsem navštívil Orissu, aniž bych se mohl přiblížit k místům útoků. Bylo mi doporučeno, abych se k těmto oblastem nepřibližoval!“

Mons. Chakiath má 72 let, žije ve státě Kerala, jenž se nachází v jihozápadní Indii, v oblasti, kde křesťané tvoří 20 procent populace. „Navštívil jsem uprchlické tábory a viděl jsem, jak lidé propadají naprostému zoufalství, ačkoli je o ně postaráno a dostávají najíst. Ztratili přátele a příbuzné, domy a půdu a také naději, že by se mohli vrátit tam, odkud pochází.“

Pro Indii je typická směs různých kultur, náboženství a etnických skupin. „Na rozdíl od západní sekularizované Evropy zde žijeme v prostředí hluboce náboženském. Indie je kolébkou čtyř velkých náboženství: hinduismu, buddhismu, sikhismu a džinismu.“ Je zde 22 oficiálních jazyků. Hospodářství má rostoucí tendenci, ačkoli velké procento rodin žije pod hranicí chudoby. Jeden z problémů, se kterými se země potýká, je fundamentalismus: „Indický fundamentalismus, podporovaný stranou BJP (Bharatiya Janata Party) a Sangh Parivar zaštiťujícími různé protikřesťanské organizace, udělal ze státu Gujarat jistý druh experimentální laboratoře.“ V tomto státě bylo fakticky uskutečněno nenávistné tažení proti muslimům v roce 2004. Potom následoval pogrom proti křesťanům (loupení a vraždění bezbranných lidí rozzuřeným davem) v Orisse, kde, jak říká mons. Chakiath, násilí nedosáhlo předchozí úrovně jen díky bezmezné moudrosti a dobrému vedení církevních představitelů.

Rozpory. S odstupem více než jednoho roku se ptáme, zda se změnila situace křesťanů. Úpřímně, nedá se mluvit o návratu do normálu. Tisk a informační agentury nadále podávají zprávy o nedávných vraždách, výhrůžkách věřícím a útokům na domy křesťanů. Příklad toho je útok z konce srpna 2009 na dva protestantské kostely v Karnatace. Násilí, jaké jsme zažili při velkých útocích koncem roku 2008, se již neopakovalo, ovšem stále zde zůstává zakořeněno a projevuje se skrytěji. Je proto těžší ho vymýtit. Většinová společnost se dopouští násilí formou sociální diskriminace a jinými gesty bojkotu: „Křesťané z uprchlických táborů se potýkají s těžkostmi, když se chtějí vrátit do svých vesnic. Mnoho Indů je nemá rádo, nepustí je k sobě do obchodu, nezaměstná je na poli a ti, kteří naplánovali před rokem zločiny, se volně pohybují na svobodě a šíří nenávist. Je zřejmé, že násilí skončí jen tehdy, když zákon začne stíhat ty, kteří násilí prosazují.“
Vláda rozhodla, že křesťanští uprchlíci v Orrise mají právo na finanční pomoc ve výši 20.000 rupií (asi 450 dolarů) na rekonstrukci vlastního domu v případě, že je částečně zničený. 10.000 rupií obdrží ihned a zbytek až začnou s rekonstrukcí. Je mnoho případů, že uprchlíci, kteří se vrátili do své vesnice, obdrželi výhrůžky od svých sousedů. Dostali na výběr: „Buď konvertujete na hinduismus a odškodníte vaše pronásledovatele nebo vám zkrátka nedovolíme začít s rekonstrukcí.“ Podle údajů vlády v Orisse, je zhruba 2900 osob, které se nemohly vrátit do svých obydlí. Mons. Chakiath ovšem odhaduje tento počet na sedm až osm tisíc.

Indie je plná rozporů. Jeden z nich je mezi Ústavou (která obsahuje ostavec o náboženské svobodě) deklarovaným sekularizmem a shovívaostí, více méně projevovanou policií a některými úřady, vůči fundamentalistickému násilí: „Politické strany využívají náboženské, kastovní a etnické rozdíly, aby získaly nebo si udržely moc,“ podotýká monsiňor.

Kulturní revoluce. Pokračujeme-li v této logice, tak globalizace znamená ohrožení náboženské identity a kultury. V určitých hinduistických skupinách a hlavně mezi vrchními kastami panuje strach, že by mohly ztratit význam kvůli tomuto fenoménu pocházejícímu z křesťanského Západu nebo díky invazi islámu skrz „sílu ropy“.

Je zde ještě druhý faktor. Sociální emancipace venkovského lidu, lidí z marginálních kast a kmenů, znepokojuje „vlatníky půdy“, kteří patří mezi vyšší kasty. Společenský růst nižších tříd by mohl vést k tomu, že začnou požadovat práva doposud neznámá, která by mohla změnit celý systém. To, co už dva tisíce let přináší křesťanství, je právě „kulturní revoluce“. „Není už Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť všichni jste jedno ve spojení s Ježíšem Kristem.“ (Gal 3,28) Monsiňor Chakiath uzavírá: „Plná emancipace člověka ve slávě Boží spolutváří misii Církve. Víme s jistotou, že Kristova cesta je také cestou utrpení a spoluúčastí na jeho Kříží.“