Prázdniny skončily

Kázání Stefana Pasquera, 16. září 2008 – Praha, Vyšehrad


Prázdniny skončily a všichni jsme ponořeni do práce a do studia. Všichni jsme zaneprázdněni tím, abychom čelili realitě, která se nás přímo dotýká, a je správné, že si přejeme konat a žít tuto skutečnost s maximem našich možností.

Ale my, jako každý člověk, nejsme odolní vůči velkému riziku. Toto riziko je v myšlení, v přesvědčení, že naše vlastní realizace, že naše spása, závisí na tom, co děláme.
Je velice jednoduché, že naše naděje souvisí s našimi dobrými záměry (předsevzetími), s našimi dobrými úmysly, takže s realizací těchto záměrů. A tak jsme ponořeni do myšlení dnešního člověka, které je pak dědičným hříchem: V jádru můj život závisí vlastně na mě, na tom, co dělám.

Tento postoj, který máme všichni, nás nevyhnutelně vede k tomu, abychom se dívali na realitu tak, že budeme vycházet z toho, co chybí, z toho, jak by to mělo být, tím že budeme vkládat svou naději do našich plánů.
A pak se stane, že se cítíme unavení, stresovaní. Ale buďme pozorní! Častokrát tento stres není stresem fyzickým, velice často jsme stresovaní, protože věci nejdou tak, jak bychom chtěli!

Ale dovolte mi tedy položit jednu otázku.
Proč jsme spolu, proč jsme dnes tady?
Je tady něco, co přichází dřív než všechny naše rozbory a dřív než všechny naše plány.
Stalo se něco, co boří toto myšlení, o kterém jsem vám mluvil. V našem životě se již něco stalo: Potkali jsme Krista.
Kristus vstoupil do našeho života, to je fakt, z kterého musíme vycházet, abychom žili.

Kategorie, se kterými hodnotíme realitu nemůžou být hodnoty, nebo naše rozbory, nebo naše předsevzetí, ať už jsou jakkoliv správné, ani křesťanské hodnoty nestačí!
Jedinou naší opravdovou kategorií je fakt, který se právě děje: Kristova přítomnost!
Musíme si to neustále připomínat, jestliže to nebudeme dělat, nemáme se rádi! Protože ten, kdo dává smysl realitě, je pouze Kristus. Smysl věcí, které se stanou nebo kterým musíme čelit, nejsou výsledky, které tyto věci mají. Smyslem všeho je sám Kristus, to znamená fakt, že Kristus již vyhrál, Kristus je již vzkříšen.

V neděli jsme slavili slavnost Povýšení svatého Kříže, protože jsme si jisti, že z tohoto kříže pochází naše spása.
Dbejte dobře na to, že uznání smyslu všeho v přítomnosti Krista a ne ve výsledcích našeho konání neznamená, že naše práce ztratí smysl.
Ale je to právě odhalení, že všechno je již zachráněno Kristem. Toto odhalení nás činí vděčnými a radostnými a ještě více nás zaměstnává ne proto, že si přejeme dokazovat sami sobě a dokazovat druhým náš úspěch, ale protože si přejeme podílet se na kráse světa a nabízet Božím očím krásnější realitu. Naše konání má vždy misionářský původ, to je svědectví, o Tom, kdo si nás zvolil a kdo nás miluje. Jestliže to tak není, naše konání se stane namáhavým a smutným a dřív nebo později nás unaví.

Všechno to, co jsem vám řekl, jistě platí pro studium i pro práci, ale také platí pro způsob, jak si představujeme naši vlastní realizaci a realizaci našeho přátelství.