Proč pokora?

Svatý Pavel v listu Filipanům, který jsme slyšeli, říká, že Ježíš se ponížil a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.

Co je toto ponížení?
Co je tato poslušnost, která žádá tak strašné ponížení až k přijetí smrti?
Může existovat něco, co Bůh chce, chtěl, aby zničil svého vlastního Syna?
Tato otázka je pro nás důležitá, protože v našem každodenním životě prožíváme spoustu situací, v nichž se nám zdá, že jsme pokořeni, umenšeni.
Moderní pojetí života nám dává věřit, že maximum našeho štěstí je nám dáno oslavováním našeho já. Ale pak si uvědomíme, že toto není pravda, protože pýcha nás jednoduše zanechá víc smutné a samotné.
Když se díváme na život Ježíše, tak pochopíme, že mé pokoření nesouvisí s mým zničením, ale naopak je to právě pokora, která mě činí velikým.
Být pokorný znamená uznat, že nezávisím sám na sobě. Znamená to uznat, že můj život nečiní velkým moje schopnosti, nebo, jak si často myslíme, není velkým podle toho, kolik pochval dostanu od druhých. Být pokorný znamená uznat, že patřím někomu Jinému, že závisím na někom Jiném, na tom, kdo mě tvoří a kdo mě miluje a zná mě víc, než miluji a znám sám sebe.
To je ta pravá poslušnost, to je to, co znamená být poslušný. Znamená to především uznat, že skutečnost není určená mnou a že můj život není určený mnou.
Je zde větší dobro, které je významem všeho, na kterém závisím.
Opravdová poslušnost, tedy následování Toho, kdo mě zná víc než já sám, je cesta, která je mi daná od Boha, abych se stal víc sám sebou.
Kristus dovršil (naplnil) sám sebe, naplnil vlastní poslání (misii), protože vystoupil na kříž, pouze tak mohl být vzkříšen, tedy pouze tak se mohl vrátit k Otci, od kterého přišel.
Ale ptejme se: kde se naučím pokoře?
Pokoře se naučím, když přijmu své obrácení, tedy když se nechám změnit Tím, koho jsem potkal a kdo mě miluje, když se nechám změnit Kristem, který je církví, který je hnutím.
Pokora, tedy znovunalezení nás samotných, není moje úsilí (námaha)... v tomto stoickém pokusu by byl prostor pouze pro mojí pýchu.
Pokora je poslušnost, poslušnost k cestě, kterou mi Bůh nabízí. Cesta, která je společenstvím utvořeným z lidí, kteří mi pomáhají jít k mému Určení. Lidí, které mám sledovat a následovat.
To je to, co vám přeji pro tento rok, aby ve vás rostla touha po obrácení, po změně. Rozhodnutí k následování Krista.