Proč poslušnost?

Homílie Andrey Barbera, 19. ledna 2009

„Ačkoli to byl syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají“.

V této větě z listu Židům můžeme vidět velikost a novost křesťanství. Křesťanství opravdu není jen nějaká doktrína, ale je událostí. Život křesťana, stejně jako život Kristův, je dramatem, ve kterém svoboda hraje nezastupitelnou roli. To, že život je dramatem znamená, že život je neustálým dialogem, ve kterém naše svoboda musí zaujmout postoj vůči životu. V životě křesťana není nic rozhodnuto předem, ale vše se odehrává v dramatu naší svobody, která je volána, aby odpověděla druhému. Ve čtení, které jsme slyšeli, se říká, že Kristus, i přestože byl synem, se naučil poslušnosti utrpením. Před tímto ujištěním (zjištěním) se můžeme ptát sami sebe: „Jak se mohl něco naučit on, který již vše věděl?“ Toto je velké tajemství křesťanství, na které by žádný člověk nemohl ani pomyslet. Že On, i přestože byl Bohem, se musel něco „naučit“. A co přesně se musel naučit? Poslušnosti. Ježíš, jako člověk se musel naučit tomu, co se musí naučit normální lidé, tedy poslouchat. Poslouchat neznamená odpovědět na nějaký příkaz. Poslouchat znamená odpovědět na pozvání, které Bůh činí tvé svobodě. Kdyby to byl příkaz, bylo by to jednoduché, protože by do hry nevstoupila svoboda. Ale není to příkaz, je to pozvání, nabídka ke svobodě. Takže Ježíšova svoboda, stejně jako naše svoboda, si musí dát práci, aby odpověděla. A proč je důležité naučit se poslušnosti? Proč je důležité poslouchat, tedy odpovědět na Boží pozvání skrze realitu? Protože pouze skrze poslušnost se člověk naučí, co je svoboda. Svoboda není nezávislost. Svoboda je vztah, a bez poslušnosti není vztah, ale pouze požadavek realizovat se vlastními silami.

Takže je potřeba, abychom z dnešního čtení pochopili, že správný postoj v našem životě je postoj člověka, který se chce učit. Dokonce i Kristus se musel naučit akceptovat realitu. Následujme v tomto Jeho touhu učit se a tak budeme syny, stejně jako on byl synem.