Promluva k pátému výročí úmrtí dona Giussaniho

Vzpomínám si na ono pondělí 22. února před pěti lety, když jsem se dozvěděl, že don Giussani zemřel. Byl jsem na horách, asi tři hodiny odtud, a rozhodl jsem se, že se okamžitě vrátím, abych našel let do Milána, abych se mohl zúčastnit pohřbu.

Zatímco jsem projížděl českým zasněženým venkovem, tak jsem znovu přemýšlel nad celým svým příběhem (historií) od okamžiku, kdy jsem poprvé potkal lidi z CL na univerzitě, a myslel jsem především na tváře těch, kteří mě doprovázeli, od těch prvních až po mé bratry z fraternity Karla Boromejského.

Vše mělo původ v onom ANO, které don Giussani vyslovil vůči vlastnímu volání, vůči vlastnímu povolání. Říkal jsem si: „Jestliže jsem teď tady, misionářem v srdci Evropy, je to právě díky onomu ANO dona Giussaniho.“

Pro mě je don Giussani otcem, don Giussani je otcem pro nás pro všechny, protože otec je ten, který ti ukazuje cestu. Ukazuje ti ji tak, že ji prochází s tebou.

ANO dona Giussaniho k Božímu povolání bylo možné díky jeho velké upřímnosti, díky jednoduchosti srdce, která ho vedla k odmítání jakéhokoliv kompromisu vůči vlastnímu lidství, vlastním touhám a otázkám.

Don Giussani byl zamilovaným mužem, zamilovaným do všech lidí, které potkával, protože v každém z nich viděl onen křik po štěstí, který je ukrytý v srdci, stejný křik, který cítil přítomný ve svém nitru.

Velké lidství dona Giussaniho v něm bylo probuzeno díky setkání s přítomným Kristem. Opravdové setkání uskutečněné skrze jeho rodiče, skrze spoustu přátel, které měl, mezi nimiž on sám často vzpomínal na jednoho z největších, jímž byl italský básník Giacomo Leopardi.

V Leopardiho básních viděl don Giussani velkou žízeň člověka po nekonečnu , vyjádřenou ušlechtilým způsobem. To je popsané způsobem zvláště působivým v básních, ve kterých mluví o lásce k ženě. Tento cit, který je nejkrásnějším citem, který člověk může zakusit, je křikem, který nemůže být utišen ani vlastní milovanou ženou, a muž v kráse ženy hledá krásu s velkým K.
Don Giussani říkal: „Krása, kterou hledáme je sám Bůh, který se stal člověkem a zemřel za nás.“

Od onoho ANO vysloveného donem Giussanim se zrodilo velké hnutí lidí, které dnes nadále svědčí celému světu, že křesťanství není nějaká doktrína ani nějaké náboženství, ani nějaká filosofie nebo myšlenka, ale je událostí, faktem, který se stal. Událostí Boha, který se z lásky k nám stal člověkem jako jsme my.

Děkujme Pánu, že nám chtěl dát potkat Krista skrze charisma dona Giussaniho. Děkujme mu především za to, že setkání s tímto charismatem umožnilo každému z nás znovu objevit vztah s Kristem pro to, čím doopravdy je: tedy opravdovým přátelstvím, které nás doprovází k Určení, přátelstvím, ve kterém je prostor k vzájemnému opravování a odpuštění a kde žádný detail z nás není cenzurován nebo zapomenut, přátelstvím, ve kterém jsme milováni takoví, jací jsme.

Děkujme Pánu také za to, že se skrze charisma dona Giussaniho zrodilo spoustu komunit na celém světě, jako je ta naše, tedy místa opravdové naděje a svědectví pro všechny lidi.

Žádejme Pána, aby nás činil stále věrnými Kristu v naší komunitě, v církvi.
Věrnost, která nám dovolí růst i v lásce a společenství mezi námi. Amen.


Vyšehrad, 7. 3. 2010