Svědectví Jána Kubuška na prázdninách vysokoškoláků v Campestrin di Fassa 1. - 7. července 2007

Znám hnutí už téměř 16 měsíců a od začátku to pro mě byla silná zkušenost. Začal jsem chodit na Školu komunity (SK) v Pamploně, ve Španělsku, kde jsem byl na Erasmu. Na SK jsem šel poprvé v březnu 2006, po 6 měsících nekončící pařby a pití... Už v prosinci jsem byl unavený životním stylem Erasmus, ale trvalo mi další tři měsíce, než jsem s tím mohl skončit - moje kamarádka Chiara, Švýcarka, mě pozvala na SK a šel jsem tam. Abych řekl pravdu, šel jsem tam hlavně kvůli ní a ne kvůli křesťanství... Bál jsem se, že je to nějaká sekta.

Během mého prvního měsíce jsem vůbec ničemu nerozuměl - nevěděl jsem, o jaké zkušenosti to mluvili, nechápal jsem, jak si troufali mluvit o racionalitě víry atd. Ale na konci prvního měsíce jsem poznal Emilia, super kněze z Madridu, a poprvé jsem potkal někoho, kdo by rozuměl mojí zkušenosti a kdo byl schopen odpovídat na všechny otázky, co jsem měl, a dokonce, to mě fascinovalo nejvíc, Emilio mně důvěřoval, věřil ve schopnost mého srdce mi říct, co je správné a co ne. Nenutil mě nic dělat. Nikdy předtím jsem nepotkal takového kněze, takového kamaráda. Tak jsem začal přemýšlet, o všech těch věcech, co jsem slyšel na SK.

Potom v květnu jsem byl pozván na prázdniny CLU v La Thuile, v Itálii. Po dlouhém váhání jsem se rozhodl, že pojedu, ačkoli jsem byl celkem vystrašený, když jsem myslel na to, že budu mezi několika stovkami "sektářů", Italů - vůbec jsem nemluvil italsky - a neznámých lidí - znal jsem akorát dva lidi... Ale když jsem tam přijel, všechen strach mě přešel, lidi byli super. Od prvního dne jsem se cítil jako doma. Byl jsem na pokoji se třemi Španěly, kteří byli se mnou trpěliví, protože jsem zase měl "pár" otázek. Prázdniny v La Thuile byly pro mě zlomový bod, po dlouhé době jsem začal o Kristu přemýšlet upřímně, protože všichni lidi, co jsem tam poznal, naznačovali, že CL je dobrou cestou k tomu, abych se cítil OK; měli něco, co jsem chtěl mít taky.

V srpnu jsem byl pozván donem Garcíou, dalším knězem z Madridu, na L´Equipe (setkání vedoucích SK z celého světa) v La Thuile. Ale nechtěl jsem tam jít: "co bych dělal mezi bosy z CL z celého světa?!" García mě musel pozvat ještě dvakrát, abych řekl "Ano". Bylo to dobré rozhodnutí. Už během L´Equipe (které bylo na začátku září) jsem věděl, že chci pokračovat s CL v Brně, ale myslel jsem, že je to nemožné. Mluvil jsem o tom s Garcíou a on mě přesvědčil, že je to možné, když řekl: "Nemusíš se bát. Bůh ti pomůže." A Bůh opravdu pomohl... Mluvil jsem s Jurou Barošem a rozhodli jsme se začít SK v Brně, až budeme zpátky doma.

V září jsem se poprvé setkali v Brně: Jura, Vojta, don Andrea a já. A začali jsme dělat SK v Brně. Ačkoli první měsíce byly těžké (občas jsme byli akorát dva, Jura a já) a musel jsem se ptát sám sebe, co jsme dělali špatně a jestli to celé mělo smysl, stále se to zlepšovalo. Pokaždé, když jsme se setkali, jsem se dozvěděl něco nového o Kristu, o mých kamarádech a o sobě.

Teď, v červnu 2007, když se dívám zpátky, můžu říct, že to byla super zkušenost od března 2006, protože jsem znovu poznal Krista. Mám, co jsem vždycky chtěl, ačkoli jsem nevěděl, že to je právě Kristus. A když se dívám na všechny lidi, co se teď účastní SK, tak se cítím šťastný, protože vidím, že život s Kristem mění všechno. Vidím, že CL je dobrou cestou k najití smyslu života. Teď jsem si jistý, že Ježíš Kristus je jediná věc, která může člověka udělat šťastným na 100%.

Čert