Světlo na konci tunelu

Co ve skutečnosti chtějí tisíce protestantů? Pokud se neklade tato otázka, hnutí „Occupy Wall Street“ riskuje, že se stane jen dalším hráčem v boji o moc a propásne tak šanci objevit, co může být odpovědí na tuto otázku.

Uvažoval jsem o konci světa. Přinutilo mě k tomu hnutí Occupy Wall Street (Obsaďte Wall Street – dále jen OWS). Byla vznesena otázka, co tisíce a tisíce protestujících chtějí? V posledním komentáři pro CNN (cf. „Jak bude vypadat vítězství OWS?“) se stratéžka a politická komentátorka Sally Kohnová ptá: „Začnou politici věnovat více pozornosti lidem namísto zisků? Přesvědčí těch 99 % ono 1 %, aby mělo více soucitu? Zrodí protesty novou generaci angažovaných občanů, „květinovou sílu“ pro 21. století? Pokud není ukončení okupací vynuceno úřady, jak zůstanou viditelní v naší snadno zranitelné společnosti? A jak zůstanou protestující vřelí a čistí?“
Když položila tyto otázky organizátorovi „Occupy Wall Street“ Jesse Meyersonovi, ten odpověděl, že otázka ohledně smyslu vítězství OWS je „hloupá otázka“. Není. Neklást takové otázky znamená otevřít se ideologickým a politickým manipulacím pomocí prostředků „redukce touhy“, které určují hranice našemu hledání pravdy.
Dle Kohnové se „Američané stali strašlivě neteční vůči hrozné nerovnosti a nespravedlnosti, a dokonce se zdá, že brání zvláštní práva majitelů jachet, ,tvůrců pracovních míst,´ zatímco přehlíží skutečnost, že miliony spoluobčanů mohou jak pracovat, tak i být chudí. Na jednom plakátu OWS se píše: Světlo na konci tunelu zmizelo: V současné době probíhající veřejná debata o nerovnosti a hrozné cestě nikam, na níž se nachází mnoho těžce pracujících Američanů, naznačuje, že ať už je závěrečná agenda OWS jakákoliv, proces výstavby hnutí – fakt jeho existence - může být zásadní.“
Problém je, že bez jasné vize, co je motorem hnutí, nezůstane hnutím dlouho. Stane se dalším hráčem v boji o moc, nebo se v něm znovu zahnízdí ochromující uspokojení. Nakonec OWS nezmění nic. To nás přivádí k tématu konce světa a druhého příchodu Krista. Křesťanství se zrodilo jako hnutí. Církev může být chápána jako hnutí, které mění způsob, jímž se díváme na zkušenost reality a osvobozuje nás od ideologických a politických manipulací. A co je tím naším motorem? Je to otevřenost našeho srdce nekonečné Lásce, jež vytváří skutečně nové stvoření. Církev může být nahlížena jako „Occupy the Kingdom Movement“ („Hnutí Obsaďte Království“ – dále jen OKM), protože svědčí o Lásce, která ji vytváří. Toto nazýváme nadějí na konec světa.
Kohnová si myslí, že nezáleží, „jak skončí jejich příběh, ale jak dlouho jej (OWS) mohou udržet v chodu, přispívat k růstu veřejného povědomí a vytvářet tlak na změnu.“ „V současnosti,“ prohlásil jeden z organizátorů, „nám jde jen o nemožné požadavky.“ Nemožné požadavky? Členové OKM vědí, že požadavky lidského srdce nejsou nemožné. Konec není vytvořen námi, ale skrze nás, skrze naši svobodnou odpověď Lásce, jež nám byla darována. Pro nás je tím Koncem, Královstvím, Někdo. Konec světa, náš konec světa, je druhý příchod tohoto Někoho k nám. Nejdříve k nám přišel „v ponížení těla,“ jak říká adventní preface, a vrátí se k nám ve své slávě.
Při našem setkání s Ním skrze život církve jsme již „spatřili Jeho slávu“ (prolog Janova evangelia). Teď to záleží na naší svobodě. Svoboda musí být konstitutivní částí našeho posledního určení. Konec světa je tedy také soudem. Naší nadějí je poznání, že náš soudce je také naším Spasitelem.