Tato svíce je znamením naší víry

11. únor je dnem, kdy byla uznána Fraternita a kdy se konala pouť k výročí této události, ale je také dnem, který je věnován Bernadettě, zázrakům a Alexisu Carrelovi. Historie CL je spojena s poutním místem v Lourdech. Ve znamení oddanosti naší Paní.

Proč si don Giussani vybral 11. únor jako den, kdy měla být uznána Fraternita Comunione e liberazione? Co spojovalo zakladatele CL s uctíváním Panny, která se objevovala v Lourdech a kterou si Církev připomíná každý rok v tento den?

Když se 30. ledna 1982 Papežská rada pro laiky rozhodla uznat Fraternitu CL, i díky intervenci Svatého otce, bylo nutné vybrat vhodné datum pro podepsání dekretu. Nejbližším datem byl den, na který připadá památky Naší Paní z Lourd, ale nejednalo se pouze o shodu okolností. Don Giussani často citoval Lourdy a zjevení ve svých přednáškách, které jsem navštěvoval na střední škole Berchet a kterých se tisíce studentů účastnily v aulách milánské Katolické univerzity.

Když mluvil o zázracích, don Giussani často připomínal příběh Alexise Carrela, francouzského doktora, pozitivisty, který se domníval, že během návštěvy Lourd najde potvrzení protikřesťanských hypotéz různých filozofů a vědců své doby. Žádné předsudky nebránily jeho srdci nalézt pravdu, i přestože musel znovu zvážit celý myšlenkový systém, na kterém postavil svůj život a výzkum. Lourdské zázraky otřásly Carrelovým pozitivismem, a proto se stal součástí Giussaniho přednášek a jeho „Cesta do Lourd“ (The voyage to Lourdes) byla zařazena mezi naši četbu poté, co je Giussani doporučil.

Nestala se však jedinou knihou, kterou jsme četli a která by popisovala lourdské události, protože don Giussani nám také doporučil „Bernadettu“ od Franze Werfela, který byl židem a jedním z nejzajímavějších spisovatelů 20. století. Franz Werfel se zastavil v Lourdech, když utíkal do Spojených států před rasistickými zákony Nacistů, a slíbil tam Naší Paní, mladé ženě z jeho lidu, že, pokud se mu podaří dostat do bezpečí, tak napíše knihu o Lourdech.Na stránkách jeho knihy se dozvídáme více o fascinujícím životě Bernadetty Soubirous, který byl naplněn mystickou hloubkou a každodenní zkušenosti. Stejným způsobem byla Giussaniho duše zasažena jiným zázrakem, který se také stal prostřednictvím Naší Paní z Lourd, zázrakem, který se odehrál na Peteru De Rudderovi, vlámském rolníkovi, jehož noha byla vážně poškozena při nehodě osm let před tím, než byl zázračně uzdraven.

Toto jsou některé z důvodů, které vedly k tomu, že bylo vybráno právě datum 11. února. Giussani chtěl, aby se Marie stala středem pozornosti, a proto měla významné místo v jeho pedagogii. Ona je bránou, skrze kterou procházíme na cestě ke Kristu, ona je tou, která nás učí, jak se dívat na Tajemství, které se stalo tělem, a která nás zve k tomu, abychom ho přivítali mezi námi se stejnou jednoduchostí, s jakou je dítě přivítáno doma. Není to náhodou, že písně k Marii byly v životě Hnutí příležitostí k oslavě a zároveň k výchově. Stačí si vzpomenout např. na „Laudario di Cortona“, které don Giussani nabídl pěveckým sborům Hnutí a skrze ně celému světu, na mariánské písně napsané Adrianou Mascagni a Claudiem Chieffem, nebo na „Stabat Mater“, které vždy doprovázelo Křížovou cestu na Velký pátek. Nemůžeme zapomenout na „Angelus“, mariánskou modlitbu par excellence, kterou nás don Giussani naučil modlit se každý den a kterou nesčetněkrát rozebíral, když bez přestání nabízel tajemství Vtělení jako stále nové. Dále si vzpomeňme na „Veni Sancte Spiritus, veni per Mariam“ a „Memorare“.

V posledních letech svého života don Giussani mnohokrát hovořil o Marii, často ve spojitosti s 33. zpěvem Danteho „Ráje“. Všechny tyto texty si vyžadují naše hlubší zamyšlení. Deset let po uznání Fraternity se Giussani rozhodl vykonat pouť celé Fraternity, aby tím vyjádřil svoji vděčnost a také prosbu. Konala se v říjnu 1992 právě v Lourdech. Toto gesto bylo velice jednoduché: přednáška dona Giussaniho ve velké podzemní bazilice Pia X., mše svatá celebrovaná Monsignorem Angelem Scolou (rok předtím jmenovaným biskupem v Grossetu) v novém kostele a tichá pouť do jeskyně, kde Giussani rozžal velkou svíci na znamení víry celého Hnutí.

Lourdy nejsou místem dokonalých, ale nemocných, těch, co potřebují milost, těch, co žádají, aby skrze jejich slabé lidství mohl působit paprsek Kristova božství, pro ně, pro lidi tohota světa, pro jejich bratry. Chtěl bych připomenout pouze jednu myšlenku dona Giussaniho: „Pro to, aby se člověk mohl vydat na pouť ke svému cíli, potřebuje pouze něco velice elementárního: jednoduchost srdce, chudobu duše a ducha. Naše Paní je „typem“ tohoto člověka cestujícího ke svému cíli, tohoto nového protagonisty času.“