Toho dne jsem dostala dar

Stála jsem na rohu ulic Liberty a Broadway. Pamatuji si, že jsem najednou běžela oblakem kouře po ulici k vodě, abych unikla z dosahu hroutících se věží. Ani jsem si neuvědomovala, že se hroutí. Mysleli jsme si, že hřmot, který jsme slyšeli, byly výbuchy bomb. Pálivý kouř a setrvačnost způsobovaly, že lidé naráželi do zdí a poštovních schránek, ale z nějakého důvodu jsem byla schopná běžet a v určité chvíli jsem byla ,,dopravena“ o čtyři bloky dál. Ti z nás, kteří to zažili, dodnes neví, jak mohli uletět za pár vteřin takovou vzdálenost.
Někdo se musel postarat o sbalení osobních věcí našich mimoměstských zaměstnanců ve firemních bytech v centru města – všichni utekli. Nabídla jsem se, že to udělám. Ale třetí den poté jsem se probudila s napuchlýma rukama, krvácelo mi z nosu a další symptomy nasvědčovaly otravě rtutí jako u mnoha jiných lidí. Okamžitě jsme začali s léčbou, abychom vyplavily toxiny. Ale některé mé symptomy přetrvávaly. Po deseti dnech byla určena nejhorší možná diagnóza – scheroderma, která se vyznačuje nadměrnou produkcí kolagenu. Je to smrtelná autoimunitní nemoc, u níž smrt nastává obvykle do deseti let. Způsobuje tvrdnutí kůže a orgánů – především na obličeji a rukách ubývá tkanivo, ale vnitřní poškození je horší. Možná to bylo kvůli léčbě, nebo snad genetické dispozici… Ať už jsou vědecké důvody jakékoliv, vím, že Bůh to z nějakého důvodu dopustil. Toto vědomí ve mně vzklíčilo ve chvíli, kdy jsem uslyšela svou diagnózu. Tím důvodem byla cesta, po níž jsem kráčela nějaké tři roky před katastrofou. V roce 1998 jsem Ho prosila, aby se zřetelněji ukázal v mém životě, a od toho dne mě připravoval na můj kříž. Pokračovala jsem s velkou nadějí a příslibem, který byl od Jiného dán. Má matka, která po léta bojovala s rakovinou, si po dlouhý čas zoufala, ale teď už to přijímá. Byla tak zvyklá radovat se ze všech mých úspěchů a energie! Jí i všem ostatním říkám, že pokud jsem ve vztahu s Bohem, On tě nikdy za žádných okolností nenechá v úzkých. Proč být naštvaná nebo vystrašená, když můžeš mluvit s Bohem, modlit se za to a On vždy odpovídá! Teď mám nový dar ,,vidění“. Bylo to zajímavých deset let, cítím se více sama sebou. Vždycky, když jsem během té doby šla k doktorovi, bylo to něco nového – postupná ztráta nehtů a vnímání tvrdnutí levé plíce. Ale nepřemýšlím o tom. Dokonce jsem si ani neuvědomovala, jak jsem se fyzicky změnila, dokud jsem v roce 2006 neuviděla svůj obraz. Řekla jsem jen: ,,Wow, já jsem zdeformovaná!“
Bůh mě obdaroval největšími úspěchy po dvacítce. S diplomem z hudební kompozice, choreografie a kinesiologie jsem působila jako asistentka hlavního skladatele v Carnegie Hall.
Tančila jsem s profesionálními choreografy na koncertech v Kennedyho centru ve Washingtonu, DC, v Joyce Theater a na dalších místech v New York City. Navrhovala jsem design módních doplňků pro ženy pro soukromou značku. Pak jsem pracovala v oblasti licencování filmových postav, mimo jiné i pro Lucas Films a jeho Hvězdné války. Jako vedlejší podnikatelskou činnost jsem provozovala masážní terapii, měla jsem báječného přítele, úžasnou rodinu a přátele… Můj život byl však i přes své úspěchy chaotický. Má matka se v bolestech druhého zápasu s rakovinou přestěhovala ke mně i s mým bratrem, takže jsme se o ni mohli starat. Měla jsem velkou touhu po smyslu a byla jsem připravená na jakoukoli změnu. Proto jsem na doporučení jednoho přítele šla v roce 2000 na pracovní pohovor v Royalblue financial corp. (v současnosti Fidessa). Byla jsem přijata ani ne tak kvůli svému životopisu, ale, což je dost zvláštní, díky tomu, že jsem byla na národním amatérském golfovém turnaji, a můj potenciální šéf miloval golf. Pomyslela jsem si: ,,Snad tu působí Prozřetelnost!“ Jako facility manager jsem dělala všechno od skotačení kolem obchodníka s nemovitostmi, jednání s právníky, až po pronajímání kancelářských prostor. Pak jsem se věnovala navrhování, zařizování a udržování kanceláří a datových ústředen. Dva měsíce před nástupem do práce jsem zjistila, že 50 stop (cca 15 m – pozn. překl.) od mé kanceláře je kaple Panny Marie Růžencové, svatyně Matky Setonové. Ta se stala mým druhým domovem. To byla odpověď na mé modlitby, která pak zněla: ,,Pane, chci být zcela zaměřena na Tebe.“ Kvůli své práci jsem byla 11. září v centru města. A právě to způsobilo mou nemoc, která Jej postavila přímo do středu mého života tak, jak jsem žádala. Vědění, že teď na Něm budu muset záviset, bylo téměř vysvobozením. Bůh mi musel odejmout každý z mých darů a nadání jeden po druhém, abych viděla, co je skutečným Darem. Můj život už není o tom, koho znám, o všech mých známostech nebo co můžu dělat – protože už nemohu dělat to, co jsem byla fyzicky schopná dělat. Nyní je můj život jen On, na němž zcela závisím. Stále pracuji ve financích a navrhuji kancelářské prostory. Nemohu však už hrát hudbu, ale ještě mám svůj hlas a s pomocí mých přátel skládám hudbu. Musím dát všechno všem, protože jsem tak závislá. Ale kdybych už nebyla bývala ve vztahu závislosti na Kristu, přijímání tolikeré pomoci by bylo nesnesitelné. Namísto toho jsou mí přátelé znamením Krista. Dokonce mám fenomenálního doktora a přítele, Franze, z Memores Domini. Nejednou mě zachránil fyzicky, ale pomohl mi i emocionálně a duchovně.
Zažívám mnoho bolesti a prožití dne je skutečnou zkouškou, ale nemohu dostatečně zdůraznit, že Bůh je zde každou minutu. Jak bych to všechno nemohla přijímat jako dar?!