Trpělivostí spasíte svou duši

Kázání Andrey Barbera v pondělí 17. listopadu 2008, Praha


Evangelium, které jsme dnes slyšeli, končí výzvou k trpělivosti: „Trpělivostí spasíte svou duši“ říká Ježíš v dnešním evangeliu. Ptejme se sami sebe: Proč je pro Ježíše tak důležitá trpělivost? Proč přímo říká, že trpělivostí spasíme svou duši?

Pro dnešního člověka se slovo trpělivost stalo neznámým slovem. Dnešní člověk ztratil pojetí o čase. Vše musí jít rychle. Všechno a hned. Rychlost se dnes stala synonymem pravdy. Je pravdivé pouze to, co mi přinese okamžité potěšení. Čekání se pro nás dnes stalo synonymem ztráty času, synonymem zbytečnosti. Už nemáme chuť čekat, dát věcem čas, aby dozrály. Naše společnost nám v tom nepomáhá. Ježíš žil v konkrétním světě, který se lišil od našeho světa, ale měl stejné problémy jako my. Ježíš k vysvětlení života vždy používal konkrétní slova, která mohli pochopit i obyčejní, prostí lidé, protože poukazovala na jejich konkrétní život. Pro zemědělce, který obdělává pole, mělo například slovo trpělivost co dočinění s jejich vlastní prací. Zemědělec ví, že musí počkat, aby jeho pole přineslo plody, musí umět čekat. Čekat neznamená nepracovat. Dřív než půda přinese plody, je spousta prací, které musí zemědělec udělat, aniž by viděl výsledek své práce. Tak se naučí trpělivosti umět čekat, naučí se důvěře, že jeho úkolem je rozsévat, ale ten, kdo dává vzrůst, je někdo Jiný. Naučit se této důvěře, této trpělivosti je rozhodující také v životě, protože i náš život se stane velikým pouze v čase (po čase). Pán vložil zrno do našeho pole, vložil zrno do našeho života, a toto zrno je touha po štěstí, kterou má každý v srdci. Naším úkolem je pečovat o toto zrno, pomoct tomuto semínku, aby vyrostlo. Tak začneme chápat smysl Ježíšových slov. Pouze trpělivost nám dovolí, abychom v životě rostli, protože trpělivost dává vyhrát nad strachem, který vždy zachvátí člověka, který chce v životě dělat všechno sám, který si myslí, že vše závisí na něm samém. Život dnešních lidí je tak prázdný právě proto, že nedají ničemu čas, aby to dozrálo. Na minimální obtíž člověk odpoví tak, že uteče. Namáhám se v práci? Kde je problém? Stačí změnit zaměstnání. Mám to těžké se svou manželkou? Kde je problém? Stačí vyměnit manželku. Mám to těžké s kamarády? Kde je problém? Změním kamarády atd. Toto všechno pochází přímo z nedostatku trpělivosti. Všechno pak zůstane nedovršené, protože utečeme vždy dřív, než jdeme do hloubky skutečnosti.

Ježíš nám říká, že bez trpělivosti ztratíme náš život právě proto, že bez chuti jít až do hloubky skutečnosti, přestože je to namáhavé, zůstane vše nedokončené, nedokonalé, vše zůstane jen napůl. Trpělivost je důležitá právě proto, že nám dovolí vždy znovuzačít v životě, dovolí nám kráčet, i když je cesta namáhavá, protože víme, že Ježíš nás během cesty neopustí, že nám postaví po boku přátele, kteří nás na cestě podepřou, kteří nám připomenou to, co je v životě důležité, i když to nechceme slyšet. Trpělivost je velká ctnost, která nás nechává dojít do cíle, aniž bychom pohrdali námahou cesty.