Výzva za pronásledované křesťany

„Nakonec myšlenka na křesťany, kteří se v různých částech světa nachází v obtížích s otevřeným vyznáváním vlastní víry a s uznáním práva důstojně ji prožívat. Jsou to naši bratři a sestry, odvážní svědci – ještě početnější než mučedníci prvních staletí, kteří snáší s apoštolskou vytrvalostí různé aktuální formy pronásledování. Nemálo jich i riskuje život, aby zachovali věrnost Kristovu evangeliu. Toužím vás ujistit, že jsem osobám, rodinám a komunitám, které trpí násilím a netolerancí, nablízku v modlitbě a opakuji jim Ježíšova utěšující slova: Vzchopte se, já jsem přemohl svět (J 16,33).“

Z poselství papeže Františka k Světovému misijnímu dni 2013

Je bolestné konstatovat, jak je ještě dnes na mnoha místech ve světě nemožné svobodně vyznat a vyjádřit vlastní náboženství, aniž by člověk neriskoval osobní svobodu a samotný život. V tomto dramatickém kontextu jsou to převážně křesťané, kteří trpí z důvodu víry. Každý rok je ve světě zabito více než 100 000 křesťanů a mnozí další jsou nuceni podstoupit různé formy násilí: znásilnění, mučení, únosy, ničení posvátných míst, ovšem existují také tišší a sofistikovanější formy předsudků a opozice vůči věřícím a jejich náboženským symbolům.

Křesťanům je vyhrožováno, jsou fyzicky napadáni a zabíjeni v mnoha zemích. Křesťané jsou také předmětem diskriminace nejrůznějšími způsoby i v těch zemích, kde je volné pole působnosti a kde se prosazuje jako převládající kultura nihilismus neschopný přijmout toho, kdo se chce v klimatu autentického pluralismu odkazovat k nějakému ideálu, náboženství, víře.

Jedná se o dramatickou realitu, která je stále více umlčována, skrývána a vědomě cenzurována ve svém reálném měřítku, ne snad jen v některých případech extrémního násilí, o kterých není možné mlčet, která však nemůže být ignorována, neboť nejenže uráží lidskou důstojnost, ale představuje též hrozbu pro jistotu a mír a zabraňuje realizaci autentického celistvého vývoje člověka.

Evangelijní zvěst je sama o sobě protestem proti jakémukoliv konformismu, neredukovatelná na žádnou moc. Existence křesťanů je tudíž sama o sobě protijedem na neústupnost moci. Občanská instituce, která respektuje svobodu takové reality, je tedy ze stejného důvodu tolerantní ke všem ostatním autentickým lidským uskupením. Uznání i veřejné role víry a přispění, které víra může přinášet na cestu lidí, je tedy zárukou svobody pro všechny, nejen pro křesťany. Proto hájit právo na existenci křesťanů znamená hájit svobodný život kohokoliv.
Schopnost setkat se s druhým jako člověkem, vážit si a uznat ve víře a v myšlení druhého upřímný pokus odpovědět na otázku smyslu, každému vlastní, je základním aspektem křesťanské přítomnosti v historii.

Meeting Rimini se snažil přispět k přátelství mezi národy, a 34 let jeho historie je toho dokumentem stejně tak neočekávaným, jakožto vytouženým, které je vlastní touze srdce – touze po pravdě, kráse, spravedlnosti, po štěstí –, tím, že činil svými přáteli muže a ženy odlišné víry, kultury, etnického či ideologického přináležení, a stal se tak pramenem autentického respektu, a tedy míru.

Proto právě z Meetingu Rimini 2013, který zachytil křik pepeže Františka, vznášíme tuto výzvu, kterou zveme podepsat všechny lidi dobré vůle:


Žádáme národní instituce a mezinárodní organizace, dle mezinárodního práva, aby využili všech prostředků k obraně, ochraně a garantování existence křesťanů kdekoliv ve světě.

Žádáme pro křesťany uznání základního práva na hledání pravdy a svědectví o ní a o zabránění omezování jejich svobody na vyjadřování a sdružování.


Podepište zde: www.meetingrimini.org