Veni Sancte spiritus...

Tváří v tvář skutečnosti svatého Ducha bude stále něco chybět, dokud nás naše vědomí Jeho fyzické přítomnosti nepřiměje k uchopení tohoto konkrétního a zásadního činitele v našich každodenních životech. Ne duch (ghost)*, ale přítomnost, jež posiluje lidský život.

Před několika málo lety jsem byl v El Pasu v Texasu a přednášel jsem o Duchu svatém ve vzdělávacím programu pro kněze. Prohlížel jsem si své poznámky pro přednášku a cítil jsem, že něco chybí. Mé poznámky byly jen snůškou abstraktních konceptů. Samozřejmě jsem jako akademik a teolog miloval všechny tyhle řeči, ale jak by to mohlo pomoci těmto kněžím, dennodenně se zabývajícím velmi konkrétními problémy a tématy v takové pastoračně náročné oblasti? Zdálo se, že jsem dokázal učinit Ducha svatého nudným! Jak bych mohl prezentovat Ducha svatého jako konkrétního, zásadního činitele v každodenním životě těchto kněží a lidí, jimž sloužili?
Přemýšlel jsem o tom během snídaně několik hodin před přednáškou a rozhodl jsem se zeptat paní, která připravovala a podávala snídani, co si myslí o Duchu svatém. Byla to Mexičanka, jež žila za hranicí v Juarezu a jezdila tam a zpět každý den za prací do domu, v němž jsem byl ubytován. Otázal jsem se jí, zda je katolička, a ona mi řekla, že její víra v Pannu Marii je zdrojem její síly tváří v tvář mnoha těžkostem svého života. Tak jsem se jí zeptal, zda také prosí o posilu Ducha svatého, a ona odvětila: „Ano, prosím, ale je to pro mne těžké, protože o Něm mnoho nevím, a vše, co vím, je, že On přišel v podobě holubice. Je pro mne těžké modlit se k ptákovi! Je snažší modlit se k Marii a Ježíši, protože mají lidskou tvář a mohu si je představit, cítit jejich blízkost a mluvit s nimi.“
Uvažoval jsem: „Tady to máš, to je ten problém: je těžké mluvit s ptákem.“ Potřebovala „lidskou tvář“, kterou by mohla vztáhnout k Duchu svatému, aby byla schopná s Ním mluvit. (Díky Bohu, že mluvila španělsky, pomyslel jsem si, protože ve španělštině byl Duch svatý (the Holy Spirit) vždy spirit, a ne ghost (duch) jako v tradiční angličtině!! Představit si ptáka je přinejmenším snadnější než ducha!)
Zkrátka, pojem Duch (Spirit) je právě příliš duchovní (spiritual) pro ty, kteří zakouší výzvy velmi osobně. V křesťanství původně slovo „duchovní“ (spiritual) neodkazovalo jen na nemateriální rozměr lidského bytí. Označovalo všechny dimenze lidského života jako ty, jež jsou posilované Duchem svatým. Vzkříšené tělo by tedy nemohlo být nazýváno „duchovním tělem“ dokonce, i kdyby odkazovalo na skutečné tělo, počínaje tělem Vzkříšeného Krista, který se mohl objevit a zmizet, ale jenž naléhal na své ohromené učedníky, že On není duch (ghost), což dokázal svými ranami a tím, že s nimi jedl. A v eucharistii žádáme o to stát se jedním tělem, jedním duchem (spirit) v Kristu. „Obětování odkazuje na konsekrované víno jako na náš duchovní (spiritual) nápoj.“ Svatý Pavel, který trval na realitě Vzkříšeného Krista, bez obalu říká, že ,,Duch (Spirit) je tím Pánem. (srov. 2 Kor 3,17 dle ČEP – pozn. překl.)“
Ovšem, mohlo by se říci, že Duch svatý nemůže být představován v obrazech holubice či ohnivého jazyka právě proto, že to je Duch (Spirit), který umožňuje fyzickému tělu Krista být vzkříšeným tělem věčného Syna božího, tak jako to byl Duch svatý, jenž umožňuje vtělení v lůně blahoslavené Pany. Tak vidíme svatého Ducha (a věčného Otce), když nám naše víra umožňuje rozpoznat přítomnost vzkříšeného Krista, a vítáme Pannu Marii jako naši matku, matku církve, těla Kristova, a prosíme s upřímnou vroucností: „Přijď Duchu svatý, přijď skrze Marii.“
Má mexická přítelkyně v El Pasu byla velmi nadšená, když to všechno poslouchala… a kněží byli uchráněni od nudné akademické přednášky.


* pozn. překl.: v angličtině mají slova "spirit" a "ghost" stejný význam "duch".