Zápis ze setkání sboru 2013

Kurzívou komentáře M. Basileho:

Marco: můžeme žít instinktivně, dělat sbor, protože se nám to líbí. Stejným způsobem často žijeme vztahy, práci, život. Takže můžeme být ve sboru roztržití, znudění nebo nemít chuť. Vážné je, když neočekáváme nic. Tímto způsobem přicházíme o to nejlepší. Neočekávat nic, žít instinktivně znamená pošlapat, zapomenout vlastní touhu po štěstí, znamená to již být ciničtí. Proto je důležité překonat instinkt, hodnotit to, co žijeme.

Jirka: mám různé zkušenosti sboru. Charakteristika tohoto sboru je fakt, že myslíme na to, co zpíváme. Sbor ovlivňuje i můj život, pro mě byl dveřmi do hnutí. Přidám jednu technickou poznámku: před triduem je lepší být již připravení a nedělat příliš dlouhé zkoušky ten stejný den, protože ztrácíme soustředěnost a hlas. (hodně souhlasím, tento rok mi připadalo, že jsme nebyli připravení a že jsme museli zkoušet, ale chtěl bych se vyhnout těmto zkouškám)

Milča: Síla sboru zpočívá ve skupině. Skoro nikdo sám nemá krásný hlas, ale dohromady z toho je krásná harmonie. (toto je velký objev, v jednotě i já nacházím opravdovou hodnotu. Skrze sbor vidíme příklady toho, co čteme na škole komunity, co se týče hodnoty mého já, společnosti)

Eva: i když je to namáhavé, je to krásné čekat na další hlasy. Učíme se trpělivosti a naslouchání. Učíme se, že každý má svůj čas, někdo dokáže číst noty, někdo musí hodněkrát opakovat stejnou melodii. Během tridua mi texty pomáhají, abych myšlenkami neutíkala, abych chápala proč jsou Velikonoce. Sbor mi pomáhá pochopit, že člověk musí následovat, aby se neztratil.

Petra: učím se naslouchat druhým, být vnímavější. Během tridua bych měla pokušení chtít žít gesto v klidu, vychutnat si lépe všechno, ale sbor je služba, je nutná oběť pro druhé, je zapotřebí nabídnout něco ze sebe.

Lucie Ch.: hned je vidět (!)rozdíl, když si jsme vědomí toho, že zpíváme pro Krista nebo když jsme roztržití a i druzí to vnímají.

Maruška: ve sboru se učím trpělivosti respektovat rychlost druhých a to pro mě platí i ve škole, kde často musím hodněkrát opakovat to samé. Začala jsem se sborem, protože mě to baví, ale ve středu před triduem jsem se rozhodla, že zůstanu v Brně a pouze diskuze v bytě mi dala pochopit, že mimo moje potěšení se sborem je tady také zodpovědnost vůči druhým. (Napadá mě jedna otázka: stačí ti zodpovědnost k druhým? I toto může nestačit, protože povinnost není dostatečná. Důležitá otázka je vždy: "po čem opravdu toužíme?" Kde vidím cestu ke štěstí? Jinak přijdeme o to nejlepší. Pro tebe je i sbor jedna z příležitostí, aby jsi přešla z instinktivního života, který riskuje, že bude málo hluboký, k opravdovějšímu, intenzivnějšímu, krásnějšímu životu.)

Anna: pro mě je sbor důležitý. Můj život je plný schůzek, díky sboru jsem se naučila respektovat ostatní, přicházet včas. Dny jsou často namáhavé a i sbor by mohl být občas obtížný, ale ve skutečnosti něco tak krásného mi dovolí začít znovu a dovolí také těm, kdo nás poslouchají začít znovu. Zasáhla mě i jednota, kterou jsme žili na duchovních cvičeních s dalšími komunitami. Navíc bylo vidět, že pouze my jsme byli vždy dochvilní a to ne díky naší bravuře, ale díky výchově.

Nela: na začátku mě bavilo hlavně zpívat a nemyslela jsem moc na texty, teď je to jiné, myslím na to, proč zpívám, co zpívám, i když vidím, že občas stejně nejsem přítomná. Učím se také poslouchat druhého.

Čert: I já nejsem v 90% pozorný a je to pro mě namáhavé. Tato námahá je pro mě cenná, protože si mohu jednodušeji klást otázky. Ohromuje mě, že druzí jsou námi zasáhnuti skrze naše omezení. Když se vracím domů, často poslouchám hudbu a jsou to písně, které říkají hlouposti. Mám ještě v hlavě to, co jsme zpívali a vypínám rádio, abych nic nepromarnil. Takže se učím tichu, učím se vychutnat si věci, střežit je. Mimo jiné mohu také poslouchat sbory, které zpívají perfektně, jsou moc šikovní, ale nedojmou, protože nestačí dokonalost. (Námaha je cenná, protože nás nutí se ptát proč. Ale řekl bych, že i nenámaha je cenná. Když se nám něco líbí, jak to můžeme žít, aniž bychom se ptali: proč mě to zajímá? Co zůstane? Co je důležité? Takže námaha i ne-námaha mohou být pomocí, abychom šli více do hloubky našich zkušeností.)

Milča: Oslovuje mě, že se tady ve sboru učíme překonávat stud vlastních omezení.

Marco A: jsem překvapený krásou okamžiku. V triduu byl sbor modlitbou, protože píseň se nerodila ze mě, ale byl to dialog. Podmínka k tomu, abychom mohli žít zpěv jako modlitbu je být připravení, protože jsme roztržití.

Lenka: vždycky jsem hodně zpívala a v různých sborech, baví mě zpívat. Tady se mi zdá důležitý způsob, jak zpíváme. V ostatních sborech to důležité byla technika, dokonalost not, nádechů, rytmu. Až na konci se mluví o obsahu písně. Tady je to ale na začátku. A funguje to! Jsme vychovávaní k tomu, abychom poslouchali druhého, abychom se nesoustředili příliš na techniku a stejně jsou vidět výsledky, zpíváme dobře. (Pro nás jsou věci, které mají prioritu. Priorita je vědět, proč zpíváme a co zpíváme a vědět toto nám umožňuje jednotu a krásu jinak nemožnou. Když má člověk jasný základ, cíl, pak každý detail najde své místo.)

Lucie V: co ještě mohu dodat? ...často je pro mě důležité zpívat perfektně, ale naučila jsem se, že je důležitější být nástrojem někoho, kdo mluví zkrze mě.

Bára: se sborem prohlubuji i můj vztah s CL. Jsem v malém sboru, takže můj hlas je důležitý, jsou slyšet i chyby! Nemohu se skrývat, mohu se učit.

Marco B: Bylo řečeno spoustu důležitých věcí. Teď bych chtěl ukázat krok dál. Tento rok, jak víte, pracuji, takže je velký rozdíl mezi loňským rokem. Loni jsem se mohl celý den připravovat na sbor, meditovat nad slovy, zkoušet hlasy. Tento rok už nemám stejný čas, někdy nepřicházím moc připravený, často jsem unavený, takže také víc nervózní a roztržitý. Zjišťuji, že jsem víc neadekvátní, objevuji svá omezení ve vedení sboru. Proto potřebuji vaší podporu, vaše ticho, vaší pozornost, ale také vaše reference. Jestli je někdo ohromený tím, co zpíváme, ať to řekne. Jestli se nevrátím k textu písní, tak to můžete udělat vy. Fakt, že mám méně volného času, mě nutí učit se pokoře, pokoře požádat vás o pomoc, požádat o podporu. A zároveň to vyžaduje také větší zodpovědnost od vás, pozornost k volbě písní, ke způsobu, jakým se zpívají. Toto není sbor Marca Basile, ale je to sbor Marca Basile, stejně jako je to sbor Jirky, Anny, Lucie, Jany... Carron stále opakoval, že je doba člověka, doba osobní zodpovědnosti. Učme se sbor vnímat jako něco našeho.