Přítomnost, kterou nemůžete redukovat. K rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva k užívání křížů ve školách.

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva proti užívání křížů ve třídách vyvolalo protesty po celé Itálii: téměř všichni Italové, 84% podle průzkumu provedeného italským deníkem Corriere della Sera, jsou pobouřeni tímto rozhodnutím.

„Za koho mě lidé pokládají?“ Opět se z minulosti vynořuje otázka, kterou položil Kristus apoštolům a která nás provokuje. Ten Kristus na kříži není pozůstatkem lidové zbožnosti, který maximálně vyvolá dojemnou vzpomínku. Ani není obecným symbolem společenské a kulturní tradice.
Kristus je živý člověk, ten, kdo přinesl nový pohled a novou zkušenost, ten, kdo má co dělat se vším, s prací a studiem, city a tužbami, životem a smrtí: zkušenost naplněného lidství. Kříže mohou být odstraněny, ale nikdy nemůžete odstranit z reality živého člověka, ledaže byste ho zabili, což udělali, a nyní je živější než předtím!

Ti, kteří chtějí odstraňovat kříže, žijí v iluzi, pokud si myslí, že můžou přispět k vymazání křesťanství jako zkušenosti a schopnosti soudit věci z veřejného života. Dokonce i když mají moc zakázat kříže, nemají moc odstranit živé křesťanství z reality.
Ale stále tu zůstává jedna nepohodlná pravda: my křesťané máme možnost nebýt sami sebou a tím pádem i zapomenout, co křesťanství je. V tom případě by obrana kříže byla ztracenou bitvou, protože ten Člověk by už dávno ztratil smysl pro náš život.

Rozhodnutí vydané Soudem je výzvou pro naši víru. Po projevení našeho nesouhlasu se nemůžeme jen tak vrátit ke svým každodenním starostem a vyhýbat se základní otázce, kříž nekříž: kde je dnes událost Krista? Nebo jinak, když použijeme slova spisovatele Dostojevského: „Může vzdělaný člověk, Evropan dneška, věřit, opravdu věřit v božství Syna Božího, Ježíše Krista?“

Listopad 2009
Comunione e Liberazione