Protagonisté naší vlastní historie

Nadcházející volby poukázaly na krutou pravdu: v zemi neomezených možností stojí na jedné straně ti, co jsou vybaveni a prospívají, a na straně druhé je mnoho dalších, kteří bojují o přežití. Naše země byla založena na předpokladech, že tvrdá práce a osobní iniciativa zaručují život, svobodu a hledání štěstí. Dnes to vypadá, že tento slib nám uniká.

Příjem zemědělců, obchodníků a odborníků třetího sektoru není dostačující k zachování důstojného života. Starší lidé, po letech tvrdé práce, si nemohou dovolit zaplatit poplatky za recept v lékárnách. Rodiny, ve kterých oba rodiče pracují na plný úvazek, musí zvládat ničivý dluh, aby mohly poslat své děti na vysokou školu. Země, která byla postavena na snaze imigrantů, se bojí a opovrhuje svou nejaktuálnější vlnou přistěhovalců. Příliš hodně mladých lidí se nachází ve vězení místo ve škole a většinou kvůli nenásilnému zločinu.

Mnozí hodnotí aktuální situaci jako krizi vládnoucí politické třídy, přesto je tento problém mnohem hlubší.

Žijeme v době, kdy Američané již nejsou zvyklí vykonávat aktivní roli v občanském životě. Zatímco v roce 1975 více než 60% amerických občanů četlo noviny a zúčastňovalo se občanských setkání, v roce 2005 se tento podíl snížil na polovinu. Naše politická akce se snížila jen k tomu vyjadřovat názor na Facebooku nebo aktivnějším způsobem, volit. Vypadá to, že se ztratila hluboce zakořeněná touha být aktivním účastníkem, protagonistou politického procesu, která historicky odlišovala americkou demokracii. Apatie, která charakterizuje naši dobu, nemá kořeny v politickém procesu a ani se neomezuje na svět politiky. Má úplně jiný kořen, jedná se o krizi osoby. Vypadá to, že nám stačí se jen dívat a komentovat, uzavíráme se mezi naše jistoty a necháváme, aby historie sama psala svůj příběh.

Nicméně když takto jednáme, popíráme hluboce lidskou touhu být zodpovědnými účinkujícími, být součástí něčeho velkého, a touhu zaplést se se sociální realitou: přesně tyto touhy jsou v centru každého demokratického procesu. Politika je vyjádřením této naléhavé potřeby odpovědět na lokální, státní a globální výzvy a potřeby tvořit takové podmínky, aby lidé žili svobodně a důstojně. Z tohoto důvodu by se politická angažovanost neměla limitovat jen na účast ve volbách. Jak řekl Alexis de Tocqueville, „omezovat uplatňování své osobní svobody na hlasování ve volbách jako na jediný prostředek politické angažovanosti pomalu způsobí ztrátu dovednosti přemýšlení, cítění a jednání,“ a tím se poškozuje náš osobní rozvoj. Zapojení se do sociálního a politického života formou sousedských sdružení, spolků zaměřených na školní reformu, účastí na jednáních radnice, nebo zastupitelstva, kulturních středisek anebo dobročinných náboženských organizací představuje výjimečné příležitosti, ne nějaké hobby pro občansky angažované.

Sami nemůžeme udržet při životě tuto touhu být zodpovědnými protagonisty. Potřebujeme místa, která nás postaví před to, kým doopravdy jsme a co si přejeme, která nás naplní nadějí. V naší zemi náboženské instituce hrají zásadní roli, jelikož jim byla svěřena výchova svědomí lidí a jejich veřejných zodpovědností.

Jak nám papež František připomněl ve svém projevu před Kongresem, „Výzvy, kterým dnes čelíme, vyžadují renovaci ducha spolupráce, který přinesl tolik dobra v historii Spojených států amerických. Složitost, vážnost a naléhavost těchto výzev žádají, abychom sdíleli naše zdroje a naše nadání a abychom se rozhodli navzájem se podpořit s respektem k našim rozdílům a našemu přesvědčení spolu-vědomí“. Kooperace a veřejná zodpovědnost od nás nevyžadují, abychom se vzdali toho, co je nám drahé. Dialog, náš hlavní nástroj pro interakci s druhými, vyžaduje, abych já nabídl druhému, pro co žiji, a zároveň abych se zájmem a láskou poslouchal, jak druhý hledá pravdu. Cílem odstranit mentalitu „souhlasí, nesouhlasí“ se snažíme podporovat kulturu setkání, ve které existuje seriózní dialog o tom, co je smysluplnější pro náš život. Díky těmto interakcím se nevyhnutelně vynoří hluboké spojující charakteristiky a také hluboké rozdíly. Nicméně bez odvahy podívat se na obojí, nejsme schopni říct nebo budovat něco důležitého.

Jsme voláni, abychom byli protagonisté naší historie, abychom si svědčili o tom, co nám je drahé, a abychom se podporovali v hledání pravdy. Toto je to, co potřebuje svobodná a demokratická země. Jinak se staneme kořistí tyrana, která nejsilněji křičí v sále. Toto je duch amerických lidí, který se snažíme znovu objevit a rozvinout. V listopadu budeme volit kandidáta, který nejvíce odpovídá našim touhám, ale volbami to nekončí. Je zde ještě hodně práce.

Comunione e Liberazione USA