Neustále obnovujte objevení Vašeho charismatu

1) Jsem rád přítomen závěru střetnutí naplněného modlitbami, meditacemi a duchovní obnovou, jenž umožnilo setkání kněží, kteří jsou přímo součástí, popřípadě poblíž, zkušenosti Comunione e Liberazione. Nespočetněkrát, obzvláště pak během cest po Itálii, ale i jiných zemí světa, jsem mohl vnímat velký a přislibující rozkvět církevních společenství. Vnímám je jako naději pro církev a lidský druh.
Církev, která se zrodila z pašijí, zmrtvýchvstání Krista a seslání Ducha svatého a která se šířila světem skrze historii až do okamžiku vyvolení apoštolů a jejich nástupců, byla obohacována v průběhu století novými dary, které ovšem v různých epochách církvi neumožňovaly novými způsoby utišit žízeň po pravdě, kráse a spravedlnosti, kterou Kristus probouzel v srdcích mužů a žen. Žízeň, jejíž jedinou útěchou je samotný Kristus.
S velkou nezbytností se musí církev neustále obnovovat, reformovat, aby ještě autentičtějším způsobem objevovala nepřebernou plodnost své vlastní podstaty! Častokrát jsou samotní papežové a biskupové oporou této charismatické energie reformy. Jindy si Duch svatý přeje, aby kněží a laici byli iniciátory a tvůrci činnosti církevního znovuzrození, které je podporované vzrůstajícími počty komunit, institucí, asociací, hnutí a životem členů v jedné církvi a službou jedinému Pánu.

2) V církevních hnutích společně s laiky, to jsou právě kněží, kteří v oddaném spojení s místními církvemi do života společenství přináší zralý úsudek a prostřednictvím slavení svátostí dary jejich duchovenstva. A právě z tohoto důvodu si vás kněze přeji oslovit, abych vám pomohl lépe pochopit a žít vaše členství v Církvi v kontextu s vaší věrností ke Comunione e Liberacione. To, co jsem zmínil o životě Církve, je pravdou pro každého věřícího a obzvláště pak pro každého kněze. Růst církevního těla jako instituce, její přesvědčivá síla a závazná energie, má své kořeny v dynamičnosti posvátné milosti. Nicméně Církev nachází svou vyjadřovací formu, svou jednací metodu, svůj konkrétní vliv v minulosti prostřednictvím charismat, jenž charakterizují její osobní temperament a historii.
Právě jako naše objektivní milost, setkání se s Kristem skrze tváře, slova, okolnosti a srdečnost konkrétních lidí, Kristus komunikuje s lidmi skrze realitu našeho kněžství za předpokladu naší totální osobnosti a vnímavosti. Takto se každý kněz plně žijící milost svátosti stává schopným poskytnout povzbuzení svému lidu a těm, kteří jsou mu svěřeni: „Ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem“(I Pt 5,3)

3) V okamžiku, kdy je hnutí uznáno Církví, stává se privilegovaným nástrojem pro osobní a nové přilnutí k tajemství Krista.
Nikdy nedovol parazitu zvyku, rutiny a staré doby přebývat ve vašem společenství! Nadále obnovuj stálé objevování charismatu, jenž tě upoutalo a bude tě z vyšší moci vést k tomu, aby ses stal služebníkem té jediné moci, kterou je sám Kristus Pán!
Více než jedenkrát v dokumentech Druhého vatikánského koncilu, jehož 20. výročí si budeme za krátkou dobu připomínat u příležitosti mimořádného církevního sjezdu, je zmíněna nutnost povzbuzování kněžských spolků a povzbuzování jejich apoštolské práce: „Sdružení kněží jsou nejen vysoce vážená a podporovaná, neboť svými řádně schválenými pravidly a bratrskou pomocí napomáhají rozpoznat duchovní autoritu společenství kněžské svatosti, ale také za svou ochotu sloužit.“
Charisma Ducha svatého předurčuje každého jedince k jeho úkolu v Církvi a vytvoření společenství je právě takovým úkolem. Naplnit ho je důkazem poslušnosti k Duchu svatému. Hnutí jsou přínosem pro Církev díky své schopnosti znovu oživovat její existenciální a historickou autentičnost.
A právě v hnutí musí kněz najít světlo a teplo, které ho učiní schopným důvěřovat biskupovi a jeho povinnostem vůči církevní instituci a její disciplíně. Jen tak budou víra, nadšení a důvěra kněze ještě více plodná.

4) V závěru tohoto setkání bych vás rád vyzval, abyste byli vykonavatelé darů, které jsou vám v kněžství dány.
Především být člověkem milosti a společenství, svým otevřeným srdce zprostředkovávat světu Krista skrze svátosti eucharistie a pokání. Vědomi si největších potřeb člověka v každém věku se nešetřete v tomto úkolu a učiňte celebrování svátostí školou vašich životů. V osobní a společné modlitbě předkládejte Bohu potřeby těch, kteří vám věří a žádejte o pomoc pro vaše hnutí. Buďte učiteli křesťanské kultury, nového pojetí skutečnosti, že Kristus přišel na zem a podporujte snažení vašich bratrů a sester vyjádřit tuto kulturu ještě více v každodenní odpovědnosti.
S horlivostí se zapojte do plnění úkolu překonávat oddělenost mezi evangeliem a kulturou, k čemuž jsem také vyzval celou italskou církev u příležitosti konference v Loretu. Vnímejte potřebu nové evangelizace, buďte prvními svědky této misijní činnosti, ve které podporuji vaše hnutí! Ať jste naplnění sílou Krista Pána, který “ za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal,“(2 Kor 5,15).
Ať vás provází ochrana Nejsvětější Panny Marie, do jejíž rukou vložte důvěru a vaše prosby.
S těmito přáními uděluji požehnání vám a všem, kteří jsou ve vašem pastoračním působení.

Castelgandolfo, 12. září 1985

Jan Pavel II.