Rozloučení s kardinály přítomnými v Římě

Ctihodní a drazí bratři,
S velkou radostí vás dnes přijímám a každého co nejsrdečněji zdravím. Děkuji kardinálu Angelo Sodanovi, který jako vždy dokázal vyjádřit pocity celého kardinálského kolegia: Cor ad cor loquitur. Srdečné díky, eminence. Rád bych s odkazem na zkušenost učedníků z Emauz řekl, že také pro mne bylo velkou radostí kráčet spolu s vámi během těchto let ve světle přítomnosti vzkříšeného Pána.

Jak jsem řekl včera před tisíci věřících, kteří zaplnili Svatopetrské náměstí, vaše blízkost a vaše rada byly pro mne v mojí službě velkou pomocí. S vírou jsme během těchto osmi let na cestě církve prožívali nádherné, zářivé momenty a zároveň chvíle, kdy se na nebi stahovala mračna. Snažili jsme se sloužit Kristu a Jeho církvi s hlubokou a naprostou láskou, která tvoří duši naší služby. Rozdávali jsme naději, kterou nám dává Kristus, jenž jediný může osvěcovat tuto cestu. Společně můžeme poděkovat Pánu, který nám umožnil růst ve společenství a společně jej prosit, aby nám pomohl ještě více upevnit tuto hlubokou jednotu, aby kolegium kardinálů bylo jakýmsi orchestrem, kde se odlišnosti - jakožto výraz všeobecné církve - vždycky sbíhají ve svrchované svornosti a harmonii.

Chtěl bych vám zanechat jednu prostou myšlenku, která mi velice leží na srdci; myšlenku o církvi, o jejím tajemství, které je – můžeme říci - pro nás všechny důvodem života a životní vášní. Pomůže mi v tom vyjádření Romana Guardiniho z jeho poslední knihy, kterou napsal právě v roce, kdy koncilní otcové schválili konstituci Lumen Gentium, a kterou jsem dostal s jeho osobním věnováním. Proto mi jsou také jeho slova zvláště drahá. Guardini říká: „Církev není instituce vymyšlená a zkonstruovaná u psacího stolu… Žije v průběhu času, vzniká jako každá živá bytost a proměňuje se… Zůstává však ve své přirozenosti stále tatáž a jejím srdcem je Kristus.“
Taková byla myslím naše včerejší zkušenost na náměstí svatého Petra, kde jsme spatřili církev jakožto živé Tělo, oživované Duchem svatým a žijící vskutku silou Boží. Je na světě, ale není ze světa. Je Boží, patří Kristu, Duchu. Včera jsme to viděli. Proto je výmluvný a pravdivý také další slavný Guardiniho výrok: „Církev se probouzí v duších“. Církev žije, roste a probouzí se v duších, které – jako Panna Maria – přijímají Boží Slovo a působením Ducha svatého je v nich počato; obětují Bohu svá těla a právě ve svojí nuzotě a pokoře stávají se schopny rodit Krista v dnešním světě. Tajemství Vtělení je prostřednictvím církve stále přítomné. Kristus nadále putuje každým časem a místem.

Drazí bratři, zůstaňme spojeni v tomto tajemství: modlitbou, zejména každodenní eucharistií, a služme tak církvi a celému lidstvu. V tom spočívá naše radost, kterou nám nikdo nemůže vzít.

Ještě než se s vámi začnu zdravit osobně, chtěl bych vám říci, že vám budu stále nablízku svojí modlitbou, zvláště v příštích dnech, abyste byli při volbě nového papeže plně chápavými vůči působení Ducha svatého. Kéž nám Pán ukáže toho, kterého chce. Mezi vámi, v kolegiu kardinálů, je také budoucí papež, kterému již dnes slibuji svoji bezpodmínečnou úctu a poslušnost. S vděčností a sympatií vám proto ze srdce uděluji apoštolské požehnání.