Dopis dona Carróna k blahořečení Jana Pavla II.

Drazí přátelé, dovedu si představit dojetí a nadšení, s nimiž každý z vás – jak se to stalo i mně − přijal zprávu o blahořečení Jana Pavla II, které Benedikt XVI stanovil na první květen, svátek Božího milosrdenství. A také my jsme spolu s papežem zvolali: «Jsme šťastni!» (Anděl Páně z 16. ledna 2011).

Připojujeme se k radosti celé církve a děkujeme Bohu za dobro, kterým byla jeho osoba, jeho svědectví, jeho misionářský zápal. Kdo z nás nezískal hodně z jeho života? Kolik lidí znovu objevilo radost být křesťany, když viděli jeho vášnivou lásku ke Kristu, lidství, které vyvěralo z jeho víry, jeho nakažlivé nadšení!

V něm jsme okamžitě poznali člověka, jehož povaha i projev byly prodchnuty vírou, v jehož slovech i gestech se projevovala metoda, kterou si Bůh zvolil pro své sebe-sdělování: lidské setkání, které činí víru přitažlivou a přesvědčivou.

Všichni jsme si dobře vědomi významu jeho pontifikátu pro život církve a lidstva. V této zvlášť obtížné době přede všemi a s odvahou, která může mít původ pouze v Bohu, ukázal, co znamená být křesťanem dnes, předkládat všem důvody víry a neúnavně pěstovat zárodky obnovy společenství církve zaseté na 2. Vatikánském koncilu, aniž by přitom upadal do jednostranných výkladů, které chtěly jeho obsah redukovat v jednom či druhém směru. Jeho příspěvek k míru ve světě a k soužití mezi lidmi ukazuje, do jaké míry je pro společné dobro rozhodující víra, prožívaná plně, ve všech svých dimenzích.

Víme, jak silné bylo od počátku pontifikátu pouto mezi Janem Pavlem a donem Giussanim a CL, založené na shodném pohledu víry na celou realitu ve vášni pro Krista, který je « centrem kosmu i dějin » (Redemptor hominis). On nás nádherným způsobem naučil porozumět našemu charismatu a prohlubovat je při mnoha různých příležitostech, kdy mluvil ke všem hnutím, která označoval “jaro Ducha”, neboť v církvi je charismatická dimenze “soupodstatná” dimenzi institucionální. Mnohokrát se obrátil i přímo k nám, včetně dojemných dopisů adresovaných donu Giussanimu v posledních letech jejich života, kdy oba procházeli zkouškou nemoci.

Při projevu u příležitosti třicátého výročí hnutí v roce 1984 nám řekl: «Ježíš, Kristus, ten, ve kterém vše je stvořeno a ve kterém vše spočívá, je tedy principem výkladu člověka jeho dějin. Potvrzovat s pokorou, ale zároveň houževnatě, že Kristus je princip a inspirující motiv žití i působení, vědomí i činů, znamená přilnout k němu a tak adekvátně zpřítomňovat jeho vítězství nad světem. Působit tak, aby se obsah víry stal inteligencí a pedagogikou života, je každodenním úkolem věřícího, který má být uskutečňován v každé situaci a v každém prostředí, ve kterých jsme povoláni žít. A v tom spočívá bohatství vaší účasti na životě církve: metoda výchovy k víře, aby ovlivňovala život člověka a běh dějin. […] takto chápaná a prožívaná křesťanská zkušenost vytváří přítomnost, která v každé lidské situaci předkládá církev jako místo, kde událost Krista […] žije jako plnost pravdy pro člověka. My věříme v Krista, zemřelého a zmrtvýchvstalého , v Krista přítomného tady a teď, který jediný může změnit a mění, proměňuje člověka a svět» (Řím, 29. září 1984). Jak obdivuhodně aktuální slova!

S jedinečným a překvapivým otcovstvím Jan Pavel II přijal naši krátkou historii a kanonicky uznal Fraternitu Comunione e Liberazione, Memores Domini, Kněžské bratrstvo misionářů svatého Karla Boromejského, Milosrdné sestry Nanebevzetí , jako rozličné plody, které přineslo charisma dona Giussaniho pro dobro celé církve. Sám papež nám dal pochopit dosah takovéhoto gesta: «Když je určité hnutí uznáno církví, stává se privilegovaným nástrojem osobního a stále se obnovujícího přilnutí k tajemství Krista» (Castelgandolfo, 12. září 1985).

Proto, pokud má někdo nezměrný dluh týkající se uznání Jana Pavla II, jsme to právě my. A nemůžeme najít případnější způsob, jak toto naše uznání projevit, než nadále následovat jeho důraznou výzvu: “Nedovolte, aby se ve vaší účasti zabydlel zvyk, “rutina”, zestárlost! Neustále znovu objevujte charisma, které vás okouzlilo a ono vás bude stále mocněji dovádět ke službě té jediné moci, kterou je Kristus Pán!» (Castelgandolfo, 12. září 1985).

Z těchto důvodů se všichni zúčastníme setkání prvního května. Duchovní cvičení Fraternity plánované od 29. dubna do 1. května, skončí 30. dubna večer, takže se všemi ostatními přáteli hnutí – středoškoláky, vysokoškoláky a dospělými, kteří nebudou přítomni v Rimini – se budeme moci vydat na pouť do Říma, abychom společně s papežem a s církví děkovali Bohu, který nám dal tak autentického svědka Kristova. Chceme se semknout kolem Benedikta XVI, který ve své prozíravosti rozhodl ukázat celému světu blahoslaveného Jana Pavla II jako příklad toho, co může Kristus udělat z člověka, který se jím nechá uchopit.
Prosme tedy dona Giussaniho a nového blahoslaveného Jana Pavla II, aby z nebe provázeli naši věrnost Petrovi − pevnému základu našeho života víry −, a Pannu Marii, aby naplnila v každém z nás touhu po svatosti, pro kterou existuje naše Fraternita , vás z celého srdce zdravím.

don Julián Carrón
Milano, 31. ledna 2011