Dopis Juliána Carróna hnutí Comunione e liberazione k situaci na La Sapienze
Připravenost k odpovědi je něco, za co musíme děkovat Bohu, protože je znamením působnosti, kterou má na nás “forma nauky, které jsme se oddali“ (J. Ratzinger).Drazí přátelé,
v neděli 20. ledna se mnozí z nás dobrovolně vydali, motivování z hloubi srdce, na náměstí sv. Petra na znamení společenství s římským biskupem, který kvůli všeobecně známým událostem odřekl zúčastnit se inaugurace akademického roku na univerzitě La Sapienza, kam byl pozván. Není pochyb, že tento váš pohyb byl plodem výchovy Hnutí k schopnosti odpovědět na provokace reality.
Připravenost k odpovědi je něco, za co musíme děkovat Bohu, protože je znamením působnosti, kterou má na nás “forma nauky, které jsme se oddali“ (J. Ratzinger). Vskutku není jiné vysvětlení této spontánní mobilizace, než vědomí hodnoty, kterou má pro náš život postava Papeže. V něm vzkříšený Pán sděluje své vítězství v čase a v místě lidských dějin. Bez autoritativního svědectví Petrova Nástupce bychom byli ztraceni jako spousta našich vrstevníků: audience z 24. března loňského roku toho byla impozantní dokumentací a navždy poznamená náš život. Proto se papežovo následování ztotožňuje s následováním Jeho přítomnosti. A žádá po nás zapojení rozumu a svobody.
Toho jsme se mohli osobně dotknout, když jsme četli neuskutečněný projev Benedikta XVI. na univerzitě. V něm znovu zazáří „úkol udržet pozornost k citlivosti pro pravdu“. A je to právě jeho nezbořitelné svědectví, které pro nás tvoří naději nepodlehnout nebezpečí západního světa, jak říká Papež, rezignovat „před otázkou pravdy“, protože víme dobře, že jestliže se rozum stane hluchým k velkému poselství, které k němu přichází z křesťanské víry a z jeho moudrosti, uschne jako strom, jehož kořeny už nedosáhnou k vodám, které mu dávají život. A tímto způsobem rozum „ztratí odvahu k pravdě“ a rezignuje.
Toto velké svědectví svatého Otce tvoří pro každého z nás mimořádné volání, abychom takto používali rozum. On nám ho nabídl současně se začátkem nové Školy komunity v knize dona Giussaniho „Je možné žít takto?“, jejíž první strany pojednávají o víře jako o „metodě poznání“. My jsme první, kteří mají slyšet potřebu výchovy, která nám dává důkladné poznání reality, cítit nutnost začít cestu k poznání, které činí Tajemství familierním. Tři roky od jeho smrti žádáme dona Giussaniho, aby nám i nadále dělal společnost na cestě, kterou nám ukázal.
Jestliže budeme následovat nabídku nám učiněnou Školou komunity, bude se moct stát pohled dokořán otevřený vůči realitě, který obdivujeme v Papeži, stále více naším pohledem. Pouze tím, že půjdeme touto cestou, můžeme opravdu poznat, prostřednictvím svědka, skutečnost, o které mluví křesťanská víra.
Tato vášeň k rozumnosti víry je pro nás tak blízká, protože ji don Giussani nikdy nepředstíral a dával nám odvahu, abychom šli směrem k pravdě takovým způsobem, aby naše přilnutí k víře bylo důstojné k naší lidské povaze.
Sjednoceni více než kdy jindy v tomto dobrodružství,
don Julián Carrón