Církev roste díky přitažlivosti

Drazí přátelé,
život monsignora Albaceteho se dnes naplňuje před laskavou tváří Tajemství, které vše utváří, a rozkvétá v radosti, kterou jsme u něho vždy viděli. Objev dona Giussaniho natolik ovlivnil jeho život, že požádal, zda by mohl sloužit hnutí ve Spojených státech tím, že bude o něm svědčit na dramatické hranici setkávání víry a modernity při hledání významu. Tato setkávání on vždy vyhledával s kýmkoliv, vyzýval americkou inteligenci svou jedinou zbraní, svědectvím člověka uchopeného a proměněného Kristem ve svém rozumu a svobodě.

Proto platí pro našeho drahého Lorenza slova papeže Františka z exhortace Evangelii gaudium: «Křesťané mají povinnost hlásat ho, aniž by někoho vylučovali, ne jako někoho, kdo nařizuje novou povinnost nýbrž jako někoho, kdo sdílí radost, poukazuje na krásný obzor, nabízí lákavou hostinu. Církev neroste díky proselytismu, ale ,díky přitažlivosti’». A nepochybně jeho přitažlivost byla taková, že jakmile ho někdo potkal, on se stal okamžitě jeho přítelem, protože ukazoval krásu víry a její užitečnost k tomu, aby člověk mohl čelit naléhavým výzvám života.

Svou neúnavnou prací nám dokazoval, jak se víra může stát «porozuměním realitě», svou schopností uznat a obejmout kohokoliv bez nedorozumění či dvojznačnosti kvůli lásce k pravdě, která je v každém člověku. A svým utrpením nám připomněl, že neexistuje okolnost, byť by byla sebeobtížnější a sebenamáhavější, která by mohla zabránit každodennímu dialogu mezi lidským já a Tajemstvím.
Prosme dona Giussaniho, který jej znovu a již navždy potkává jako přítele, aby mu vyprosil onen pokoj, který je znamením života odpočívajícího na věčnosti. A Matku Boží, kterou monsignor Albacete uznával jako tu, která mu dala potkat dona Giussaniho, aby mu dal účast na úsměvu Věčného.

Prosme všechny a každého, aby žili na výši jeho svědectví, aby navazovali na jeho dědictví v následování hnutí uvnitř církve.

Julián Carrón
Milano, 24. října 2014